pátek 13. července 2012

KŠA, Kapitola 10., Tfilin

1. Rovněž tfilin jsou důležitá micva, neboť celá Tóra se přirovnává k tfilin, jak čteme v Ex (13:9): „A budeš je mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech byl B-ží zákon“. (Kidušin 35a) Ti, kdo si nenasazují tfilin, jsou počítáni k hříšníkům Izraele, kteří hřeší svým tělem, poněvadž odmítají podřídit své tělo uctívání Všemohoucího. Kdo si nasazuje vadné tfilin, nejen znevažuje B-ží příkaz, ale i pronáší mnoho požehnání bezúčelně, a to je těžký hřích. Muž by tedy měl dbát na to, aby si obstaral tfilin u zodpovědného a bohabojného písaře, a rovněž řemínky k tfilin koupit u hodnověrné osoby, aby bylo jisté, že řemínky byly zhotoveny jen pro tento speciální účel a z kůže košer zvířete. V naší hříšné době se stalo běžnou chybou, že lidé kupují tfilin tam, kde jsou levnější, bez ohledu na jejich platnost. /1/ Bohabojný člověk by měl uvážit: Jsem-li ochotný utrácet za své ošacení a další potřeby tolik, aby byly co nejkvalitnější, oč víc bych to měl dělat, když jde o věci, které žádá Všemohoucí, budiž požehnán! Nebudu tedy šetřit a škaredit se kvůli penězům, ale koupím jen to, co je zaručeně přijatelné k danému účelu, bez ohledu na cenu. Člověk by si měl všímat, zda batim (domečky) i řemínky jsou takové, jak je předepsáno, a zda jsou černé. Řemínky se mají průběžně mazat tukem, aby zůstaly černé. /2/ (K mazání by se neměl používat olej z nekošer ryb.) Pokud jsou tfilin poškozeny anebo nitě, jimiž jsou sešity, se trhají, měl by se muž neprodleně dotázat rabínské autority, zda tfilin jsou košer. Zvlášť velká pozornost se musí věnovat rohům, zejména u tfilin šel roš (tfilin hlavy), neboť se často odřou a v kůži se objeví propadliny a boule, které je činí nepřijatelnými. /3/ Stává se to často po mnohaletém nošení tfilin. Pokud se něco ze svršku kůže oddělilo, tfilin jsou nepřijatelné. Je nutné dávat na to pozor. Když člověk bedlivě plní micvu tfilin a zachází s tfilin uctivě, jeho dny budou prodlouženy a bude mít podíl v budoucím světě jistý, jak praví Iz (38:16): „Ó, Hospodine, těmito věcmi lidé žijí a ve všem tom je život mého ducha; tak dáš mi zdraví a zachováš mi život“. (Menachot 44b) Slovo tfilin má kořen p-l-l (pochybení, hřích), to naznačuje soud a varování; tj. tfilin je potvrzením a svědectvím toho, že B-ží Přítomnost na nás spočívá, jak praví Dt (28:10): „Všechny národy světa budou vědět, že se nazýváš Hospodinovým jménem“. Naši moudří, požehnané paměti, vysvětlují, že to odkazuje k tfilin šel roš, na němž je vytlačeno písmeno šin, začátek slova Šadaj — Všemocný (Menachot 35b). Je proto zakázáno tfilin na hlavě úplně zakrýt talitem.

2. Čas pro nasazování tfilin začíná ráno tehdy, když člověk rozpozná na vzdálenost 4 loktů osobu, s níž se zná jen zběžně. Tfilin se nasazují až po talitu. Důvodem je, že micva cicit se plní denně, včetně šabatů a svátků, zatímco příkaz tfilin pouze ve všední dny. Řídíme se tedy obecnou zásadou, že vždy, když je třeba volit mezi pravidelným a méně častým, přednost má to častější. Stane-li se ovšem, že muž vezme do ruky jako první tfilin, byť byly v obalu /4/, musí si je nasadit jako první a pak teprve se zahalit do talitu, neboť micva se nesmí ignorovat, jak čteme v Ex (12:17): „A budete dbát na (ustanovení) macot“. Namísto „macot — nekvašené chleby“ čtěme „micvot — příkazy“, to znamená: když se příležitost vykonat B-ží příkaz sama naskytne, nesmíme ji promeškat.

3. Je psáno (Ex 13:16): „A bude jako znamení na tvé ruce“. Oproti běžnému psaní posledního slova „jadcha — tvá ruka“, je tu přidáno „he“ na konci. Naši moudří, požehnané paměti to interpretují jako odkaz na „jad keha“ (slabší ruka), tj. levá ruka a dovozují, že tfilin se mají nosit na levé ruce. Tfilin šel jad (tfilin ruky) nasazujeme na vyklenutou část bicepsu, což odvozujeme z Dt (11:18): „Vložte si tedy tato Má slova do srdce“, to znamená, že tfilin (obsahující „tato slova“) máme umístit přímo proti srdci. Přiložíme tedy tfilin na zmíněné místo a pak lehce natočíme do strany tak, aby po spuštění paže dolů se tfilin octl v rovině srdce. O tfilin šel roš (hlavy) je psáno (Dt 6:8): „Mezi tvýma očima“.Naši moudří přijali tradici, že se nemyslí doslova mezi očima, ale na hlavě nad místem mezi očima. Správné místo pro tfilin šel roš začíná tam, kde začínají růst vlasy (na původní hranici vlasového porostu, tj. spodní okraj základny tfilin by neměl být níž) a sahá až tam, kde u dítěte je nesrostlý lebeční šev (tj. horní okraj tfilin by neměl být výš). Správnému umístění tfilin se musí věnovat velká péče. I když jen část tfilin bude na čele pod hranicí vlasového porostu, anebo na ní, ale ne nad místem mezi očima, člověk nesplní micvu a bude říkat požehnání bezúčelně. Uzel tfilin má být vzadu na hlavě, v týle, ve styčném bodě krku a spodiny lebeční. Uzel se nesmí sklánět k jedné či druhé straně, řemínek má být připevněn k hlavě. Je-li bajit (domeček) a jeho základna větší, je obtížné připevnit je řádně, proto nutno dát na to pozor.

4. Tfilin se nasazují vstoje. Nesmíme tfilin z obalu vysypat, to by bylo pohrdání micvou, musíme je vytáhnout rukou. Nejdříve si nasadíme tfilin šel jad a před utažením uzlu řekneme požehnání „Lehaniach tefilin — navléci tefilin“. Pak utáhneme uzel a 7x obtočíme řemínek kolem předloktí. Potom nasadíme tefilin šel roš a před utažením uzlu řekneme požehnání „Al micvat tefilin — příkaz tfilin“. Pak utáhneme řemínek na hlavě a řekneme Baruch šem kevod malchuto leolam vaed. Tento verš se říká, neboť je pochybnost, zda se požehnání má říkat; a vzhledem k této nejasnosti je také pochybnost, zda by ten, kdo požehnání slyší, měl odpovědět Amen. Je tedy lépe říci požehnání potichu. Po upevnění tfilin na hlavě obtočíme řemínek 3x kolem prostředního prstu levé ruky, 1x kolem prostředního článku, 2x kolem spodního článku prstu.

5. Stane-li se, že jsme neúmyslně vzali z obalu jako první tfilin šel roš (hlavy), musíme je dát zpět, zakrýt a vytáhnout tfilin šel jad (ruky). Tefilin ruky má přednost před tefilin hlavy, jak říká Tóra (Dt 6:8): „A uvážeš si je jako znamení na ruce a budeš je mít na čele mezi očima“. V tomto případě tedy neplatí pravidlo „nepromeškat příležitost k micvě“.

6. Mezi tělem člověka a tfilin nesmí být žádná překážka, ať na ruce či na hlavě. /5/ Krátké vlasy nejsou považovány za překážku, ježto je zvykem nosit je tak. Avšak dlouhé vlasy — kromě toho, že jsou známkou marnivosti, která je zakázaná (viz kpt. 3, b. 2) — také tvoří překážku mezi hlavou a tfilin.

7. Člověk musí dbát na to, aby se uzel tfilin šel jad neoddělil od bajit (domečku), ani když je tfilin v obalu. „Jud“ uzlu by vždy mělo směřovat k srdci. Část základny, v níž je vložen řemínek, by měla být výš; samotný domeček níž. V nouzi je možná výjimka — např. člověk levák, který si dává tfilin na pravou ruku, si vypůjčil tfilin od někoho, kdo si je dává na levou (nebo naopak). Ježto uzel nelze změnit, při nasazení domečkem dolů by „jud“ uzlu směřovalo ven. V tom případě tedy člověk smí obrátit tfilin a umístit jej základnou dolů a domečkem nahoru, aby „jud“ uzlu mířilo k srdci.

8. Je zakázáno mluvit mezi nasazením tfilin na ruku a na hlavu. Je zakázáno i dorozumívat se mrkáním očí nebo gesty rukou /6/, neboť je psáno (Ex 13:9): „Bude to jako znamení na tvé ruce a připomínka mezi tvýma očima“. Člověk se tedy musí soustředit, aby tfilin šel roš nasazoval ihned po tfilin šel jad, ježto oba tvoří celek. I když slyšíme kadiš nebo kedušu, nesmíme udělat přerušení, ale mlčky nasloucháme, co říká shromáždění. /7/ Pokud ovšem slyšíme, jak někdo vedle nás říká požehnání Lehaniach tfilin, odpovíme Amen, neboť Amen je potvrzení pravdivosti — tj. že člověk věří v micvu tfilin. Nasazuje-li si někdo tfilin upravené podle rabenu Tama, nesmí udělat přerušení mezi nasazením tfilin na ruku a na hlavu, avšak smí přerušit odpovědí na kadiš nebo kedušu.

9. Kdo omylem udělal přerušení, dotkne se tfilin na ruce /8/ a zopakuje požehnání Lehaniach tfilin, utáhne uzel a pak si přiloží tfilin hlavy a řekne příslušné požehnání. Kdo udělal přerušení kvůli tfilin, nemusí požehnání opakovat.

10. Při nasazování tfilin musíme zaměřit mysl na to, že Svatý, budiž požehnán, nám přikázal nasazovat si tfilin, jež obsahují čtyři úryvky, hovořící o jedinosti B-ha, budiž požehnán a o Exodu z Egypta. Že tfilin umisťujeme na ruku proti srdci a na hlavu proti mozku, abychom si neustále připomínali zázraky a divy, které On pro nás vykonal a jež jsou odrazem Jeho jedinosti, vyjadřují Jeho sílu a Jeho vládu nad všemi nahoře i dole jen podle Jeho vůle. Že do služby Jemu dáváme své srdce i svůj mozek, své tužby i své myšlení - že když máme na paměti svého Tvůrce, krotíme svou žádostivost a naplňujeme to, co je psáno (Nu 15:39): „A nepustíte se za žádostí svého srdce a svých očí“. To je důvod, proč o tefilin je psáno „mezi tvýma očima“.

11. Nasazovat tfilin na ruku a na hlavu jsou dvě různé micvy, na sobě nezávislé. Pokud tedy má někdo jen jeden z tefilin přijatelný, anebo v důsledku okolností je schopen nasadit si pouze jeden, udělá to. Nasadí-li si jen tefilin šel jad, řekne pouze požehnání Lehaniach tefilin. Nasadí-li si jen tfilin šel roš, řekne požehnání Lehaniach tefilin i Al micvat tefilin a poté řekne Baruch šem kevod malchuto leolam vaed.

12. Kdo je levák, i kdyby se stal levákem z návyku, bude tfilin nasazovat na svou pravou ruku, poněvadž to je pro něj ta „slabší, levá“. Kdo vykonává veškerou práci pravou rukou, ale píše levou (anebo naopak), bude za pravou považovat ruku, kterou píše a tfilin si bude nasazovat na druhou ruku. Člověk vládnoucí oběma rukama stejně bude tfilin nasazovat na levou ruku. Ten, kdo není levák od narození, ale naučil se psát levou rukou a vše ostatní dělá pravou, bude nasazovat tfilin na levou ruku.

13. Předepsaná šířka řemínků u tfilin šel roš i šel jad je nejméně na délku ječmenného zrna. Délka obou řemínků u tefilin šel roš má být taková, aby dosahovaly až k pupku nebo maličko nad něj. Existuje názor, že řemínek na pravé straně by měl dosahovat až pod břicho; pokud lze toto dodržet, je dobré se tímto názorem řídit. Řemínek u tfilin šel jad by měl být dost dlouhý, aby se mohl sedmkrát otočit kolem předloktí a třikrát kolem prostředníku a utáhnout. Je-li řemínek — bez ohledu zda u tfilin ruky či hlavy — potrhaný, musí se to konzultovat s rabínskou autoritou.
14. Je třeba sledovat, zda řemínek je černou stranou navrch. Stane-li se, že se řemínek zkroutí a navrch se dostane opačná strana, člověk musí hledat odpuštění půstem nebo se vykoupit milodarem. Pokud tfilin bez svého obalu spadly na zem, musí se člověk postit; jestliže spadly na zem v obalu, není nutno se postit, ale musíme dát peníze na dobročinnost.

15. Kdo odložil tfilin proto, že chce jít na záchod, při opětném nasazení musí zopakovat požehnání. /9/ Pokud ale je odložil během požehnání patřících k Šma, tj. od „Jocer or  — Jenž stvořil světlo“ dále, nesmí udělat přerušení požehnáním nad tfilin — musí počkat až po Šmone esre, pak se dotkne tfilin a řekne požehnání. /10/

16. Dokud máme tfilin na sobě, nesmíme od nich odvrátit pozornost ani na chvíli, vyjma při Šmone esre a při studiu Tóry. Je zakázáno jíst denní jídlo s tfilin na sobě, ale smí se jíst lehké občerstvení. Je zakázáno spát (i krátkou chvíli) a mít na sobě tfilin.

17. Tfilin se musíme dotknout, kdykoli na ně pomyslíme, protože tak nebude naše mysl od nich nikdy zcela odvrácena. Dotkneme se nejdříve tfilin ruky a pak tefilin hlavy. Je dobrým zvykem dotknout se jich při čtení Šma. Když říkáme „Uk´šartem leot al jadecha — uvážeš si je jako znamení na své ruce“, dotkneme se tfilin šel jad a políbíme ruku; při „Vehaju letotafot bejn ejnecha — budou na čele mezi tvýma očima“, dotkneme se tfilin šel roš a políbíme ruku.

18. Jednou ze zásad zákona Tóry je „ve svatých věcech vždy stoupat výš, ne klesat“. Smíme svatou věc pozvednout na vyšší stupeň svatosti, ne ji degradovat. Tfilin hlavy má vyšší stupeň svatosti, protože má čtyři příhrady a vytlačené písmeno šin. Proto řemínek z tfilin šel roš nesmíme použít pro tfilin šel jad, ale naopak to lze — řemínek z tfilin šel jad smíme použít pro tfilin šel roš. Pokud se řemínek u tfilin ruky přetrhne nad uzlem, je zakázáno obrátit řemínek a udělat uzel z dolního konce řemínku, musíme uzel uvázat na místě, kde se řemínek přetrhl. Totéž platí i pro řemínek tfilin hlavy. /11/ Je nutné mít obal na tfilin a uchovávat je v něm. Obal se nesmí využít pro žádné světské účely.

19. Tam, kde je zvykem vracet svitek Tóry do svatostánku až po modlitbě „Uva le-cijon goel — A přijde Sionu Vykupitel“, nesmí se odložit tfilin, dokud neskončí keduša „Jehi racon šenišmor chukecha — Budiž Tvá vůle, Hospodine, abychom zachovávali Tvá ustanovení“, obsažená v Uva le-cijon a dokud svitek není uložen do svatostánku. Odkaz na tento zvyk najdeme v Mi (2:13): „Jejich král (tedy Tóra) prošel před nimi. Hospodin v jejich čele.“ O Roš chodeš se tfilin odkládají před musafem (přídavnou modlitbou). O chol ha-moed Sukot se odkládají před Halelem, avšak o chol ha-moed Pesachu odkládá shromáždění své tfilin před Halelem a chazan až po něm.

20. Tfilin odkládáme vstoje. Nejdříve odmotáme řemínek z prostředníčku a dvě až tři otočky z předloktí. /12/ Poté stáhneme tfilin z hlavy a až pak tfilin z ruky, neboť je psáno (Dt 6:8): „A budou na čele mezi tvýma očima“ — je užito plurálu „budou“, z toho vyvozuje traktát Menachot (36a): „Dokud jsou mezi tvýma očima, jsou oba“, tedy nasazujeme jako první tfilin na ruku, a odkládáme jako první tfilin z hlavy. Je dobré odložit tfilin z hlavy levou „slabší“ rukou, abychom dali najevo, jak neradi je odkládáme. Vlastně bychom je měli nosit celý den, ale protože naše útroby nejsou vždycky čisté, odkládáme tfilin hned po modlitbě. Tfilin nesmíme odložit v přítomnosti svitku Tóry, ani v přítomnosti našeho učitele, měli bychom odstoupit stranou a tam je odložit. Je zvykem tfilin políbit, když si je nasazujeme i když je odkládáme. Talit se odkládá až po tfilin.

21. Tfilin uložíme do obalu tak, abychom další den vytáhli jako první tfilin šel jad. Není dovoleno položit tfilin ruky na tefilin hlavy, neboť ten má vyšší stupeň svatosti. Lépe je položit je vedle sebe. Obal s tfilin by měl být v obalu na talit, přičemž talit by měl být nahoře, abychom jej mohli uchopit jako první.
22. Když muž, který nemá vlastní tfilin přijde do synagogy, kde se modlí minjan, měl by počkat na konec modliteb a pak si tfilin od někoho vypůjčit. Je lépe říkat Šma a Šmone esre s nasazenými tfilin, než se modlit s minjanem bez tfilin. Jestli má ale obavu, že čas pro Šma vyprchá dřív, než si obstará tfilin, ať se modlí bez tfilin. Když si je později vypůjčí a nasadí, měl by říct požehnání a pak několik žalmů, anebo mít tfilin na sobě při minše (viz kpt. 14, b. 8). Je zakázáno nasazovat si tfilin v noci. Je dovoleno vypůjčit si tfilin od někoho i bez jeho vědomí, nasadit si je a říci požehnání nad nimi (viz kpt. 9, b. 11 o talitu).

23. Máme-li na sobě tfilin, musíme mít útroby čisté. Je třeba si dát pozor na vypouštění plynů. Kdo trpí žaludečními obtížemi (např. průjmem), je zproštěn povinnosti tfilin, i když nemá bolesti, poněvadž není zaručena náležitá čistota. Ale je-li člověk jistý, že se udrží, než řekne Šma a Šmone esre, smí si tfilin nasadit. Pokud jde o jiné nemocné, osvobozeni od povinnosti mít na sobě tefilin jsou ti, jimž bolest narušuje soustředěnost, neboť — jak bylo již řečeno — je zakázáno odvrátit svou mysl od nich. Nejsou-li bolesti tak kruté, povinnost zůstává.

24. Otec opatří svému synkovi (mladšímu 13 let) tfilin, jakmile chlapec dosáhne věku, kdy chápe, jak s nimi zacházet a dokáže se ovládat, aby neusnul s tfilin na sobě nebo nevypouštěl plyny. Dnes bývá obvyklé, že chlapec začíná nosit tfilin dva — tři měsíce před dovršením 13 let.

25. Pokud jde o nošení tfilin o chol ha-moed, halachické autority nejsou jednotné. V některých komunitách si tfilin o chol ha-moed nenasazují /13/, v jiných ano, ale neříkají nad nimi požehnání v synagoze nahlas, jak to dělají ve všední dny. V dalších komunitách neříkají požehnání vůbec (pak musí mít při nasazování na mysli, že kdyby chol ha-moed nebyl vhodnou dobou k nošení tfilin, byly by tfilin považovány za obyčejné řemínky). Ale přesto, že se nad tfilin neříká požehnání, nesmí člověk udělat přerušení (řečí ani jinak) mezi nasazováním tfilin šel jad a šel roš. Smí však udělat přerušení odpovědmi Amen na kadiš a kdušu. Je třeba sledovat, aby v synagoze nebyli spolu ti, kdo tfilin nosí, a ti, kdo je nenosí (zákaz rozdělovat se do skupin).

26. Tfilin, které byly uznány košer, se nemusí kontrolovat. Dokud jsou batim (domečky) v pořádku, předpokládá se, že i psané texty jsou v pořádku. Je však záhodno občas je prohlédnout, protože mohou být zničeny potem. Pokud tfilin nosíme jen občas, je nutno zkontrolovat je dvakrát v sedmi letech. Jestliže jsou batim roztrhané, musí se zkontrolovat inkoust, totéž platí, když tfilin spadnou do vody. Ovšem není-li nablízku kompetentní osoba, která by tfilin mohla zkontrolovat a pak patřičně sešít, člověk je nosí tak jak jsou, neříká však nad nimi požehnání.


POZNÁMKY k 10. kpt.:

Tfilin hlavy i ruky obsahují 4 paršijot (oddíly z Tóry): Kadeš li kol bechor (Posvěť mi vše prvorozené — Ex 13.1-10), Vehaja ki jevijacha (Až tě Hospodin uvede do země — Ex 13.11-16), Šma (Slyš, Izraeli — Dt 6:4-9) a Vehaja im šamoa (Jestli budete poslouchat — Dt 11:13-21). Podle názoru Rašiho a Maimonida je toto správné pořadí úryvků, neboť v Tóře jsou v témže sledu. Rabenu Tam soudí, že oddíl Vehaja im šamoa má být v tfilin umístěn před Šma. Obecně se přijímá první uspořádání, ale někteří svědomití Židé mají dvojí tfilin, aby vyhověli oběma názorům: jedna sada se nazývá Rašiho tfilin, druhá tfilin rabenu Tama.

/1/ Co se dělo v době KŠA, to se tím častěji děje dnes; velmi často se kupují tfilin podle toho, jak levné jsou, i když nejsou košer. Člověk by měl koupit tfilin u důvěryhodné rabínské autority, i přes vyšší cenu, a doporučuje se, aby je dal ještě zkontrolovat u jiné autority.

/2/ Z hlediska halachy je důležitější, aby byly černé řemínky, než když ztratí barvu batim. (ŠA HR 33:5, MB 33:3)

/3/ Je třeba také dát pozor, aby batim zůstaly hranaté, někdy se vlivem času rohy lehce zakulatí.

/4/ Podle ŠA HR (25:3) dokud jsou tfilin v obalu, nepovažuje se to za ignorování micvy.

/5/ Rama (27:4) uvádí, že překážka smí být mezi tělem a řemínkem tfilin. Avšak v místech, kde jsou tfilin utaženy, nesmí být žádná překážka mezi tělem a řemínkem.

/6/ Stejně tak člověk nesmí otálet a čekat, až se druhý odmlčí. (MB 25:28-29)

/7/ Rabi Šneur Zalman z Ljadi ve svých pesakim k siduru doporučuje odpovídat na tyto modlitby a potom říci jen požehnání Al micvat tefilin.

/8/ MB (25:32) požaduje, aby člověk tfilin lehce posunul.

/9/ MHŠ zmiňuje názor, že se nevyžaduje druhé požehnání.

/10/ Podle názorů vyžadujících požehnání je člověk může říci, dokud nezačal Jocer or. Smí přerušit modlitbu kvůli požehnání. Po Jocer or doporučuje MB (54:12-14) počkat na závěr, tj. jocer hame´orot a v pauze před Ahava raba nasadit tfilin a říci požehnání nad nimi.

/11/ MHŠ (14) a MB (42:3) zmiňuje mírnější názor, pokud jde o tefilin hlavy.

/12/ Ve většině komunit není zvykem odmotávat otočky na předloktí před odložením tfilin šel roš.

/13/ Ari zel učí, že se tfilin během chol ha-moed nemají nasazovat. Je to běžná praxe v Erec jisrael i v chasidském hnutí.