1. Muž nesmí být samotný se žádnou ženou, ať je mladá nebo stará, Židovka či nežidovka, ať je příbuzná nebo není. Výjimky: otec smí být sám se svou dcerou, matka se svým synem a manžel se svou ženou, i když je ve stavu nida (o nevěstě, která je nida viz kpt. 157).
2. Muž, jehož doprovází manželka, smí být v přítomnosti jiné ženy, protože jeho manželka přihlíží. Ovšem Židovka nesmí zůstat sama s nežidem ani v přítomnosti jeho manželky; nesmí to, ani když je tam mnoho nežidů se svými manželkami.
3. Žena smí být sama se dvěma bohabojnými muži, ale jen ve městě a v denní době. Pokud je to v polích anebo za noci ve městě, musí tam být alespoň tři bohabojní mužové. Žena by nikdy neměla zůstat sama s muži nebohabojnými, i když jsou ženatí, ledaže s nimi budou jejich manželky. Muž nemá zůstat sám se dvěma ženami. Některé autority dovolují, aby byl muž sám se třemi a více ženami, pokud ze svého zaměstnání není navyklý jednat se ženami. Jiné autority to zakazují v každém případě.
4. Muž může bez rozpaků zůstat sám se ženou, jejíž manžel je ve městě, neboť žena bude mít strach před svým mužem.
5. Muž smí být sám se ženou v místnosti, jejíž dveře vedou do veřejného prostoru, v denní době a začátkem večera, dokud chodí kolem lidi. Žena nemá zůstávat sama ani se svým blízkým přítelem, např. s tím, s kým společně vyrůstali nebo s příbuzným, ani s někým, před jehož společností ji manžel varoval, a to ani když její manžel je ve městě, a ani v místnosti, která má dveře do veřejného prostoru.
6. Muž smí zůstat sám s děvčátkem do tří let věku. Žena smí zůstat sama s chlapcem do devíti let věku.
7. Muž, který nemá ženu, nesmí vyučovat děti, protože jejich matky běžně přicházejí do školy a občas by tedy muž byl s nimi sám. Je-li muž ženatý, nemusí s ním jeho žena bydlet ve škole; stačí, je-li ve městě, je nepodstatné, že ona bydlí ve svém domě a on ve škole. Naproti tomu žena smí vyučovat děti jedině tehdy, bydlí-li manžel společně s ní v tomtéž domě, v němž ona učí (viz Turej zahav, Jore dea 245); nestačí, když manžel (pouze) je ve městě, poněvadž otcové přivádějí děti do školy.
8. Muž by se měl vždy ženám vyhýbat, neměl by tedy na ně dělat posunky rukou ani nohou, ani na ně mrkat, vtipkovat s nimi, počínat si lehkověrně v jejich přítomnosti, ani zírat na jejich krásu. Je zakázáno vdechovat vůni, která je příznačná pro určitou ženu; zejména to platí, když žena drží parfém v rukou nebo jej má zavěšený na těle. Muž nesmí hledět na barevné šaty ženy, s níž se zná, ani když v nich není oblečená, aby na ni nezačal myslet. Když muž potká ženu na ulici, neměl by jít za ní, ale zrychlí své kroky, aby šel vedle ní, anebo ona za ním. Nemá chodit kolem dveří běhny ani na vzdálenost čtyř loktů. Kdo zírá i jen na malíček ženy, aby se pokochal tím pohledem, páchá těžký hřích. Je zakázáno poslouchat ženin zpěv, nebo upřeně hledět na její vlasy.
9. Muž nesmí ženu za žádných okolností zdravit a je zakázáno, aby jí posílal pozdravy, byť po jejím manželovi. Když tedy píše muž svému příteli, nesmí napsat „a pozdravy Tvé ženě“. Smí se však manžela či někoho jiného zeptat, jak se jí daří a smí napsat svému příteli „řekni mi, jak se daří Tvé ženě“.
10. Muž, který objímá či líbá své ženské příbuzné, byť z toho nemá žádné potěšení, porušuje zákaz. Výjimkou je otec a dcera, matka a syn, pak je dovoleno obejmout se i políbit.
11. Manžel a manželka nesmí stavět svou vzájemnou lásku na odiv (např. když žena hladí svého muže v přítomnosti jiných), aby přihlížející nepropadli hříšným představám.
12. Muž nesmí bydlet v domě svého tchána, pokud tam nemá samostatnou ložnici.
13. Velcí mužové Izraele, požehnané paměti, již odedávna tvrdě kárali ve svých spisech zvyk, panující v komunitách, v nichž schází duch pravé zbožnosti a výchovy, totiž objímání ženicha a nevěsty a společný tanec mládenců s dívkami. Je těžký hřích dotknout se ženy ve stavu nida (předpokládá se, že všechny panny jsou nida, protože se neponořily do mikve; a pokud jde o stav nida, nezáleží na tom, zda je žena vdaná či svobodná; každý, kdo se jí dotýká, zaslouží trest mrskání). Muž se tím vydražďuje k necudným myšlenkám, přivodí si ztopoření a vylití semene bez účelu, B-h chraň. Kdo je schopen tomu zabránit, měl by se o to všemožně snažit. Přinejmenším je povinností každého bohabojného muže, aby dohlédl na svou domácnost a dbal na to, aby se v ní tyto mimořádně ohavné věci nedělaly. Kdo tomu může předejít, ale nedbá na to, ponese odpovědnost za tuto neřest; uchrání-li však druhé od hříchu, uchrání také sebe a bude mu to k dobrému.
14. Je dovoleno, a dokonce žádoucí, aby si muž prohlédl ženu, s níž se chce oženit, aby viděl, zda se mu líbí; neměl by ji však hltat očima. K tomu říká Job (31:1): „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“
15. Rozvedená žena nesmí bydlet ve stejném dvoře jako její bývalý manžel. V následujících případech se vyžaduje, aby bydlela daleko od bývalého muže: A/ když její bývalý muž je kohen; B/ když je jisrael, avšak ona se provdala za jiného muže, s nímž se také rozvedla; C/ když byla rozvedena, protože mu byla zakázána. Nesmí žít v téže ulici jako on, pokud je to slepá ulice. Pokud ulice není slepá a je v ní provoz, smí tam bydlet ona i on. Rozvedená žena, která se znovu provdala a žije se svým druhým mužem, má se držet dál od svého prvního manžela, nemá žít v těsném sousedství jeho příbytku. Ve všech uvedených případech se vyžaduje, aby se odstěhovala žena, pokud ale ona je majitelkou dvora, musí se odstěhovat muž.
16. Muž smí podporovat ženu, s níž se rozvedl, je dokonce micva podporovat raději ji, než jiného chudého, neboť je psáno (Iz 58:7) „před tělem svým aby ses neskrýval“. Muž však nesmí mít s ženou žádný osobní styk, měl by jí peníze posílat přes prostředníka.
17. Řekl rabi Bruna jménem Rava (Eruvin 63b): „Kdo spí v místnosti, kde spí manželé, o tom je psáno (Mi 2:9): ‚Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošných domovů‘ (poněvadž se kvůli němu stydí mít intimní styk). A rabi Josef dodal: ‚To platí i v případě, že žena je ve stavu nida‘.“
