1. Žena, jíž z lůna vytekla třeba jen kapka krve, bez ohledu na to, zda v době jejího pravidelného krvácení či nahodile, považuje se za nida — nečistou tak dlouho, dokud neodpočítá sedm čistých dnů a nevykoná rituální ponoření (v mikvi). Má-li v době své nečistoty pohlavní styk s mužem, oba — muž i žena — se vydávají nebezpečí trestu karet (duchovní „vyříznutí“, vyobcování z židovského národa); „vezdejším“ trestem za vzájemné laskání bylo mrskání (malkot).
2. I když žena necítí výtok krve ze svého lůna, ale najde krvavou skvrnu na svém těle, na spodním prádle, prostěradle či jinde a nelze to přičíst jinému původu než krvácení z dělohy, bude žena nida. Když najde skvrnu, jež není ani červená ani bílá, měla by se poradit s odpovědným rabínem, protože v tom případě platí mnoho rozdílných zákonů — podle velikosti skvrny a možného původu. Také podle času, kdy skvrnu našla, zda v den, kdy byla ve stavu čistoty, nebo v prvních dnech sedmidenního období (po menstruačním krvácení).
3. Když žena cítí, že začíná krvácení, považuje se za nida, nečistou, i když po okamžitém zkontrolování neobjeví viditelný důkaz (na to je třeba ženy upozornit, protože mnoho žen o této zásadě neví). Pokud ale objeví bílý výtok bez příměsi červené, považuje se za čistou.
4. Je psáno (Lv 18:19): „Nepřiblížíš se k ženě v jejím krvácení nečistém.“ Ježto je psáno „nepřiblížíš se“, vyvozujeme z toho, že je zakázán jakýkoli druh přiblížení. Muž se nesmí s ženou mazlit, laškovat s ní či říkat jí slova, vedoucí k hříchu. Smí však s ní být v soukromí, protože již se s ní sexuálně stýkal a po svém očištění mu bude opět dostupná, žádostivost ho tedy nepřemůže a není tu obava, že by s ní mohl souložit i v období zákazu.
5. V tomto období se manžel nesmí ženy dotknout ani malíčkem. /1/ Nesmí jí nic podat, ani dlouhý předmět, a nic si od ní vzít. Je zakázáno něco jí hodit (a ona jemu) z ruky do ruky.
6. Muž s ní nesmí jíst u jednoho stolu, pokud není mezi jeho a jejím talířem přepážka, tj. nějaký předmět, který běžně na stole nebývá; anebo musí žena změnit místo. Jsou-li zvyklí jíst spolu vždy z jednoho talíře a nyní jí každý ze svého, tato změna postačí.
7. Muž nesmí pít, co žena nechala v poháru; jestliže ale po ní pije z poháru další osoba, nebo se zbytek vylije do jiného poháru, smí muž pít. Pokud žena pila z poháru a muž nevěda o tom, z něj chce pít, nemusí mu žena říkat, že z poháru pila (jestliže muž věděl, že z poháru pila, ale nevěděl, že je nečistá, domnívám se, že mu to žena měla říct, jak jsem uvedl ve své knize Lechem v´simla). Žena smí pít, co nechal muž v poháru. Některé autority tvrdí, že stejně jako je zakázáno pít, co žena nechala v poháru, je zakázáno i jíst, co nechala.
8. Muž nesmí spát s ženou v téže posteli, ani když to není postel určená jen pro ni, a i když oba jsou oblečení a nedotýkají se jeden druhého a mají každý svou matraci. Zákaz platí také, když každý leží ve své posteli, ale postele se navzájem dotýkají. Jestliže oba leží na zemi, nesmí spát tváří k sobě, ledaže by leželi daleko od sebe. Totéž platí, když spí ve dvou samostatných postelích, umístěných těsně vedle sebe, takže občas se oba octnou tváří k sobě: postele musí být dál od sebe. /2/ Muž má zakázáno spát v posteli, v níž spává žena, i když tam žena není; žena má zakázáno spát v mužově posteli. Není však zakázáno sedět na posteli druhého.
9. Není dovoleno, aby seděli vedle sebe na houpačce, někdo musí sedět mezi nimi. Pokud si vyjeli na projížďku pro radost, např. parkem, sadem atd, neměli by jet ve stejném voze ani plout ve stejném člunu. Ale cestují-li z jednoho města do druhého kvůli obchodu, smí sedět vedle sebe, s podmínkou, že se vzájemně nedotýkají.
10. Muž se nesmí dívat na žádnou část ženina těla, jež bývá obvykle zakryta, smí se však dívat na ty části, které jsou vždy nezakryté, i když to dělá pro své potěšení. Nesmí vdechovat její vůni a poslouchat její zpěv.
11. Je vhodné, aby žena nosila po dobu své nečistoty nějaké příznačné šaty, které budou oběma připomínat, že je ve stavu nida. Přes mnohé námitky a pochybnosti je dovoleno, aby se žena v době své nečistoty pudrovala, malovala a krášlila se barevným oděvem, aby se svému muži nezošklivila.
12. Žena nesmí nalít manželovi pohár vína v jeho přítomnosti, ani mu jej přinést a postavit jej před něho na stůl, nesmí ani stlát jeho postel v jeho přítomnosti. Smí to dělat v jeho nepřítomnosti, i když muž ví, že to dělá. Žena nesmí muži nalít vodu na umytí tváře, rukou či nohou, ani když je voda studená.
13. Jako nesmí žena nalít pohár muži, nesmí ani on naplnit pohár pro ni. Muž má také zakázáno poslat jí pohár vína, pokud je pohár vyhrazený jen pro ni, i když je to pohár, nad nímž se říkalo požehnání. /3/
14. Je-li manžel nemocný a není, kdo by ho ošetřoval, smí to dělat žena. Musí však dávat pozor, aby nepřišla do přímého kontaktu s jeho tělem, pouze za pomoci nějakého předmětu. Pak ho může zvedat, pokládat i podpírat. Měla by však být velmi opatrná, aby nemyla jeho tvář, ruce či nohy, anebo nestlala mu postel v jeho přítomnosti. Pokud je žena nemocná, manžel ji nesmí ošetřovat ani bez přímého kontaktu, vyjma v nejnutnějším případě, když nelze sehnat nikoho, kdo by o ženu pečoval. Je-li manžel lékařem a není k dispozici druhý lékař stejně způsobilý jako on, pak smí zjistit puls, protože to nedělá z žádostivosti či lásky.
15. Všechna předchozí pravidla o zákazu jakýchkoli projevů důvěrnosti platí i pro „sedm čistých dnů“ tj. pro sedm dní očišťování po skončení výtoku až do doby ženina rituálního ponoření.
16. Žena obvykle po dobu menstruace před čistými dny nechodí do synagogy a nemodlí se. /4/ Ale v Jamim noraim — dnech hrůzy, tj. ode dne, kdy se poprvé říkají selichot (viz kpt. 127, bod 5), kdy se v synagoze shromažďují všichni a ženu by trápilo, že se k nim nemůže připojit, smí jít do synagogy a modlit se. Pokud se žení její syn či vdává její dcera, anebo ona sama porodila a musí jít do synagogy, smí tam jít.
POZNÁMKY k 153. kpt.:
/1/ Zákaz dotknout se ženy platí i tehdy, když se muž nedotkne přímo jejího těla, ale jen šatů. (MHS 4)
/2/ MHŠ 8 uvádí, že většina autorit toto omezení nevyžaduje.
/3/ Toto pravidlo se týká kiduše, manžel nesmí ani poslat pohár své ženě. Většina autorit navrhuje, aby manžel upil z vína a nechal pohár na stole, aby si jej žena mohla vzít a napít se. V tom případě pak zákaz neplatí, protože jak uvedeno v bodu 7, žena smí vypít, co muž nechal stát. Podobně může pít z poháru poté, co z něj pila jiná osoba. (MHŠ 12) Autority také uvádějí, že mají-li manželé děti anebo jsou u nich hosté, budou se řídit tímto postupem, i když žena není ve stavu nida — je to proto, aby se ženin stav nevyjevil veřejně.
/4/ ŠA HR 88:2 a MB 88:6, 7 uvádí, že žena ve stavu nida má odříkat všechny předepsané modlitby doma.
