1. Připevnit mezuzu na každé dveře obydlí je B-ží příkaz. I když má příbytek několik místností a každá místnost několikery dveře, mezuza by měla být na všech, přestože běžně se používají pouze jedny. I kdyby se snížil počet obyvatel a nadále se používaly jen jedny dveře, přesto musí být mezuza na všech. Pokud se ale některých dveří užívá jen občas pro dodávku zboží a vchází a vychází se jinými dveřmi, na dveře pro dodávku není třeba dávat mezuzu.
2. Mezuza by měla být připevněna také na brány dvorů, měst, provincií, jak praví Dt (6:9): „A na své brány“ (viz b. 16)
3. Mezuza se upevňuje na rám dveří — zárubni (veřeji) tak, aby byla po pravé straně toho, kdo vchází dovnitř. Pokud je připevněna nalevo, musí být přemístěna a při opravě se řekne požehnání. Je lhostejné, zda je někdo levák či pravák.
4. Jsou-li dvě místnosti a každá má dveře do ulice či dvora a prostor mezi oběma místnostmi má také dveře, může být pochybnost, na kterou stranu dveří se má připevnit mezuza. Pak se řídíme umístěním dveřních pantů — směr, kam se dveře otvírají, se považuje za důležitější a mezuza se upevní po pravé straně vstupující osoby. /1/ To platí pouze tehdy, jsou-li obě místnosti užívány stejně, ale když jedna z nich je užívána více (má větší důležitost), pak umístění dveřních pantů nehraje roli a mezuza se připevní na pravou stranu vstupu do více užívané místnosti, i kdyby se dveře otvíraly směrem do dalšího pokoje. /2/
5. Mezuza by se měla připevnit tam, kde začíná horní třetina zárubně. /3/ Připevníme-li ji výš, bude platná, jen pokud bude na šířku dlaně od překladu; bude-li výš než je šířka dlaně, musíme ji přemístit, ale neřekneme požehnání. Jestliže ji umístíme níž než v horní třetině, je mezuza neplatná, musíme ji přemístit a říci příslušné požehnání. (Když je dveřní rám dosti široký, umístíme mezuzu do šířky dlaně od vnějšího kraje rámu, ale i když tomu tak není, mezuza se nemusí přemístit.)
6. Jak připevnit mezuzu? Srolujeme pergamen od konce textu k začátku, tj. od posledního slova „Echad — Jeden“ k prvnímu „Šma — Slyš“, aby slovo Šma bylo nahoře. Pak vložíme do trubičky či jiné schránky a upevníme hřebíčky k zárubni, diagonálně, tak aby horní část mezuzy se slovem Šma směřovala dovnitř. Pokud rám dveří není dost široký, upevníme mezuzu vertikálně. Nelze mezuzu jen zavěsit bez připevnění, má se použít hřebíků.
7. Před upevněním mezuzy se říká požehnání „Ašer kidšanu bemicvotav vecivanu likbo´a mezuza — Jenž nás posvětil svými příkazy a nařídil nám připevnit mezuzu“. Připevňujeme-li více mezuz, stačí jedno požehnání pro všechny. Pokud mezuza spadne, mělo by se při opětném upevnění požehnání zopakovat. Je pochybnost, zda se má říkat požehnání, když se mezuza odstraní kvůli překontrolování. /4/
8. Některé brány mají malá dvířka vedle velkých vrat. Lidé obvykle vcházejí těmito dvířky a velká vrata se otvírají jen příležitostně. Jsou to tedy dva samostatné vstupy, proto, jsou-li odděleny pilířem alespoň o šířce dlaně, musí být mezuza na obou. /5/
9. Tam, kde by mezuzu mohl někdo ukrást, lze udělat — pokud to jde — rýhu v zárubni a mezuzu umístit do ní, rýha však nesmí být hlubší než na šířku dlaně, neboť je-li hlubší, mezuza už není „na veřeji“ (jak žádá Dt 6:9), ale v ní, což je nepřijatelné. Také je třeba si nějak označit místo, kam byla mezuza vložena. Pokud není možné umístit mezuzu na veřeji, lze se řídit názorem, který dovoluje umístit ji uvnitř, za dveřmi. /6/ Nutno ji ale upevnit na rám dveří, nikoli na zeď, a ne dál od vstupu než na šířku dlaně.
10. Mezuza je nutná, pokud má dům rozměry alespoň 4x4 lokty. Nemá-li rozměry 4x4, pak i když zabírá větší plochu než 16 čtverečních loktů — je tedy buď kruhový či úzký a dlouhý — autority nejsou jednotné, zda má či nemá mít mezuzu; podle některých musí být dům nejméně 4 lokty široký, aby vyžadoval upevnění mezuzy. /7/
11. Mezuza se dává jen na dveře, které mají dvě zárubně nejméně deset šířek dlaně vysoké, s překladem nad nimi. Mezuza se dává, i když nejsou zvláštní zárubně ze dřeva či kamene, ale pouze zdi a nad nimi strop. Jestliže má vchod jen jednu veřej, např. když po jedné straně dveří stěna přesahuje, pak pokud je zárubeň na levé straně vchodu, mezuza se nedává, pokud na pravé straně vchodu, je pochybnost, zda se mezuza má dát. Lze tedy buď upevnit mezuzu bez požehnání, anebo ji upevnit nejdříve u dveří, jež zcela jistě mezuzu vyžadují a pak teprve na sporné dveře. Požehnání řečené nad první mezuzou pak zahrne i další. Toto platí ve všech nejasných případech.
12. Pokud dvě zárubně mají nad sebou místo překladu oblouk anebo zárubně chybí, protože klenutí začíná už od země, pak je-li výška nejméně 10 šířek dlaně /8/ a šířka 4 šířky dlaně, mezuza je nutná. Pokud jde o obchod, kde jedna zárubeň sahá od podlahy po překlad a u druhé je ze stěny vyjmuto místo o velikosti lokte či více, pak platí: je-li zárubeň dosahující až k překladu po pravé straně vcházející osoby, mezuza se upevní; je-li ale na pravé straně vstupu krátká (přerušená) zárubeň, upevní se na ni mezuza jen tehdy, je-li zárubeň nejméně 10 šířek dlaně vysoká, a není-li tak vysoká, upevní se mezuza k širší části stěny.
13. Podle některých autorit je nutno umístit mezuzu i ke vchodu, který nemá dveře, podle jiných se mezuza dává jen tam, kde jsou dveře. Mezuza by se tedy neměla připevňovat dřív, než vstup osadíme dveřmi, neboť nejdřív musí být důvod k vykonání micvy, ne vykonat micvu a pak teprve k ní vytvořit důvod (viz kpt. 9, b. 6).
14. Dům, který nebyl postaven jako stálé obydlí, nevyžaduje mezuzu. Suka tedy bude bez mezuzy. Ani stánky postavené např. pro trhové dny a následně odstraněné či ponechané prázdné, nebudou mít mezuzu. Ale v obchodech, které se ke svému účelu užívají trvale, mezuza být musí. /9/
15. Krytý vchod (veranda), který má tři stěny a strop nad nimi, se čtvrtou stranou otevřenou, ale se dvěma sloupy na způsob vchodu, nevyžaduje mezuzu, poněvadž sloupy tu neslouží jako veřeje, ale podpírají strop. Ovšem pokud má i čtvrtá strana stěnu, byť nízkou a nedosahující až ke stropu anebo tvořenou okny, mezuza je nutná.
16. Vrátnice — tj. malý domek u brány pro strážného, veranda používaná jako vstup do podkroví, zahradní domek, garáž, kůlna nevyžadují mezuzu, protože nebyly postaveny k bydlení. Pokud se ovšem do nich otvírá dům vyžadující mezuzu a mají-li uvedené stavby také dveře vedoucí do veřejného prostoru (ulice), na tyto dveře musí být umístěna mezuza. Podle toho by tedy měly být mezuzy i na branách dvorů, ulic, čtvrtí, měst, provincií, poněvadž se do nich otvírají domy mezuzu vyžadující. Jestliže se deset místností otvírá jedna do druhé a jen nejvnitřnější vyžaduje mezuzu, musí se mezuza umístit i v ostatních devíti. Branka, jež se otvírá ze zahradního domku do dvora, vyžaduje mezuzu. Podle některých autorit má být mezuza na zahradním domku či verandě, i když se do nich dům neotvírá. Na tyto stavby umístíme tedy mezuzu bez požehnání.
17. Lázeň, koželužna a mikve nevyžadují mezuzu, neboť nebyly postaveny za účelem důstojného přebývání. Stáje, kurník /10/, stodoly, sklepy na víno a jiné nápoje mají mít mezuzu, dosahují-li předepsané velikosti (viz b. 10). Podle některých autorit jsou ale i tyto prostory vyjmuty z povinnosti mezuzy. /11/
18. Mezuza v místnosti, kde obvykle bývají děti anebo v místnosti užívané občas k močení, praní či mytí by měla být zakrytá (pokud se to děje jen příležitostně). Pokud ale místnost trvale slouží k nějakému nelibému účelu — např. je v ní umístěna velká nádoba pro odpad — nestačí mezuzu zakrýt, mezuza by tam vůbec neměla být.
19. Příbytek nebo dvůr sdílený jak Židy, tak nežidy, mezuzu nevyžaduje. /12/
20. Sklep, jehož dveře i s rámem jsou v podlaze (horizontálně), nevyžaduje mezuzu, neboť za „veřeje“ se považují jen ty, jež jsou umístěné vertikálně.
21. Jestliže si člověk pronajme obydlí mimo Izrael, prvních 30 dní nemusí mít mezuzy na dveřích, poněvadž se to nepovažuje za stálé obydlí.
22. Jestliže se Žid vystěhuje z domu a na jeho místo se nastěhuje jiný Žid, nemusí původní obyvatel mezuzy odstranit. Účelnější je nechat je tam, kde jsou a nový obyvatel mu za ně zaplatí.
23. Micvu mezuzy je třeba zachovávat s obzvláštní péčí, neboť je to trvalá povinnost každého. Kdykoli vcházíme do svého příbytku či z něj vycházíme, stojíme tváří v tvář jménu Svatého, budiž požehnán. Připomínáme si Jeho lásku, probouzíme se z letargie a ze svodů tohoto světa a uvědomujeme si, že nic netrvá navěky, krom jistoty, že On je skála bytí; a pochopíme, že máme jít cestou spravedlivosti. Naši moudří, požehnané památky, řekli (Menachot 43 b): „Kdo má tefilin na hlavě a na ruce, cicit na svém šatu a mezuzu na svých dveřích, má jistotu, že nezhřeší, protože má hodně připomínek kolem sebe, a to jsou strážní andělé, kteří ho chrání před hřešením“, jak je psáno (Ž 34:8): „Hospodinův anděl se utáboří kolem těch, kdo se bojí B-ha a bude je chránit“. Traktát Šabat (32b) také říká: „Kdo zanedbává micvu mezuzy, tomu zemřou děti mladé; ale děti toho, kdo micvu přísně zachovává, se dožijí vysokého stáří, neboť je psáno (Dt 11:21): „Aby vaše dni byly rozmnoženy, i dny vašich dětí“.
24. Poněvadž smyslem mezuzy je připomínat nám jméno B-ha, budiž požehnán, měli bychom políbit mezuzu, kdykoli odcházíme z domu či do něj vstupujeme. Není však dovoleno položit ruku přímo na vlastní pergamen, chráníme Jeho jméno (Šadaj) sklem. Když odcházíme z domu a položíme ruku na mezuzu, měli bychom říci: „B-h je můj Ochránce, B-h je stín po mé pravici. Kéž B-h chrání můj odchod i příchod nyní a navěky“.
25. Mezuzu soukromého příbytku je třeba zkontrolovat dvakrát za sedm let /13/; mezuzu veřejné budovy stačí kontrolovat dvakrát za padesát let.
POZNÁMKY k 11. kpt.:
Mezuza - malý kousek pergamenu, na němž jsou ručně napsány dva úryvky z Tóry, které čteme ve Šma každé ráno i večer. Nápis začíná slovy Šma jisrael adonaj elokenu adonaj echad. Na rubu je napsáno slovo Šadaj. Židé musí mít na mysli, že v judaismu nejsou žádné „amulety“. Tfilin, cicit, mezuza a další věci jsou symboly, které vyjadřují určité pravdy, skutečnosti, principy či události z dějin. Ve svatých spisech jsou nazývány „otot — znamení“ a „edot — svědectví“. Symbolizují a dosvědčují zvláštní vztah B-ha k svému národu. Jsou vnějším výrazem židovských principů čistoty, svatosti, spravedlnosti. Také připomínají Židům, že musí chápat a poslouchat zákon B-ží. Židovské náboženství je způsob života — upravuje a řídí každou oblast židovského života. Jeho pravidla neplatí pouze pro naše chování v synagoze, ale i pro běžný styk s lidmi, pro náš soukromý život, způsob chování doma i pro způsob uvažování.
/1/ Pokud se dveře otvírají do veřejného prostoru, není důležité, jak se otvírají a mezuza se vždy umisťuje po pravé straně toho, kdo vchází do domu. Je-li však za domem uzavřený dvůr a dostaneme se na něj jedině dveřmi domu, pak je dvůr považován za další místnost domu a mezuza bude po pravé straně toho, kdo vychází dveřmi na dvůr. (MHŠ 2)
/2/ Jiná pravidla platí pro umístění mezuzy na dveřích místností, má-li dům jen jedny dveře do veřejného prostoru. (Zda má boční či zadní dveře na uzavřený dvůr, není důležité.) Podle MHŠ (3) je v tom případě rozhodující způsob, jak se vchází do místnosti, jdeme-li od vchodu dál do domu. Jiné autority však za rozhodující faktor považují hekeir cir nebo důležitost dané místnosti.
/3/ Je-li zárubeň velmi vysoká, pak místo pro mezuzu je ve výši ramen, přestože je to pod horní třetinou zárubně. (MHŠ 4)
/4/ Běžná praxe je neříkat požehnání, dáme-li mezuzu zpět na místo tentýž den. Avšak když mezuzu dáme zpět až další den, anebo mezuza není platná a musí být nahrazena jinou, požehnání se řekne.
/5/ Tatáž pravidla platí pro vstup, tvořený dvojími dveřmi, např. vchod do velkého obchodu. Pokud jsou dveře užívány a jsou odděleny pilířem nejméně o šířce dlaně a širším, mezuza se upevní na obojí dveře.
/6/ Totéž platí, když není možné mezuzu upevnit na zárubeň z jiných důvodů.
/7/ Podle MHŠ (6) místnosti uvnitř domu vyžadují mezuzu, i když jsou menší než je uváděná velikost, pokud slouží zvláštnímu účelu — např. skladiště — anebo vedou do větších místností.
/8/ Podle Rambama se mezuza nevyžaduje, pokud vchod nesahá nejméně 10 šířek dlaně přímo vzhůru. Je-li tedy vchod tvořen úplným obloukem, umístí se mezuza, aniž se řekne požehnání. (MHŠ 9)
/9/ Podle některých názorů není třeba dávat mezuzu do obchodů. Připevňují se tedy, aniž se řekne požehnání.
/10/ Dnes se mezuza většinou nedává do kurníků a chlévů (stodol), protože je tam zbytečná. Ale situaci je nutno posoudit vždy individuálně. (MHŠ 12)
/11/ MHŠ (13) se přiklání k názoru, že se vyžaduje mezuza i požehnání.
/12/ Ovšem místnost, která náleží výhradně Židovi, mezuzu vyžaduje, i když má dům jako celek pronajat dohromady s nežidem. Pokud ale je vchod do místnosti ve stěně společné s nežidem, mezuza se nevyžaduje. (MHŠ 15)
/13/ V současnosti jsou časté nesprávně psané mezuzy. Před upevněním bychom tedy měli dát mezuzu zkontrolovat odpovědné rabínské autoritě. Některé mezuzy jsou psány na hlazený pergamen, což způsobuje, že písmena mnohem rychleji vybledávají a odlupují se, je tedy nutno mezuzu častěji kontrolovat.
