1. Tělesné zdraví a dobrý zdravotní stav jsou ve službě B-hu hodně důležité. Je-li člověk nemocný, nemůže se učit a poznávat svého Tvůrce. Musíme se tedy vyvarovat věcí, které ničí tělo a osvojit si návyky, které tělo posilují a udržují zdravé. Je psáno (Dt 4:15): „Dobře tedy pečujte o své duše“.
2. Tvůrce, budiž požehnán a požehnáno Jeho jméno, stvořil člověka (i ostatní živočichy) a dal jim „přirozené teplo“. To je životní energie člověka. Jestliže tento přirozený oheň vychladne, život ustane. Přirozené teplo se udržuje potravou. Tak jako planoucí oheň skomírá, nepřikládáme-li dost dříví, tak i v člověku, jenž nejí, pohasne přirozené teplo a člověk zemře. Aby jídlo bylo k užitku, musí se rozdrtit mezi zuby a smísit s trávicími šťávami ve slinách. Poté sklouzne potrava do žaludku, kde se dále rozmělňuje a mísí s trávicími šťávami žaludku a žlučníku, rozloží se na malé částečky a ohřeje tělesnou teplotou a chemickou reakcí trávicích šťáv; pak nastane trávení. Prospěšné složky potravy slouží jako výživa pro všechny části těla a udržují v člověku životní energii, zatímco zbytky jsou vyloučeny z těla. Tohoto procesu se týká požehnání Ašer jacar, jež velebí B-ha za to, že „divuplně tvoří“, tj. že Svatý, budiž požehnán, dal člověku schopnost oddělit užitečné složky jídla, vyživující tělo a přebytečné složky vyloučit: Kdyby tyto zbytky neodešly z těla, rozkládaly by se a přivodily by nemoc (B-h chraň). Z velké části tedy tělesné zdraví či slabost závisí na procesu trávení. Pokud trávení probíhá hladce, člověk nemá potíže, naopak není-li trávicí systém plně funkční, člověk se cítí slabý a jeho stav může zdraví ohrozit.
3. Má-li být jídlo bez problémů stráveno, je dobré nejíst příliš mnoho a jíst jídla lehce stravitelná. Pokud někdo jí příliš mnoho, jeho žaludek se zcela naplní a pak nastanou potíže s trávením, neboť žaludek nebude schopen provádět pravidelné stahy, jimiž se potrava rozmělňuje. Tak jako zadusíme planoucí oheň spoustou dříví, bude žaludek zahlcen přemírou jídla. Kdo chce zůstat fyzicky zdravý, měl by jíst pouze tolik jídla, kolik je úměrné jeho tělu, ani příliš málo, ani tolik, aby plně uspokojil svou chuť. Mnoho nemocí pochází z toho, že člověk buď jí nevhodná jídla, nebo se přejídá, a to i jídlem vhodným. Šlomo ve své moudrosti řekl (Př 21:23): „Kdo střeží svá ústa a svůj jazyk, uchrání svou duši soužení“. Týká se to osoby, která střeží svá ústa před nevhodnými jídly a přejídáním, a svůj jazyk před mluvením o jiných než nutných věcech. Jeden moudrý muž /1/ řekl, že malé množství nezdravého jídla nezpůsobí takové potíže, jako příliš mnoho zdravého jídla.
4. V mládí je trávicí systém člověka výkonnější a vyžaduje tedy více jídla a častěji, než je tomu ve středním věku. U staršího člověka je výkonnost systému slabší, žádoucí jsou lehká jídla a v malých množstvích, ale kvalitní, aby se člověk udržel při síle.
5. V horkých dnech je trávicí systém oslaben horkem, mělo by se tedy jíst méně, než za chladného počasí. Podle lékařů by člověk měl v létě jíst jen asi 2/3 množství, které jí v zimě.
6. I lékaři tvrdí, že před jídlem by se měl člověk zahřát — cvičením, chůzí či prací. K tomu říká Gn (3:19): „V potu své tváře budeš jíst chléb“, a také Př (31:27): „Chleba lenosti nejí“. Před jídlem bychom si také měli uvolnit opasek. Odkaz k tomu najdeme v Gn (18:5): „A přinesu kousek chleba“. Čteme-li pozpátku písmena slov veakcha, dostaneme akronym věty „abys omezil bolest v útrobách“. Při jídle by měl člověk sedět zpříma nebo mírně nakloněn doleva. Po jídle by se neměl příliš pohybovat, protože jídlo by pak opustilo žaludek nedostatečně strávené, což by mohlo způsobit potíže. Člověk se má jen trochu projít a pak odpočívat. Neměl by chodit dlouho nebo cvičit ani spát dříve než dvě hodiny po jídle, aby plyny z trávení nestoupaly k mozku a nezpůsobily potíže. Také není dobré se hned po jídle koupat, dát si pustit žilou, nebo mít sexuální styk.
7. Lidé se liší od sebe svou letorou, někteří jsou vzrušiví, jiní chladní, většina je něco mezi tím. Každý by měl jíst jídla podle svého založení; kdo se neblíží žádnému z obou mezních bodů, měl by jíst jídlo, které není horké, ani studené, kdo tíhne k jednomu z krajních bodů, měl by jíst jídlo směřující mírně k druhému. Člověk vznětlivý by neměl jíst jídla jež rozehřívají, např. kořeněná a pikantní, ale spíše jídla zchlazující a kyselejší. Naopak člověk chladnější by měl jíst jídla mírně rozehřívající. Jídlo by se také mělo obměňovat podle ročního období a místa. V létě by se měla jíst jídla lehká — např. maso jehněčí, kůzlečí, kuřecí, jídla se zálivkou. V zimě by se měla jíst jídla teplá. Podobně i v zemi s chladným podnebím se jedí spíše jídla horká a v teplejších krajích spíše studená.
8. Základní potravinou je pšeničný chléb, avšak ne z čisté jemně mleté mouky, protože jemně mletá mouka se tráví dlouho; měl by obsahovat i otruby a být mírně vykynutý, osolený a upečený v peci. Ostatní pečivo z pšeničné mouky není vhodné. Optimální druh masa je z jehňat do jednoho roku stáří a sajících, ale bez vnitřností a hlav. Kozy, staré krávy a býci mají maso těžké a nezdravé. Drůbeží maso je lehčeji stravitelné než maso skotu, nejlepší z drůbeže je slepice. Lékaři však tvrdí, že když člověk přivykl nějakému jídlu, neškodí mu, ani když je nezdravé, poněvadž zvyk je druhá přirozenost; neměl by ovšem jíst takového jídla příliš.
9. Člověk by neměl jíst zvířecí či ptačí srdce, působí to potíže paměti; neměl by ani jíst jídlo okousané hlodavci nebo kočkou.
10. Čas vhodný k jídlu je tehdy, když pocítíme přirozenou touhu po jídle, ne po požitku z jídla. Jak se to liší? To první je hlad a dostavuje se, protože je žaludek prázdný. To druhé je touha po konkrétním druhu jídla a nazývá se chuť. Obecně by zdravá a silná osoba měla jíst dvakrát denně. Starší a slabí by měli jíst méně, ale častěji, neboť velké množství jídla najednou by oslabilo žaludek. Člověk, který dbá o své zdraví, by neměl jíst, dokud se žaludek nevyprázdní po předchozím jídle. Průměrná doba trávení při požití běžného jídla a při běžném pohybu je šest hodin. Doporučuje se vynechat jedno jídlo v týdnu, aby si žaludek odpočinul a zregeneroval se. Domnívám se, že nejlépe se k tomu hodí pátek — před šabatem.
11. Člověk by si měl navyknout jíst při ranním jídle chléb.
12. Kdo chce jíst při jednom jídle několik různých pokrmů, měl by začít s těmi, které mají projímavé účinky, ale neměl by je míchat s ostatními pokrmy. Měl by chvíli vyčkat, než bude v jídle pokračovat. Měl by také nejdříve jíst lehčí a snadno stravitelná jídla — např. drůbeží maso před hovězím, maso bravu dřív než maso skotu. Pokrm, který má stavicí účinky, by se měl jíst po jídle, a ne příliš mnoho.
13. Ježto trávení začíná rozdrcením jídla mezi zuby a jeho smísením se slinami, člověk by neměl polykat jídlo bez důkladného rozžvýkání, jinak by byl žaludek přetížen, což by trávení zkomplikovalo.
14. Již bylo uvedeno (viz b. 7), že lidé se od sebe liší letorou, každý člověk by si tedy měl po dohodě s lékařem vybírat jídla podle svého založení, podnebí a roční doby. Obecně rozdělovali staří lékaři jídla do několika skupin. Jídla nejhůře stravitelná a škodlivá /2/, která by se neměla jíst vůbec — např. nasolené (= konzervované nasolením) maso z velkých ryb, solený sýr, houby a lanýže, nasolené maso, víno čerstvě vylisované a vařené pokrmy, které ztratily svou chuť a vůni, a rovněž i jakékoli jídlo, které zapáchá nebo má nahořklou chuť; všechna znamenají pro tělo smrtící jed. Další skupina jídel je také nezdravá, ale méně než předchozí kategorie, měla by se tedy jíst jen zřídka a v malém množství. Neměla by být pravidelnou součástí jídelníčku či dokonce každého denního jídla — např. maso z velkých ryb, sýr, mléko nadojené před 24 hodinami, maso starých býků a kozlů, ječmenný chléb, nekynuté pečivo (moučníky), zelí, pórek, cibule, česnek, hořčice a ředkve; všechna tato jídla jsou nezdravá a měla by se jíst v malém množství v zimě, přes léto vůbec ne.
15. Rovněž další skupina jídel je nezdravá, ale méně škodlivá než předešlá — např. vodní ptactvo, holoubata, datle, chléb zadělávaný olejem, jemná mouka, tak dokonale prosetá, že ztratila i pach otrub. Člověk by jich neměl jíst příliš mnoho.
16. Měli bychom se také vyhnout pojídání ovoce stromů a nejíst ho příliš mnoho, ani když je sušené; protože pokud na stromě plně nedozrálo, je pro tělo totéž jako rána mečem. Svatojanský chléb je nezdravý, stejně jako ovoce v nálevu, mělo by se jíst jen omezeně v létě či v teplém podnebí. Fíky, hrozny, mandle a granátová jablka jsou zdravé čerstvé i sušené a smí se jíst dosyta. Ale přesto, že jsou nejzdravější ze všech druhů ovoce, neměli bychom je jíst denně.
17. Pokud jde o pití, přirozeným nápojem je pro člověka voda, je i zdravá. Pokud je voda čistá a čirá, pomáhá udržovat přirozenou vlhkost těla a odplavovat škodlivé jedy. Voda by se měla pít studená, protože ta uspokojí žízeň a napomůže trávení víc než voda, která není studená. Neměla by však být příliš studená, neboť by zchladila přirozenou tělesnou teplotu. Člověk velmi unavený a zesláblý by neměl pít studenou vodu. Tělo je rozehřáté a voda by v tom případě mohla nebezpečně ublížit (B-h chraň). Přesto, že dobrá voda tělu prospívá, nemělo by se jí pít enormní množství a neměla by se pít před jídlem, protože by ochladila žaludek, což by ztížilo trávení. Během jídla bychom měli vypít jen malé množství vody smísené s vínem. Po jídle, když už začalo trávení, se může vypít přiměřené množství vody. Člověk by neměl pít vodu bezprostředně po opuštění lázně, ani v lázni, aby se játra neprochladila. Také by neměl pít ihned po sexuálním styku, neboť tehdy je tělesná energie ochablá a mohlo by dojít k ochromení údů.
18. Víno udržuje přirozené teplo, napomáhá trávení i vylučování jedů z těla, prospívá celkovému zdraví, ovšem jen pokud se pije v přiměřeném množství. Člověk se špatnou pamětí by měl být v pití opatrný, poněvadž bude-li hlava pod vlivem pití, jeho paměť se ještě zhorší. Víno prospívá starším a škodí mladým, neboť zvyšuje tělesný žár, takže je to, jakoby se rozdmýchával planoucí oheň. Víno by neměl pít nikdo, kdo má méně než 21 let. Je vhodné vypít malé množství vína před jídlem, k povzbuzení chuti. Víno by neměl pít ten, kdo má velký hlad, kdo vyšel z lázně či po důkladném vypocení, ani po tělesném cvičení nebo při únavě. Během jídla by měl člověk vypít jen malé množství vína.
19. Měli bychom jíst pouze když máme hlad a pít, jen když máme žízeň. Neměli bychom ani chvíli odkládat vykonání tělesné potřeby a neměli bychom jíst, dokud se nepřesvědčíme, že není nutno vykonat potřebu.
20. Člověk by se měl vždy snažit o průchodnost svých střev, jejich stav by měl být téměř na hranici průjmu. Jedním z lékařských poznatků je, že potíže s velkou potřebou či nemožnost vyprázdnění mohou být příčinou nemoci. Když tedy člověk vidí, že jeho trávicí systém je oslabený a obtížně vylučuje, měl by se poradit s lékařem, jak potíže upravit — každý podle svého tělesného ustrojení a věku.
21. Tělesné cvičení, ovšem prováděné s mírou, je zdraví prospěšné. Avšak nadměrná námaha, stejně jako nečinnost, tělu škodí. V létě by měl člověk cvičit jen lehce, v zimě více. Tělnatý člověk by měl cvičit víc než hubený.
22. Kdo dbá o své zdraví, měl by si uvědomovat své pocity a mít je pod kontrolou, ať je to radost, trápení, hněv nebo strach, poněvadž rozrušují psychiku. Moudrý člověk bude šťastný s tím, čeho se mu dostává během života v tomto pomíjivém světě. Nezatouží po jiném údělu. Nebude vyhledávat přepych a rozkoše, ale bude se snažit udržet si vyrovnanost a stav umírněné radosti. Tento stav zvyšuje životní energii, prospívá trávení, napomáhá vylučování jedů z těla, posiluje zrak i ostatní smysly a umocňuje intelekt. Člověk by se neměl přehnaně oddávat radosti při jídle a pití, jako to dělají blázni, neboť přemírou radosti se rozlije horko ze srdce do celého těla, takže jeho rozšířením může dojít k náhlému zchlazení srdce, což by mohlo mít smrtelné následky. Toto se týká zejména tlustých lidí, u nich jsou krevní cesty užší a oběh krve pomalý. Hoře, opak radosti, je stejně škodlivé, protože tělesná teplota se z celého těla soustředí do srdce, což může způsobit i smrt. Hněv zvýší teplotu těla až k horečce. Strach tělo zchlazuje natolik, že se osoba začne třást a pokud se tento stav ještě umocní, může nastat smrt. Jak bedlivě musí tedy člověk dbát na to, aby nejedl, když se hněvá, trápí se či strachuje, ale jen tehdy, když je vnitřně vyrovnaný.
23. Fyzickému zdraví prospívá i přiměřený spánek, neboť napomáhá trávení a nechá odpočinout smysly. Pokud člověk nemůže spát kvůli nemoci, měl by jíst jídla, která nebrání spánku. Nadbytek spánku však škodí, protože hlava bude pod vlivem plynů, jež ze žaludku stoupají k mozku, což může tělu uškodit. Měli bychom dát pozor, abychom neusnuli hned po jídle, ale také neusnout hladoví. Nemá-li tělo potravu, kterou by mohlo strávit, tělesné teplo aktivuje jedy a vzniknou plyny, které stoupají k mozku. Člověk by měl spát s hlavou výš, tím se usnadňuje postup potravy ze žaludku do střev a snižuje množství plynů stoupajících k mozku. Přirozený čas k spánku je noc. Spát ve dne je škodlivé, prospívá to jen těm, kdo jsou tak navyklí spát.
24. Pokud jde o mytí, každý by se měl koupat alespoň jednou za týden. Neměl by do lázně vstupovat hladový či plně nasycený, lépe je v době, kdy už začalo trávení. Nejprve by se měl umýt horkou vodou, pak vlažnou, pak téměř studenou, až nakonec zcela studenou. Když vyjde z lázně, musí se obléci a pečlivě si pokrýt hlavu, aby neprochladl — měl by na to dbát i v létě. Po vyjití z lázně by měl člověk vyčkat, až se cítí psychicky i fyzicky uvolněný a až pomine tělesná rozehřátost. Pak může jíst. Velmi prospěšné je krátce si po vyjití z lázně zdřímnout a pak teprve jíst.
25. Člověk by měl vždy usilovat o to, aby žil tam, kde je vzduch čistý a čirý, výše od země, v prostorném domě. Pokud možno by neměl bydlet v domě s okny na sever či východ. Neměla by tam být žádná hniloba a plíseň. Dobré je často pročistit vzduch v domě příjemnými vůněmi či kadidlem.
26. Nejvhodnější teplota ovzduší je ani horko, ani zima. Je třeba dát pozor, aby se dům v zimě nadměrně nevytápěl. Velké horko způsobuje mnoho nemocí (B-že chraň). Mělo by se tedy topit jen do té míry, aby člověk nepociťoval ani zimu, ani horko.
27. Co máme dělat, abychom si chránili zrak? Nevstupovat rychle ze tmy do oslnivého světla. Pokud člověk je nucen vkročit ze tmy do prudkého světla, měl by nejdřív pootevřít dveře a nechat oči krátce přivykat menší intenzitě světla, pak otevřít dveře více, několik minut se dívat do světla a pak rozevřít dveře úplně. Stejně by měl postupovat, když musí vejít z prudkého světla do tmy, protože přechod ze tmy do světla a naopak bez nutného mezistupně poškozuje zrak. Proto B-h, budiž požehnán ve svém milosrdenství stvořil svět tak, že slunce začíná svítit postupně, nikoli hned naplno, a zapadá také postupně. O tom hovoří požehnání Jocer or, jímž chválíme B-ha za to, že „ve své dobrotě skýtá světlo zemi a těm, kdo na ní bydlí“, tj. On rozsvěcuje světlo ve svém milosrdenství pozvolna, ne náhle. Lidským očím je nebezpečné i odražené sluneční světlo, tj. to, jež dopadá na plochu a od ní se odráží jinam. Člověk by tedy neměl žít v domě, jehož okna směřují pouze k severu, poněvadž slunce nesvítí nikdy ze severu a dům tedy přijímá jen odražené světlo. Podobně i když okna domu směřují k východu, západu či jihu, ale z oken není vidět slunce — protože tomu brání např. vysoké zdi — veškeré světlo je odražené. Každý by si měl dát pozor, aby nečetl, nepsal a nedělal žádnou titěrnou práci za soumraku. Totéž platí i pro poledne, kdy sluneční svit je nejintenzívnější. Člověk by se neměl zabývat psaním, čtením drobného písma nebo titěrnou prací ani večer při světle svící. Zraku škodí také soustředěný pohled na bílou barvu; obloha je modrá, nikoli bílá, očím neškodí. Zrak poškozuje intenzívní pohled na jasnou červeň nebo do ohně. Také kouř, sirný pach, jemný prach a vítr vanoucí přímo do očí poškozují zrak. Rovněž i nadměrná chůze, dlouhé kroky, intenzívní pláč — o tom říká Pl (2:11): „Od slz zhynuly mé oči“. Nejvíce ze všeho však škodí přílišné sexuální styky. Ž (19:9) říká: „Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo“.
POZNÁMKY k 32. kpt.:
/1/ Pokud je termínu chacham — moudrý muž užito v podobném kontextu, označuje obvykle Aristotela.
/2/ Tato a následující pravidla pocházejí ze 4. kpt. Rambamova spisu Hilchot deot. Mnoho pozdějších učenců (MA 173:1, Jamšel Šlomo, Chulin, kpt. 8) uvádí, že ustrojení našeho těla se změnilo a některá z pravidel tedy neplatí.
