1. Požehnání Bore nefašot rabot (Jenž stvořil četné bytosti) se říká po snězení ovoce stromů (vyjma sedmi druhů Erec jisrael), ovoce rostoucího na zemi, zeleniny a dalších pokrmů, které nejsou přímo plody země. Požehnání zahrnuje jídlo i pití.
2. Jak bracha acharona, tak Birkat ha-mazon se říkají pouze tehdy, jestliže jsme snědli alespoň minimální množství, které se považuje za významné — tj. k´zajit. /1/ Pokud jde o tekutiny, podle některých autorit je minimálním množstvím jeden reviit (86 ml) /2/, podle jiných je i pro tekutiny limitem k´zajit. Aby se člověk vyhnul pochybnostem, neměl by vypít méně než k´zajit nebo reviit. Je jedno, zda jde o nápoje alkoholické či jiné.
3. Některé autority tvrdí, že to, co je od přírody samostatný celek — např. ořech, zrnko hroznu i jedna fazole — vyžaduje bracha acharona, i když to nedosahuje velikosti k´zajit. Jiné autority s tím nesouhlasí. Je tedy správné vyhnout se problému tím, že nebudeme jíst množství menší než k´zajit. Pokud byl celek před jezením rozdělen, jeho význam jakožto celku se zrušil a všechny autority se shodují, že bracha acharona se řekne pouze sníme-li více než k´zajit.
4. Do množství k´zajit lze spojit vše, co bylo snězeno; pokud tedy někdo snědl polovinu k´zajit pokrmu, po němž se říká Bore nefašot rabot a polovinu k´zajit něčeho, po čem se říká Me-ejn šaloš (Al ha-michja či Al ha-ec) — anebo polovinu k´zajit chleba — měl by říci po snězení požehnání Bore nefašot rabot. Domnívám se, že totéž platí, pokud sníme polovinu k´zajit ovoce, po němž se říká Al ha-ec a polovinu k´zajit toho, po čem se říká Al ha-michja (anebo polovinu k´zajit chleba), tj. mělo by se říci Bore nefašot rabot, i když jsme nejedli nic, co by samo o sobě vyžadovalo požehnání Bore nefašot rabot. Pokud člověk snědl polovinu k´zajit něčeho, po čem se říká Al ha-michja a polovinu k´zajit chleba, měl by říci požehnání Al ha-michja. Jídlo a pití se takto spojovat nedá.
5. Jestliže někdo snědl polovinu k´zajit pokrmu, počkal a pak snědl opět polovinu k´zajit pokrmu, platí: pokud doba mezi začátkem jídla a koncem nepřekročí dobu, za kterou se sní krajíček chleba /3/, lze obě množství spojit a říci bracha acharona. Jestli ale byla doba delší, obě množství nelze spojit a bracha acharona se neřekne. Pokud jde o pití, dva samostatné akty pití nelze spojit, i kdyby byla doba kratší než zmíněný limit. /4/
6. Když člověk pomalu popíjí horký nápoj (čaj, kávu), pak- ježto nevypil v daném časovém limitu množství, po němž se vyžaduje požehnání a ježto jednotlivé doušky nelze spojit — nemusí říci bracha acharona /5/, přesto, že je obvyklé pít tyto nápoje takovým způsobem.
7. V Dt (8:8) se chválí Erec jisrael jako „země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, země olivového oleje a medu“ a dále je psáno „země, v níž budeš jíst chleba bez nedostatku ... budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému B-hu“. Poněvadž Tóra výslovně o chlebu říká „budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit B-hu“, chléb z pěti druhů obilovin — tj. pšenice, ječmene (jmenovitě uvedených v citátu) a dále žita, ovsa a špaldy (jež jsou druhově příbuzné s pšenicí a ječmenem) — vyžaduje, aby člověk po snězení řekl Birkat ha-mazon, které sestává ze tří požehnání a čtvrtého Ha-metiv, připojeného později učenci v Jabne. Každý pokrm z těchto druhů obilí, který nespadá do kategorie chleba, vyžaduje po snězení požehnání Me-ejn šaloš, jež shrnuje obsah tří požehnání Birkat ha-mazon i požehnání Ha-tov v´ha-metiv. V jiné formě se toto požehnání říká i po pití vína a snězení hroznů (i rozinek), a podobně i fíků, granátových jablek, oliv a datlí (= med, zmíněný v citovaném verši).
8. Požehnání Me-ejn šaloš začíná Al ha-michja veal ha-kalkala (Za výživu a zaopatření) a končí Ve-node lecha al ha-arec veal ha-michja. Baruch ata … al ha-arec veal ha-michja veal ha-kalkala (a děkujeme Ti za zemi a za výživu. Požehnán budiž, Hospodine, za zemi, výživu a zaopatření). /6/ Po víně začíná požehnání Al ha-gefen veal p´ri ha-gefen (Za víno a za plod révy) a končí Ve-node lecha al ha-arec veal p´ri ha-gafen. Baruch ata … al ha-arec veal p´ri ha-gafen (A děkujeme Ti za zemi a za plody révy. Požehnaný budiž … za zemi a za plod révy). Po ovoci začíná požehnání Al ha-ec veal p´ri ha-ec (Za stromy a za ovoce stromů) a končí Ve-node lecha al ha-arec veal ha-perot. Baruch ata … al ha-arec veal ha-perot (A děkujeme Ti za zemi a za ovoce. Požehnán budiž … za zemi a za ovoce. V Erec jisrael se po snězení ovoce pěti druhů — a také v diaspoře, je-li ovoce dovezeno z Izraele — říká Al ha-arec veal peroteha (Za zemi a její ovoce). Kdo jedl obilné produkty i pil víno, spojí obé do jednoho požehnání. Totéž platí, když jedl z pěti druhů ovoce (včetně hroznů) i pil víno, anebo jedl obilné produkty i ovoce z pěti druhů. Když jedl obilné produkty i ovoce z pěti druhů i pil víno, spojí rovněž vše do jednoho požehnání. Nejdřív uvede Al ha-michja, pak Al ha-gefen a potom Ha-ec. Když spojuje Al ha-michja s dalším, neměl by na konci požehnání říkat Al ha-kalkala, ale Baruch ata … al ha-arec veal ha-michja veal p´ri ha-gafen, nebo Baruch ata … al ha-arec veal ha-michja veal ha-perot, nebo Baruch ata… al ha-arec veal ha-michja veal p´ri ha-gafen veal ha-perot. Text požehnání je v sidurech. Každý Žid by je měl umět zpaměti.
9. O šabatech, svátcích a roš chodeš se do tohoto požehnání vkládá vsuvka vztahující se k danému dni. Pokud ale se vsuvka vynechá, požehnání se nemusí opakovat.
10. Všechna omezení pro Birkat ha-mazon, uvedená v kpt. 44, bod 6, platí i pro požehnání Me-ejn šaloš.
11. Podle některých autorit by se v požehnání Bore nefašot rabot mělo říkat „al kol ma še-barata“ (za vše, co Jsi stvořil), podle jiných se má říkat „al kol ma še-bara“ (za vše, co stvořil). Správná je tato druhá verze /7/, protože smysl požehnání je „Jenž stvořil živé bytosti s jejich potřebami“, tj. stvořil živé bytosti, jakož i jejich potřeby, tedy to, co je k zachování života nezbytné (jako chléb a vodu), a i další věci, jež sice nejsou tak důležité, ale slouží pro potěchu smyslů — jako ovoce apod. — a za to vše Ti (B-že) děkujeme. Ve slovech „chej ha-olamim“ se hláska chet musí číst s patach. /8/ Gaon Elijah z Vilna, požehnané paměti, byl shodného mínění s autoritami, jež tvrdily, že by se do závěru požehnání mělo včlenit B-ží jméno, tedy Baruch ata Adonaj chej ha-olamim (Požehnán budiž, Hospodine, žijící navěky). /9/
12. Když člověk jedl ovoce vyžadující po snězení požehnání Me-ejn šaloš a jedl i další ovoce, jehož bracha acharona je Bore nefašot rabot, řekne pouze Me-ejn šaloš. Poněvadž v něm zmínil „ovoce stromu“, požehnání zahrnulo všechny plody stromu, které jedl. Pokud ale má povinnost říci Bore nefašot rabot ještě po dalších pokrmech, požehnáním Me-ejn šaloš se povinnost nesplní. Řekne tedy nejdříve Me-ejn šaloš a pak Bore nefašot rabot.
13. Je zakázáno odejít ze svého místa či zabývat se nějakou záležitostí dřív, než člověk řekl bracha acharona- aby na to nezapomněl. Když už se stalo, že opustil své místo a měl říci požehnání Bore nefašot, pak smí říci požehnání tam, kde je (v okamžiku, kdy si vzpomněl). Pokud měl říci Me-ejn šaloš, musí se vrátit na původní místo, a stejně tak je to u Birkat ha-mazon (jak vysvětleno v kpt. 44, b. 9).
14. Ten, kdo jedl či pil a zapomněl říci bracha acharona, smí požehnání říci po celou dobu trávení. Ta se definuje jako doba, během níž nepociťujeme touhu jíst či pít. Později už bracha acharona nemůže být řečena. Není-li člověk schopen to určit, měl by sníst trochu téhož druhu jídla jako jedl prve a pak říci bracha acharona a mít na mysli i to, co jedl předtím.
15. Když někdo zvrátil, co snědl či vypil, nebude říkat bracha acharona, je to, jakoby už jídlo strávil.
POZNÁMKY k 51. kpt.:
Jabne či Jamnia — stalo se centrem učenců bezprostředně po pádu Jeruzaléma do rukou římských legií. Raban Jochanan ben Zakaj tu ustavil (kolem r. 70) sídlo sanhedrinu a velké akademie učenců. Mnoho významných tanaim-talmudických autorit vzešlo právě z této akademie, jež předala judaismus a moudrost Tóry nesčetným dalším generacím.
Gaon Elijah z Vilna — Elijah ben Šlomo Zalman (1720-1798)
/1/ Již jsme zmínili, že množství k´zajit má v převodu na současné jednotky různé hodnoty. Podle ŠT je to přibližně 26g, podle rb. Mošeho Feinsteina cca 31g a podle Chazon Iš cca 36g.
/2/ Stejně tak množství reviit: podle ŠT asi 86,4ml, podle Chazon Iš asi 150ml.
/3/ Většina učenců považuje za ekvivalent čtyři středně velká vejce, někteří tři velká vejce. Termín kedej achilat pras označuje dobu, za niž se toto množství sní. Jsou tedy názorové rozdíly i pokud jde o přesné stanovení doby: ŠT uvádí 4-9 min (v dnešním pojetí 4 min), Chazon Iš 2 min.
/4/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi ve svých Piskej sidur a MB (210:1) uvádějí, že achilat pras platí i pro pití.
/5/ Podle názorů citovaných v předchozí poznámce by člověk měl říci bracha acharona, vypije-li tyto nápoje v uvedeném časovém limitu.
/6/ Většina autorit nezařazuje „veal ha-kalkala“ do závěru požehnání.
/7/ První názor je většinový.
/8/ Většina autorit (včetně rb. Šneura Zalmana z Ljadi a MB 207:3) tvrdí, že by se mělo vyslovit s cere.
/9/ Nebylo to přijato pozdějšími halachickými autoritami (MB 207:5).
