Židovský rok
1. Židovský rok má dvanáct měsíců. Měsíce se řídí novoluním, začínají při novém objevení měsíce. Lunární měsíc ~ tj. doba od jednoho novoluní k druhému ~ je dvacet devět dní, dvanáct hodin, čtyřicet čtyři minut a tři a jednu třetinu sekundy (0,734 hod). Některé měsíce tedy mají třicet dní a některé dvacet devět.
Měsíce tišri, švat, nisan, sivan a av mají vždy třicet dní. Tevet, adar (v nepřestupném roce), ijar, tamuz a elul mají vždy dvacet devět dní. Chešvan a kislev mají v některých rocích oba dvacet devět dní, v jiných oba třicet dní a v některých letech má chešvan dvacet devět dní a kislev třicet dní.
2. V devatenáctiletém cyklu je sedm přestupných roků: třetí, šestý, osmý, jedenáctý, čtrnáctý, sedmnáctý a devatenáctý rok je přestupný. Do přestupného roku se vkládá třináctý měsíc, adar II. V tom případě má adar I třicet dní a adar II dvacet devět dní.
Rok 5758 byl prvním rokem třistačtvrtého devatenáctiletého cyklu od Stvoření.
První den každého měsíce se nazývá roš chodeš („hlava“ měsíce). Má~li měsíc třicet dní, jsou roš chodeš třicátý den tohoto měsíce i první den nastávajícího měsíce a oba se slaví jako roš chodeš.
Šabat mevarchim (šabat před roš chodeš)
3. O šabatu před roš chodeš (vyjma šabatu před Roš ha~šana) se před musafem říká Birkat ha~chodeš (požehnání měsíce). Při Birkat ha~chodeš se oznamuje shromážděným, který den (či které dny) nadcházejícího týdne bude roš chodeš. Birkat ha~chodeš vyjadřuje také prosbu, aby nám B~h dal měsíc naplněný požehnáním.
Při Birkat ha~chodeš je dobré znát přesný čas, kdy měsíc projde mezi sluncem a zemí. V některých kalendářích je tento čas (nazývaný molad) uváděn. V aškenázských obcích se obvykle molad oznamuje před Birkat ha~chodeš.
Když roš chodeš připadne na neděli, čte se zvláštní haftara, zvaná machar chodeš.
Jom kipur katan
4. Roš chodeš je pro židovský národ dobou smíření. Dokud existoval Chrám, byly o roš chodeš obětovány zvláštní oběti na smíření za hříchy, spáchané v průběhu uplynulého měsíce.
Proto mají někteří lidé zvyk postit se v den před roš chodeš. Při minše dne před roš chodeš odříkává většina obcí zvláštní prosby, nazývané „modlitby jom kipur katan“. Připadne~li roš chodeš na šabat nebo na neděli, modlitby jom kipur katan se říkají ve čtvrtek předtím.
Modlitby jom kipur katan se neříkají v den před roš chodeš tišri, chešvan, tevet a ijar.
O erev roš chodeš se při minše neříká Tachanun.
Zvláštní modlitby roš chodeš
Ja´ale v´javo
5. O roš chodeš se při ma´arivu, šacharitu i minše říká vsuvka Ja´ale v´javo, vkládaná do požehnání Rece ve Šmone esre. Pokud někdo zapomene vložit Ja´ale v´javo o roš chodeš, záleží na tom, v kterém místě modlitby si svůj omyl uvědomí. Následující přehled uvádí, jak dále postupovat:
Uvědomí~li si omyl:
Před zmíněním B~žího jména v závěru požehnání Rece ~ řekne Ja´ale v´javo a pokračuje „v´techezejna“.
Po zmínění B~žího jména v závěru Rece, ale před vyslovením ha~machazir šechinato l´Cijon ~ stane~li se to při ma´arivu, ať prvního či druhého dne, dokončí Šmone esre bez Ja´ale v´javo. Nebude opakovat Šmone esre.
Stane~li se totéž při šacharitu nebo minše, řekne lamdeni chukecha (tím doplní slova Baruch ata Hašem a řekne celý verš Ž 119:12, takže B~ží jméno nebude řečeno bezúčelně). Pak řekne Ja´ale v´javo, pokračuje v´techezejna a dokončí Šmone esre.
Po dokončení Rece (po vyslovení ha~machazir…), ale dříve, než začne Modim ~ stane~li se to při ma´arivu, dokončí Šmone esre bez Ja´ale v´javo. Nebude opakovat Šmone esre.
Při šacharitu nebo minše řekne Ja´ale v´javo v tom místě a pokračuje Modim.
Po začátku Modim, ale před dokončením celé Šmone esre ~ stane~li se to při ma´arivu, dokončí Šmone esre bez Ja´ale v´javo. Nebude opakovat Šmone esre.
Při šacharitu nebo minše se vrátí na začátek požehnání Rece, zařadí Ja´ale v´javo a pokračuje do konce Šmone esre.
Po skončení Šmone esre ~ pokud se to stane při ma´arivu, nebude znovu opakovat Šmone esre.
Stane~li se totéž při šacharitu nebo minše, zopakuje celou Šmone esre.
Viz MB 422:2, ŠA 422:1, také 114:6 a MB tamtéž 32.
Podle Mišna berura ten, kdo si není jistý, zda vložil Ja´ale v´javo, musí vsuvku říci znovu (předpokládá se, že člověk odříkal Šmone esre tak, jak to dělá obvykle, tj. bez Ja´ale v´javo).
Kdo si je jistý, že měl úmysl vložit Ja´ale v´javo, ale chvíli po skončení Šmone esre si nemůže vzpomenout, zda vsuvku skutečně řekl nebo ne, nebude opakovat Šmone esre. Avšak ten, kdo si bezprostředně po skončení Šmone esre není jistý, zda vsuvku řekl, musí zopakovat celou Šmone esre.
Dokončit Šmone esre znamená, že osoba řekla jehi racon na konci Elokaj necor.
Jsou různé halachické názory, jak postupovat, když si někdo uvědomí, že neřekl Ja´ale v´javo až poté, co začal musaf. Měl by to konzultovat s rabínem.
6. O roš chodeš se neříká Tachanun a La~menace´ach (Ž 20, který se čte před U´va l´Cijon).
Halel
7. Halel se říká o roš chodeš při šacharitu, po Šmone esre. Halel je složen z žalmů a chválí B~ha za zázraky, jež vykonal a za laskavost, jíž zahrnuje židovský národ.
O roš chodeš se z Halelu vynechávají dvě části ~ Lo lanu (ne nám) a Ahavti (miluji). Tato zkrácená verze se nazývá „poloviční Halel“.
Před Halelem se říká požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu likro et ha~halel (Jenž nás posvětil svými micvot a nařídil nám číst Halel). Halel končí požehnáním jehalelucha Hašem Elokejnu (ať chválí veškeré Tvé činy, Hospodine, B~že náš). Měli bychom se maximálně snažit, abychom říkali Halel v minjanu.
Sefardští Židé před polovičním Halelem neříkají požehnání, říkají je pouze, když se říká celý Halel (celý Halel se říká o svátcích, to bude zmíněno v dalších kapitolách).
8. Halel se říká vstoje. Po Halelu čte chazan celý kadiš. Při Halelu se nesmí hovořit.
Poloviční Halel smí člověk přerušit v kterémkoli místě, aby odpověděl Amen nebo Jehe šme raba. To je podobné jako přerušení u Pesukej d´zimra (více viz přehled v kpt. 7).
Čtení z Tóry a musaf
9. Po Halelu následuje čtení z Tóry pro roš chodeš. Oddíl, který se čte o roš chodeš, hovoří o každodenních obětech tamid a o musafových obětech pro šabat roš chodeš (Nu 28:1~15).
Jsou čtyři alijot, v pořadí kohen, levita, dva jisraelim (podrobněji o čtení z Tóry viz kpt. 7, body 89~100).
10. Po čtení z Tóry se říká Ašrej, U´va l´Cijon a kadiš. Po kadiši muži odloží tefilin. Mezi kadišem a musafem se nesmí hovořit. Musaf začínají všichni shromáždění společně. Modlitba musafu je uvedena v sidurech.
Po musafu se čte nahlas chazanovo opakování musafu.
V musafu jsou zmíněny oběti, jež byly přinášeny v Chrámu o roš chodeš. Roš chodeš je čas ke smíření. Chrámové oběti se přinášely na smíření za hříchy národa, jak je řečeno v musafu: „Nové měsíce jsi dal Svému lidu za dobu smíření všem pokolením jejich, když obětovali Tobě oběti dle vůle Tvé a kozly za hřích ku smíření za sebe“.
11. O roš chodeš se čte Tehilim 104 (Borchi nafši ~ žehnej má duše). Tam se říká, že B~h stvořil Měsíc, aby usnadnil výpočet měsíců a dat svátků. V Izraeli ti, kdo se modlí podle nusach aškenaz, říkají Borchi nafši místo šir šel jom (žalm pro každý den týdne). Ti, kdo se modlí podle nusach sfarad a všichni, kdo nejsou v Izraeli, čtou Borchi nafši i šir šel jom.
Zákony kiduš levana jsou uvedeny v kpt. 19, body 5~6.
Jídlo o roš chodeš
12. Je micva připravit o roš chodeš více jídla než člověk obyčejně jí, k poctě roš chodeš. Někdo plní micvu přidáním dalšího chodu. Tato micva platí, i když je roš chodeš o šabatu.
13. Do Birkat ha~mazon se o roš chodeš vkládá Ja´ale v´javo. Kpt. 12, bod 9 uvádí, jak postupovat, když někdo zapomene vložit Ja´ale v´javo.
14. O roš chodeš je zakázáno postit se. Roš chodeš je svátek pro ženy, darovaný jim jako odměna za to, že odmítly věnovat své šperky na zhotovení zlatého telete. Většina žen zachovává o roš chodeš zvyk zdržet se některých domácích prací.
Šabat roš chodeš
15. Připadne~li roš chodeš na šabat, vkládá se Ja´ale v´javo do šabatové verze Šmone esre při ma´arivu, šacharitu i minše. Ja´ale v´javo se vkládá do požehnání Rece. Po Šmone esre se vyjmou dva svitky Tóry. Z prvního se čte parašat ha~šavua (týdenní část z Tóry). Z druhého svitku se čte oddíl pojednávající o obětech na šabat a roš chodeš. Tento oddíl se čte namísto pravidelného maftiru. O roš chodeš se čte speciální haftara. (Podrobněji o čtení z Tóry viz kpt. 7, body 89~100.)
16. Prostřední požehnání musafu se liší od požehnání běžného šabatu. Požehnání začíná Ata jacarta a hovoří o šabatu i roš chodeš. Požehnání je uvedeno v sidurech ve Šmone esre šabatového musafu.
Kdo se splete a omylem říká obvyklý šabatový musaf namísto musafu pro šabat a roš chodeš, měl by postupovat takto: Uvědomí~li si omyl dříve, než vyřkne slova jihju l´racon imrej fi na konci Elokaj necor, vrátí se k Ata jacarta a odtud bude opakovat musaf. Kdo si uvědomí omyl až po skončení celé Šmone esre, měl by zopakovat znovu celý musaf.
