1. Čas pro večerní Šma začíná, jakmile jsou na obloze viditelné tři malé hvězdy. Je-li zamračeno, měl by člověk čekat tak dlouho, až je nepochybně večer. V dnešní době je zvykem modlit se v synagoze maariv hned po odpolední modlitbě, přestože večer ještě nenastal. Je to proto, že lidé by se s obtížemi znovu scházeli ke společné modlitbě. Maariv se však lze modlit až po plag ha-mincha (jednu a čtvrt hodiny před setměním — polovina mincha ketana), dřívějším modlením by nebyla splněna povinnost večerní modlitby. Jak šťastný je ten, kdo se může modlit večerní modlitby v minjanu večer a kdo vyplňuje čas mezi minchou a maarivem studiem Tóry, takže spojí studiem den a noc, což je velká zásluha! Člověk bohabojný, který se modlil se shromážděním maariv před setměním, by v žádném případě neměl nic jíst, dokud nenastane večer. Měl by počkat, dokud se neobjeví tři hvězdy na obloze a pak říci tři oddíly Šma. Kdo se nemodlí v minjanu, nesmí se modlit maariv dřív, než se na obloze ukáží tři hvězdy.
2. Maariv bychom se měli modlit okamžitě, jakmile uvidíme hvězdy. Půl hodiny před objevením hvězd už je zakázáno začít s jídlem, s prací i se studiem Tóry /1/, podobně jako se zakazuje jíst před mincha ketana (viz kpt. 69, b. 3). I když člověk nemá volný čas — např. studuje ve skupině — neměl by odkládat maariv déle než do půlnoci. Pokud se to už stalo a zapomněl modlit se před půlnocí, smí se modlit maariv kdykoli před úsvitem (alot ha-šachar).
3. Když někdo přijde do synagogy, aby se modlil maariv a shromáždění se modlí Šmone esre, měl by se modlit s nimi, i když ještě není večer — pokud do setmění zbývá méně než hodina a čtvrt (je po plag ha-mincha). Příchozí pak odříká Šma a průvodní požehnání, až nastane večer. Jestliže shromáždění říká právě Šma či průvodní požehnání, pak má-li příchozí dost času na to, aby odříkal Šma s požehnáními a Šomer amo jisrael laad dříve, než shromáždění dospěje k Šmone esre, měl by to udělat a vynechá Baruch adonaj le-olam, nemusí je říci ani po Šmone esre. Pokud se však dosud nemodlil minchu (a shromáždění právě říká Šma), měl by odpolední Šmone esre odříkat, než shromáždění dokončí Šma s požehnáními, pak počkat tak dlouho, co by ušel čtyři lokty a potom začít večerní Šmone esre spolu s ostatními. Po setmění potom může přečíst Šma a průvodní požehnání.
4. Modlitba Baruch adonaj le-olam by se měla říkat vsedě /2/ až k Jireu enenu. Nebude se v ní dělat žádné přerušení od Ve-hu rachum až k Šmone esre. Šámesovo ohlášení Jaale ve-javo či Tal u-matar se nepovažuje za přerušení, neboť se týká bohoslužby.
5. Jestliže v synagoze zůstane osamělý věřící, aby se modlil maariv, musí na něj jeho bližní počkat, než modlitbu dokončí, aby jeho soustředěnost na modlitbu nebyla narušena strachem. Pokud však ten člověk začal s modlitbou až v době, kdy ji nemohl dokončit se shromážděním, nemusí na něj nikdo čekat, protože je zřejmé, že člověk počítal s tím, že zůstane sám a nebojí se. /3/
POZNÁMKY k 70. kpt.:
/1/ Jak již bylo uvedeno, je správné studovat mezi západem slunce a objevením hvězd. Zakázáno je to pouze po objevení hvězd. (MH 4, MB 235:17)
/2/ V Erec jisrael se obvykle tyto modlitby vynechávají úplně.
/3/ Bohabojná osoba však na něj počká i za těchto okolností.
