1. Podle příkazu Tóry musejí kohanim žehnat národu, jak uvádí Nu (6:23): „Budete žehnat synům Izraele.“ Kohen, který nevystoupí a nepožehná lidem — byť mu v tom nezbraňují žádné překážky — prohřešuje se proti B-žímu příkazu. Dokud však není k požehnání vyzván, není pokládán za hříšníka, neboť je psáno (tamtéž) „a řekni jim“, což targum interpretuje jako „když jim bude řečeno“. V našich krajích je obvyklé, že kohanim žehnají lidem pouze o svátcích /1/, kdy se těšíme ze svátku, a na Jom kipur, kdy se radujeme, že nám byly odpuštěny hříchy. Je tomu tak proto, že požehnání by měl kohen pronášet jen v radostném rozpoložení — „blaženost srdce požehná“. (Rama, OCH 128:44) V jiné dny, i o šabatu, jsou kohanim sužováni starostmi o živobytí či zdržením v práci. Pokud tedy svátek (kromě Jom kipur) připadne na šabat, v našich krajích obvykle kohanim nežehnají. Avšak lépe je žehnat i tehdy, jako to dělají v jiných komunitách. I o svátcích žehnají kněží jen v musafu, těsně předtím, než lidé odejdou ze synagogy, aby se oddali svátečnímu veselí (viz kpt. 138, b. 8).
2. Kněžské požehnání by se mělo pronášet pouze v přítomnosti nejméně deseti dospělých mužů. Do počtu deseti (minjanu) se započítávají i sami kohanim, protože i oni jsou zahrnuti do požehnání, jak uvádí Nu (6:27) „a Já jim požehnám“.
3. Kohanim by před požehnáním neměli pít víno ani jiný opojný nápoj. Pokud se kněz cítí slabý a chce před musafem sníst kousek pečiva, měl by naslouchat někomu, kdo pronáší kiduš (viz kpt. 77, b. 15).
4. Před požehnáním si kněz musí umýt ruce až po zápěstí, jako si je myli kohanim před obětováním v Chrámu, neboť je řečeno (Ž 134:2) „pozvedněte ruce ve svatosti a dobrořečte Hospodinu“. Je sporné, zda se nad tímto mytím má říci požehnání, ježto již bylo řečeno při ranním vstávání. Z důvodu pochybností převažuje zvyk požehnání neříkat. Když se kohen mezitím dotkne něčeho nečistého, měl by nad mytím říci požehnání, ale není to zvykem. Každý vskutku bohabojný kohen by tedy měl dbát na to, aby se po ranním mytí nedotkl nečistého místa a nemusel kvůli tomu opakovat požehnání nad mytím před Birkat kohanim.
5. Knězi nalévá vodu na ruce levita, jak je psáno (Nu 18:2), „a tví bratři, z kmene Levi ... přidruží se k tobě ... a budou konat službu“. Není-li přítomen žádný levita, nalije vodu na ruce ten, kdo je prvorozeným své matky (posvěcen svým narozením) a jestliže ani nikdo prvorozený není přítomen, bude lépe, když si kohen nalije vodu na ruce sám, než aby to udělal jisrael. Levita či prvorozený nalévající vodu na knězovy ruce by si měli předtím sami (rituálně) umýt ruce, mají-li je nečisté.
6. Kohanim nesmějí mít na nohou boty, když stoupají k požehnání; před umytím rukou by se měli zout. /2/ Boty by měli schovat pod lavici, jako výraz úcty ke shromáždění.
7. Jakmile chazan začne požehnání R´ce, všichni přítomní kohanim by měli opustit svá místa, aby vystoupili na místo, z něhož požehnají lidem. Ruce by si měli umýt už předtím, aby přistoupili k místu požehnání již s rukama připravenýma k požehnání. Ale i když si je myjí až poté, co chazan začne odříkávat R´ce, je to přípustné.
8. Když vystoupí na bímu, zůstanou stát, otočeni tváří k svatostánku a říkají spolu se shromážděním požehnání Modim, jak to stanovili naši moudří. Pak tiše říkají Jehi racon l´fanejcha.... (kéž je Tvou vůlí, Hospodine, B-že náš, aby toto požehnání, jímž podle Tvého příkazu žehnáme Izraeli, bylo dokonalé a nebylo zmařeno překážkou ani špatností nyní a navěky). Protahují tuto modlitbu, dokud chazan neuzavře slovy u-lecha nae l´hodot a shromáždění neodpoví Amen. Chazan pak řekne polohlasem: Elokejnu velokej avotejnu... (B-že náš a B-že našich předků, požehnej nám…); slovo „kohanim“ však vysloví hlasitě, jako vybídnutí kněžím, aby pronesli požehnání. Dále pokračuje potichu am kedošecha ka´amar (tvůj lid Izrael). /3/ Po chazanově vyzvání řeknou všichni kohanim unisono požehnání Baruch ata... ašer kidšanu bi-kdušato šel aharon (požehnán budiž, Hospodine, B-že náš, Králi světa, Jenž jsi nás posvětil svatostí Aharona), nato se otočí tváří k lidem a uzavřou slovy v´civanu levarech et amo jisrael b´ahava (a přikázal nám v lásce žehnat Jeho lidu Izraeli). Shromáždění odpoví Amen. Chazan by neměl odpovídat Amen, bylo by to přerušení jeho modlitby. Z výrazu b´ahava (v lásce) se učíme, že pokud věřící kohena nemají v lásce anebo kohen chová nelásku k věřícím, neměl by jim žehnat. Žehnat za těchto okolností by mohlo být osudné. Měl by tedy odejít ze synagogy, aby se takové negativní city nevzbudily a nebyly pro něj nebezpečné. Je-li v synagoze jen jeden kohen, chazan by neměl říkat slovo „kohanim“ nahlas, ale kohen by měl sám otočit tvář k lidem a začít s požehnáním.
9. Kněží pozvednou ruce do výše ramen a roztáhnou prsty tak, aby mezi nimi bylo pět mezer: na každé ruce dají dva a dva prsty k sobě, takže mezera bude mezi palcem a ukazovákem a mezi prostředníkem a prsteníkem, pátá mezera je mezi oběma palci. Toto uspořádání je proto, že je psáno (Pís. 2:9) „nahlíží skrze mřížoví“. Midraš Raba´t to interpretuje tak, že mezi prsty kněze nahlíží sama B-ží přítomnost — šechína. Slovo hacharakim (okna) lze rozdělit jako he charakim („he“ = 5, tj. pět otvorů, mezer). Pravá ruka má být o trochu výš než levá a pravý palec nad levým. Ruce by se měly roztáhnout tak, aby dlaně směřovaly k zemi a hřbety rukou k nebesům.
10. Při žehnání by si kohanim neměli prohlížet shromážděné a rozptylovat svou pozornost, měli by stočit pohled dolů jako při modlitbě. Shromáždění pozorně naslouchá, otočeno ke kněžím, nemá si však prohlížet je ani jejich ruce. Kněží sami by také neměli hledět na své ruce. Z toho důvodu si zastřou tvář talitem a vztáhnou paže. /4/ Věřící si rovněž zakryjí tváře talitem, aby nehleděli na kohanim.
11. Do požehnání nejsou zahrnuty osoby, stojící za zády kněží, jedině když tam stojí přinuceny okolnostmi, které nemohou ovlivnit. Ti, kdo stojí po stranách /5/ kohanim, zahrnuti jsou, proto by všichni, kteří stojí u východní zdi poblíž svatostánku, měli opustit svá místa a postavit se tak, aby byli aspoň po stranách kohanim. Není-li to možné, budou považováni za nedobrovolně odstrčené a do požehnání budou zahrnuti.
12. Chazan odříkává kněžské požehnání slovo za slovem a kněží opakují po něm. Shromáždění odpovídá Amen na konci prvního, druhého a třetího verše. Chazan by neměl říkat požehnání zpaměti, ale číst z modlitební knihy, aby se nespletl. Smí odpovědět Amen po zmíněných verších, nepokládá se to za přerušení, poněvadž je to součást modlitby. Při slovech jevarechecha (ať ti žehná), vejišmerecha (ať tě opatruje), elejcha (k Tobě), vichunecha (ať je ti milostivý), elejcha (k Tobě), lecha (Tobě) se kněží otočí nejdříve k jihu a pak k severu — a poněvadž tato slova jsou ve druhé osobě, otočí se také do stran, aby žehnali všem věřícím. Otočí se i při slově šalom, protože je to závěr požehnání. Mezitím, co kněží protahují zpívání závěrečných slov veršů vejišmerecha, vichunecha, šalom, shromáždění odříkává Ribono šel olam (Pane světa). /6/ Ten, kdo předříkává kohanim, i když to není chazan, neměl by říkat Ribono šel olam, aby se nerozptyloval. Netřeba dodávat, že chazan tuto modlitbu neříká, bylo by to přerušení Šmone esre. Kohanim by měli zpívat požehnání jen známým tradičním nápěvem, aby se předešlo zmatení.
13. Když kněží opakují slova požehnání, shromáždění by nemělo verše odříkávat s nimi, nýbrž pozorně naslouchat každému slovu, jež kohanim pronášejí; neboť sluší se snad, aby služebník nedával pozor, když přijímá požehnání? Odříkávání brání pozornému naslouchání. Ti, kdo verše vyslovují, měli by to dělat, jen když chazan či kohanim zpívají, ne ale když říkají slova.
14. Poté začne chazan odříkávat Sim šalom. Kohanim se otočí tváří k svatostánku, začnou Ribon ha-olamim a protahují zpívání této modlitby, dokud chazan neskončí požehnání slovy ha-mevarech et amo jisrael ba-šalom (Jenž žehná lidu svému Izraeli mírem), aby shromáždění mohlo odpovědět Amen i na jejich modlitbu. Pokud nezpívají tak dlouho, přidají k doplnění Adir ba-marom (Mocný na výsosti). O Roš ha-šana a Jom kipur, kdy se zpívá Ha-jom teamcenu (toho dne jsi nás posílil), by kohanim neměli začít Ribon ha-olamim, dokud chazan není téměř u konce, aby skončili zároveň s chazanem.
15. Kohanim by neměli začínat s požehnáním Ašer kidšanu (Jenž nás posvětil), dokud chazan úplně nedořekne slovo „kohanim“; a chazan nesmí začít jevarechecha, dokud všichni shromáždění neodpoví Amen. To platí i pro Amen, jímž se odpovídá po slovech vejišmerecha, vichunecha, šalom. Chazan by měl začít Jaer, Jisa, Sim šalom teprve až celé shromáždění odpoví Amen. Kohanim nesmí otočit tvář od shromážděných ke svatostánku, dokud chazan nezačne Sim šalom; a není dovoleno, aby uvolnili prsty dřív, než odvrátí tvář od shromáždění. Když požehnání skončí, nesmí sestoupit dřív, než shromáždění odpoví Amen po závěrečných slovech požehnání et amo jisrael ba-šalom.
16. Vždy, když se kohanim otáčejí, ať na začátku nebo na konci, měli by se otáčet za svou pravou rukou. Na začátku, kdy stojí tváří na východ, otočí se tedy nejdřív k jihu a pak k severu; na konci, kdy směřují tváří k západu, otočí se nejdřív k severu a pak k jihu. Když po skončení sestupují, měli by být tváří ke svatostánku, jdou tedy pozpátku, jako žák odcházející od svého učitele. Při obouvání by se neměli dotknout bot a pokud se to stane, měli by si umýt ruce.
17. Kohen by neměl být chazanem. Pokud už se stalo, že chazanem je kohen, neměl by vystoupit k požehnání, ani kněžím předříkávat; někdo jiný by měl vyzvat kohanim i předčítat jevarechecha atd., zatímco chazan zůstane tiše stát až do Sim šalom. Tím, že nebude žehnat lidem, nedopustí se hříchu, poněvadž i když kohanim vyzval někdo jiný, výzva je určena jen těm kohanim, kteří se právě nemodlí a zuli si boty po R´ce. /7/ Není-li ale přítomen jiný kohen, pak by chazan měl vystoupit ke kněžskému požehnání, aby nebyla opomenuta micva žehnat lidem. Bude přitom spoléhat na to, že si ruce umyl ráno. Jak si bude počínat? Vyklouzne z bot při požehnání R´ce a uzavře je slovy u-lecha nae l´hodot. Potom někdo jiný /8/ řekne Elokejnu velokej avotejnu barchenu ba-bracha atd. a kohen vystoupí, aby požehnal lidem, zatímco jiný muž předříkává kněžské požehnání. Kohen pak uzavře jako chazan a řekne Sim šalom; Ribon ha olamim odříká až po skončení kadiše. Když si kohen nestáhne boty z nohou při R´ce, nesmí vystoupit k požehnání.
18. Pokud shromáždění sestává ze samých kohanim a není jich více než deset, vystoupí všichni a pronesou požehnání. Komu žehnají? Lidem v zemi. Kdo odpovídá Amen? Ženy a malé děti. I když tam nebudou žádné ženy ani děti a tedy chybí odpovědi Amen, nic nebrání pronesení kněžského požehnání. Je-li kohanim více než deset, vystoupí jich k požehnání tolik, kolik je nad deset a deset zůstane, aby odpovídalo Amen.
19. Pokud kohen, který již požehnal lidem, navštíví další synagogu, smí vystoupit a pronést požehnání znovu. Pokud si to ale nepřeje, není povinen vystoupit na výzvu „kohanim“, ježto on již micvu požehnat splnil.
20. Kohen, který má znetvořenou tvář, smí vystoupit ke kněžskému požehnání, protože v našich krajích je zvykem, že kohanim si zastírají tvář. Avšak kohen s vadami na rukou, např. bílými skvrnami nebo zkřivením, jakož i ten, který není schopen oddělit prsty, nemá dovoleno žehnat, poněvadž věřící by si prohlíželi jeho ruce, což by odvracelo jejich pozornost. /9/ Pokud však je kohen ve svém městě známý, tj. žije tam více než třicet dní, smí vystoupit k požehnání. Jestliže kohen má ruce zabarvené, nesmí pozvednout ruce k požehnání, protože lidé by si ho prohlíželi. Ale ve městě, kde většina obyvatel má živnost barvířskou, smí vystoupit a požehnat. Kohen, jenž není schopný náležitě vyslovovat a nerozlišuje mezi šin a sin, neměl by říkat kněžské požehnání, jedině když i celé shromáždění dělá tutéž chybu. Kohen, který nevystoupí ke kněžskému požehnání, by měl synagogu opustit před začátkem požehnání R´ce a zůstat venku až do konce Birkat kohanim.
21. Kohen, který úmyslně zabil člověka, nesmí žehnat lidem, ani kdyby vykonal tšuvu. Avšak jestliže zabil někoho neúmyslně, smí vystoupit ke kněžskému požehnání, po vykonání tšuvy. Kající odpadlík smí pronést kněžské požehnání. Kohen, který se oženil s rozvedenou anebo s ženou, podstoupivší obřad chalica (viz Lv 25), nebo který se poskvrnil dotekem mrtvého, nesmí pronést kněžské požehnání (poněvadž je zakázáno poskvrnit sám sebe), dokud nevykoná očistu, jak stanoví učený rabín. Porušení jiného příkazu kohena z požehnání nevylučuje. /10/ Syn, narozený z nezákonného manželství (chalal) je z kněžského požehnání vyloučen.
22. Truchlící nemá dovoleno žehnat lidem, dokud svého mrtvého nepohřbí a kohen, který má smutek za jednoho z rodičů, by neměl žehnat lidem během dvanácti měsíců smutku, ani během třiceti dní smutku za jiného příbuzného. Měl by odejít ze synagogy před začátkem R´ce a zůstat venku až do konce Birkat kohanim. Jestliže však v synagoze nejsou jiní dva kohanim, smí truchlící vystoupit k požehnání i během dvanáctiměsíčního smutku za rodiče nebo třicetidenního smutku za jiného příbuzného, nikoli však během šiva (prvních sedmi dní smutku). Pokud kohen pohřbil svého mrtvého např. o svátku, neměl by žehnat lidem, ani když v synagoze nejsou dva další kohanim.
POZNÁMKY k 100. kpt.:
/1/ V Erec jisrael a v některých sefardských komunitách v diaspoře se micva žehnat lidem plní každý den.
/2/ Smí si rozvázat boty tak, aby po umytí rukou mu boty sklouzly z nohy bez doteku.
/3/ Shromáždění to nemusí říkat.
/4/ MB 128:91 doporučuje řídit se tím, přestože Rama (OCH 128:23) uvádí, že je běžné, aby kněží měli ruce pod talitem. Dnes se většina komunit řídí názorem Ramy.
/5/ Ti, kdo stojí čelem k boku kněží, jsou zahrnuti do požehnání. Měli by být tváří ke kněžím, ne ke zdi. (ŠA HR 128:37, Biur halacha 128:95)
/6/ V některých komunitách je zvykem říkat tuto modlitbu, zatímco kněží zpívají závěrečná tři slova posledního verše.
/7/ Kohen působící jako chazan neměl říkat tato požehnání proto, že by mohl být zmatený a zmýlit se, když se pak vrátil k dokončení Šmone esre. V současnosti je to málo pravděpodobné, poněvadž chazan se modlí ze siduru a kohen tedy smí lidem žehnat, i když působí jako chazan. (ŠA HR 128:32 a MB 128:76)
/8/ ŠA HR 138:32 i MB 128:79 uvádějí, že Elokejnu velokej avotejnu by neměla říkat jiná osoba.
/9/ Tam, kde je zvykem, aby si kněží zahalili ruce talitem, má i tento kohen dovoleno požehnat lidu.
/10/ ŠA HR 128:52 a MB 128:134 zakazují knězi, který porušuje šabat na veřejnosti, aby požehnal lidu. V současnosti však jsou některé autority v tomto ohledu shovívavější.
