1. Je psáno (Ex 12:17): „A budete zachovávat ustanovení o nekvašeném chlebu (macot).“ Z toho se učíme, že musíme bdít nad tím, aby se zrní určené k přípravě macesů (pro pesachový seder) nedostalo do styku s vodou. Podle některých velkých halachických učenců začíná tato bdělost obdobím sklizně. Obvykle se však řídíme názorem autorit, které tvrdí, že stačí dohlížet na obilí až od chvíle, kdy je přivezeme do mlýna k mletí. /1/ Ale i když je obvyklé řídit se tímto názorem, člověk horlivý v zachovávání micvot bude bdělý od žní, a tak je to správné. Kdo je svědomitý, nedopustí, aby obilí zůstalo na poli až do plného vyzrání, kdy jsou obilky suché a stébla bílá, protože obilí by mohlo po dešti zkvasit. Nejlépe je proto sklidit obilí, když ještě dozrává a obilná stébla jsou dosud nazelenalá. Pokud je to možné, používáme po celé trvání svátku macesy z obilí, které bylo pod dohledem od sklizně. Není-li to možné, měli bychom takovými macesy vzdát úctu aspoň oběma sederovým večerům (viz Chajej adam kpt. 128, b. 30).
2. I když jsou některá obilná zrna rozbitá nebo naklíčená, zbytek se smí použít na macesy, s podmínkou, že tato zrna byla pečlivě odstraněna. Stejně tak lze obilí semlít i tehdy, jsme-li jisti, že v obilí je nejméně šedesátkrát více dobrých zrn než rozbitých a naklíčených. Odstranit se musí také zrní rozhryzané krysami, anebo musíme mít jistotu, že dobrého zrní je přinejmenším šedesátkrát více. Obilí převážené lodí či uskladněné v jamách je možno použít pro Pesach, pokud je suché a tvrdé a nezměnilo vzhled. Bylo-li obilí uskladněno pod střechou, jež na několika místech propouští déšť, je zakázáno obilí použít. Jestliže ale střecha propustila jen na jednom místě trochu sněhu či vody, odstraní se obilí, jež se mohlo dostat do styku s vodou a zbytek se smí použít.
3. V Izraeli je ustáleným zvykem připravit co nejpečlivěji obilné mlýny na mletí pesachové mouky; odstranit odpad, vyčistit na nejvyšší možnou míru a opatřit novými jímkami na mouku. Nacházejí-li se v komunitě učenci, zkontrolují čistotu a dohlédnou na řádné provádění očisty. Nejsou-li tam učenci, dohlédnou a zkontrolují čistotu mlýna bohabojní Židé sami; lépe je splnit micvu sám, než pověřit jejím vykonáním druhého. První mouka, semletá po vykošerování mlýna, se obvykle pro Pesach nepoužije. Pokud se v tomto mlýně mele i vlhké obilí, mělo by se od ostatního oddělit přepážkou, aby se s ním ani prášek nesmíchal.
4. Jestliže pytel mouky zčásti navlhl vodou (jedno, zda je stále vlhký či již uschl), smíme vlhkou část pytle přidržet rukama, dokud nevysypeme zbytek mouky — ten bude přijatelný pro Pesach, navlhlá část se nesmí použít. Pokud ale pytel s moukou provlhl na několika místech (a není možné provést to tak, jak výše uvedeno), pak je-li dosud vlhký, prosejeme mouku. Zkvašené hrudky se zachytí sítem, zbytek mouky se smí použít. Pokud se k mouce dostaly myši, měla by se mouka rovněž přesít. Jestliže ale pytel s moukou již vyschl, prosívat mouku nemá smysl, je zakázáno mouku použít.
5. Je zakázáno použít mouku téhož dne, kdy byla semleta, ježto mouka je potom teplá a když se na ni nalije voda, lehce zkvasí. Měli bychom tedy vyčkat s použitím aspoň dvacet čtyři hodin po mletí.
6. Pro uskladnění pesachové mouky je nejlépe mít nové pytle, nebo aspoň rozpárat švy starých pytlů, důkladně je vydrhnout horkou vodou s popelem a vyprášit.
7. Neměli bychom nakládat na zvíře pytel s pesachovou moukou, pokud jej nepodložíme silnou kůží, aby se mouka v pytli nezahřála a nezvlhla zvířecím potem. Pokud možno by se také nemělo dávat více pytlů pesachové mouky na sebe, poněvadž mouka by se zahřála třením a při zadělání těsta by zkvasila.
POZNÁMKY k 108. kpt.:
/1/ MB také dává přednost použití mouky, na niž se dohlíželo od sklizně. Avšak pokud taková mouka není k dispozici a A/ obilí se nebude mlít ve vodním mlýně, ani B/ není zvykem obilí před mletím propírat vodou, pak povinnost dohlížet na mouku je až od chvíle, kdy se z ní mísí těsto. (MB 453:24, Biur halacha)
