1. Těsto na macesy by se mělo zadělávat jen vodou, která se nechala stát přes noc (majim šelonu), tj. voda by se měla nabrat bejn hašmašot (doba od západu slunce do objevení hvězd na obloze) a přes noc ji nechat stát na zemi. I když je noc delší než dvanáct hodin, nesmí se vodou zadělat těsto, dokud se nerozbřeskne. Je-li noc krátká a mezi nabráním vody a rozbřeskem je doba kratší než dvanáct hodin, je třeba vyčkat, než uplyne plných dvanáct hodin. Lidé běžně používají tuto vodu hned po svítání, i když dvanáct hodin ještě neuplynulo. Některé autority s tím sice souhlasí, ale většina pozdějších halachických autorit (poskim) nesouhlasí. Měli bychom tedy dbát jejich názoru.
2. Kdo nedokáže přesně určit čas bejn hašmašot, měl by nabrat vodu dříve, ne však před západem slunce. Je zvykem vodu přecedit a zakrýt. Voda by měla stát na chladném místě. Když ji ráno přineseme do domu, měli bychom dát pozor, abychom ji nevystavili slunečním paprskům.
3. Smíme načerpat najednou vodu na několik dní. Je však micva, že voda se má čerpat vždy pro potřeby jednoho dne. Podle tradice se k nabrání vody nemá použít staré hliněné nádoby, pokud není glazovaná — ani když se jí používá pouze o Pesachu. Použitím takové nádoby bychom neprojevili úctu k micvě. Tento zvyk bychom neměli opouštět.
4. Obecně bývá v měsíci nisanu voda v řekách chladnější než ve studních, voda by se tedy měla nabrat z řeky. Někdy se však řeky táním sněhu rozvodní a voda pak není tak studená; v tom případě dáme přednost vodě ze studny.
5. Vodu pro přípravu macesů by měl načerpat Žid, nikoli nežid. /1/
6. Voda by neměla stát v nádobě, používané k uskladnění medu či jiných mi perot /2/, pokud jsme předtím nádobu nevykošerovali. Podobně by voda neměla stát ani v nádobě, používané k uchování nějaké ostré látky, ježto by se tím mohlo způsobit kvašení těsta — v tomto nepomůže vykošerování nádoby. Voda se nemá nechat stát v měděné nádobě, poněvadž by nezůstala tak studená jako v nádobách z jiných materiálů.
7. Když někdo zjistí, že vody, kterou nechal stát přes noc, není dost, smí vody přilít s podmínkou, že ustáté vody je většina. Je žádoucí, aby nejméně dvě třetiny celkového množství vody byla voda ustátá přes noc. Další podmínkou je, aby přilitá voda pocházela z kryté studně či z pumpy, poněvadž tak nebyla vystavena slunečním paprskům.
8. Pokud zamýšlíme péct macot v neděli, měli bychom vodu nabrat bejn hašmašot ve čtvrtek, je to lepší než v pátek, neboť v pátek je obtížné určit přesně bejn hašmašot a mohli bychom porušit šabatové zákony. V krajním případě, když jsme nemohli nabrat vodu ve čtvrtek večer, smíme ji načerpat v pátek pozdě odpoledne (avšak před západem slunce), anebo ji nechat nabrat nežida o šabatu.
9. Obecným zvykem je vylít vodu, která stála v nádobě za rovnodennosti (tekufa), nebo když v sousedství někdo zemřel (považuje se to za zlé znamení). Vodu, určenou k přípravě macesů však nemusíme vylévat ani za těchto okolností, protože je psáno (Kaz 8:5) „kdo zachovává micvot, nepozná nic zlého“. Pokud ale člověk zná přesný termín rovnodennosti, měl by dát do vody malý čistý kousek kovu — např. jehlu — a po rovnodennosti jej opět odstranit. Kov by měl být přivázán na provázku, aby člověk nemusel ponořit ruku do vody, až jej bude vytahovat.
POZNÁMKY k 109. kpt.:
/1/ Velcí toraičtí učenci obvykle nabírali vodu k přípravě macesů sami.
/2/ Mi perot = ovocná šťáva, v halachických textech však tento termín zahrnuje i mléko, vejce a další tekutiny.
