1. Chceme-li macesy péct v peci, v níž pečeme kynuté těsto (chamec), musíme ji nejdřív rituálně očistit (vykošerovat) postupem libun, tj. rozpálit doruda, až odlétají jiskry; méně se nepovažuje za libun. Měli bychom dát pozor, abychom celý její povrch pokryli žhavými uhlíky. Je správné i nutné ihned po libunu pec důkladně vyčistit od popela, vyčkat až zchladne a pak ji znovu rozpálit pro pečení macesů.
2. Jsou tací, kteří namísto košerování libunem vymažou vnitřek pece novou vrstvou hlíny. Je to dobrý postup, protože zbytky chamecu, jež ulpěly na stěnách pece, se odstraní rozpálením pece před pečením macesů. Stěny se však musí pokrýt vrstvou na prst silnou nebo silnější. Tenká vrstva nestačí.
3. Těsto na macesy by se mělo hníst a macesy dělat pouze ve stavení se střechou, a ne u otevřeného okna, i když do něj přímo slunce nesvítí. Je-li okno zavřené, zasklené a slunce nesvítí přímo do okna, je to dovoleno, ale pokud sluneční paprsky dopadají přímo do okna, sklo nestačí, okno musí být zastřeno závěsem. Stejně tak je nutno dbát na to, aby se macesy nepřipravovaly v příliš vyhřáté místnosti, poněvadž horko by mohlo urychlit kvašení.
4. Těsta by nemělo být víc, než množství, z něhož se již odděluje chala. /1/ Lépe je připravit menší množství. V Pesachim 48a se vysvětluje, že není možno hníst větší množství těsta najednou a když člověk vezme velké množství, bude část ponechána v nečinnosti a je možné, že vznikne chamec. Hněteme-li řídké těsto, neměli bychom přidávat mouku, abychom těsto zahustili.
5. Když mouku odměřujeme, nebudeme nádobu dávat vrchovatou, příliš mnoho mouky může bránit v náležitém prohnětení. Část mouky by mohla zůstat uvnitř macesu a kdyby se pak maces dal do polévky, vznikl by chamec. Rovněž by se mělo dbát na to, aby mouka nebyla vedle nádoby s vodou, určenou do macesového těsta. Moučný prach by mohl spadnout do vody. Ten, kdo mouku odměřuje, neměl by se přibližovat k těstu ani k vodě. Měli bychom dát pozor, abychom se nedotkli mouky rukama, i to může urychlit vznik chamecu.
6. Měli bychom pečlivě dbát, aby mísa, v níž zpracováváme těsto, neměla žádné prohlubně a praskliny, kde by se těsto zachycovalo a kvasilo. Mísu bychom při hnětení neměli pokládat na polštář či pokrývku, aby se těsto nezahřálo. Každých osmnáct minut bychom měli důkladně umýt mísu i své ruce. /2/ Také budeme dbát na to, aby jak deska, na níž se těsto válí, tak váleček byly bez puklin a prohlubní. Každých osmnáct minut je důkladně očistíme. Musíme se ujistit, že ani trochu těsta neulpělo na náčiní, jímž se macesy dírkují.
7. Když do těsta spadla nějaká dráždivá látka (sůl, koření, pálené vápno) a byla zapracována do těsta, bude zakázáno celé to množství těsta, poněvadž příměsí se těsto mohlo zahřát. /3/ Najdeme-li v těstě celé zrno, měli bychom spolu se zrnem odstranit i vrstvu těsta kolem něj — na šířku prstu. Zbytek těsta se smí použít.
8. Těsto se nesmí ani na okamžik nechat v nečinnosti, jakmile dokončíme zpracování, ihned těsto předáme k rozválení. Je třeba dát pozor, aby se vždy udělalo jen tolik těsta, kolik lze rozválet. Pokud nějaké těsto zbude, mělo by se stále hníst, aby ani na okamžik neleželo bez pohybu.
9. Ti, kdo těsto válí, by měli pracovat rychle a nezdržovat se tím, že by dávali macesům nějaký přesný tvar. Musí také dávat pozor, aby na válu ani na jejich rukou neulpěly žádné stopy těsta. Když objeví kousek těsta nalepený na ruce, musí si ruce důkladně umýt.
10. Ihned po rozválení se macesy rychle dírkují (nezdržujeme se vzorováním) a co nejrychleji dávají do trouby. Je třeba být nanejvýš opatrný, aby se macesy nedržely ani na okamžik u otevřených dvířek trouby, ježto by velmi brzy vznikl chamec. Proto ten, kdo macesy podává pekaři, by měl být učený, bohabojný a svědomitý.
11. Kdo se skutečně bojí B-ha, dbá na to, aby před pečením svých macesů znovu provedl očistu pece libunem. Je totiž možné, že ten, kdo macesy pekl před ním, nebyl tak svědomitý, aby to udělal.
12. Pekař by měl být mimořádně opatrný, aby se macesy nepřehnuly /4/ či nedotýkaly se navzájem, protože v těch místech by se nepropekly rychle a zkvasily by. Pokud se některý maces přehnul nebo nafoukl, musí se ta část odlomit (považuje se za chamec), zbytek však lze použít. Jestliže se macesy navzájem dotýkaly v troubě, dokud byly ještě vlhké, jsou dovoleny k použití (ex post — když už se to stalo). „Nafouknutím“ macesu se míní vzduchová kapsa, která rozdělí tloušťku macesu vedví a mezi oběma částmi tak vznikne prostor vysoký na šířku palce. /5/
13. Nutno dát pozor, aby se macesy nevytáhly z trouby dřív, než se propečou natolik, že při rozlomení se již mezi oběma částmi nenajdou nitky těsta. Jinak by totiž po vytažení z trouby rychle zkvasily. Lopata, kterou pekař takový maces vytáhne, se už nesmí použít při pečení macesů. Pokud nelze zjistit, zda v macesu jsou nitky těsta či ne, měl by být zakázán, neboť vzbuzuje pochybnost. Když se však na povrchu utvořila kůrka, je dovolen.
14. Každá bohabojná osoba by měla osobně dohlížet na přípravu a pečení svých macesů a nabádat pracovníky k pečlivosti a spěchu. Tak to dělali velcí učenci v minulosti (rišonim) a tak bychom to měli dělat i dnes.
15. Macesy, které jíme první a druhý pesachový večer a jimiž splníme povinnost jíst macesy, se nazývají macot micva. Musí být zpracovány a upečeny „kvůli micvě“ dospělou osobou: buď mužem, starým nejméně třináct let a jeden den (tehdy začne být židovský muž odpovědný za své skutky), anebo ženou starou nejméně dvanáct let a jeden den. Před každou etapou přípravy macot, i při nabírání vody, by měl ten, kdo práci provádí, říci l´šem macot micva (ve jménu macot micva). Vše, co bylo uvedeno, týká se macesů, pečených před Pesachem, jak vyžaduje obyčej. Výjimečně se macot pečou během Pesachu, a v tom případě platí ještě další omezení vedle těch, která jsme zmínili. Také ti, kdo pečou macot micva odpoledne před Pesachem, musí být mimořádně opatrní.
POZNÁMKY k 110. kpt.:
Macesy, které Židé jedí o Pesachu, jsou známé jako lechem oni (chléb strádání).
/1/ Podle Chazon Iš je to asi 1,76 kg. ŠT uvádí o něco větší množství. MB 456:7 doporučuje dodržet toto omezení, ale uvádí, že by neměl být kárán ten, kdo použije větší množství.
/2/ ŠA HR 459:18 uvádí, že náčiní by se mělo očistit po každé dávce těsta.
/3/ Podle ŠA HR 455:32, 34 a MB 455:48, 49 lze být v této věci trochu mírnější: 1/ pravidlo se netýká veškerého koření, ale jen hodně dráždivého, jako pepř a pod, 2/ platí jen tehdy, když byla dráždivá látka zapracována do těsta, pokud tam jen spadla, je třeba tuto látku pouze odstranit. Navíc některé autority toto těsto ex post (když už se věc stala) nezakazují.
/4/ Týká se situace, kdy maces je přehnut do té míry, že se jedna strana přilepí k druhé. (Rama OCH 461:5)
/5/ MB 461:35 doporučuje shovívavost, pokud jde o vzduchové kapsy v macesu, protože jsou velmi úzké.
