1. Čtrnáctého nisanu se neříká Mizmor l´toda ani Lamenaceach.
2. Po uplynutí jedné třetiny dne je zakázáno jíst chamec, tj. asi kolem desáté hodiny dopolední (po uplynutí třetiny času mezi úsvitem - alot ha-šachar a objevením hvězd - cet ha-kochavim /1/); smíme však z něj mít prospěch ještě další hodinu, tj. asi do jedenácti hodin. Do té doby jej tedy smíme prodat nežidovi, po uplynutí této doby již z chamecu nesmíme mít žádný prospěch. Musíme jej spálit a zrušit, dokud je dovoleno mít z něj prospěch, tj. před jedenáctou hodinou dopolední.
3. Odpoledne není dovoleno vykonávat žádnou práci, vyjma té, jež je dovolena o chol ha-moed. /2/ Práce však smí být vykonána prostřednictvím nežida. V některých komunitách je zvykem zdržet se práce po celý den.
4. Vlasy a nehty bychom si měli ostříhat do poloviny dne. Kdo zapomene, smí si ostříhat nehty po poledni. Stříhat si vlasy odpoledne je pro Žida zakázáno, ale smí mu je ostříhat nežid.
5. Celý den čtrnáctého nisanu máme zákaz jíst macesy. Nesmí se dát ani malým dětem, pokud už chápou pojem exodu z Egypta. Až do začátku desáté (sezónní) hodiny, tj. až do poslední čtvrtiny dne je ale dovoleno jíst pokrm, připravený z macesové mouky; později to již dovoleno není. Kdo cítí hlad, smí sníst malé množství ovoce, masa či ryby. Neměl by však jíst vydatně, aby pak večer jedl macesy s chutí.
6. Prvorozený syn — ať prvorozený své matky, nebo prvorozený otce — by se měl čtrnáctého nisanu postit, i když tento den připadne na pátek. Postit se musí i ten prvorozený, jehož matka měla předtím potrat (a který v určitých souvislostech není považován za prvorozeného — viz Dogul me-r´vava). Než prvorozený syn dosáhne věku bar micva, postí se za něj jeho otec. V některých komunitách je zvykem, že místo půstu se prvorozený účastní se´udat micva — oslavy spojené s micvou, např. s obřízkou či dokončením čtení talmudického traktátu.
7. Prvorozený, který se postí, by měl v odpolední Šmone esre říci Anenu. Pokud se v tomtéž shromáždění modlí několik prvorozených, kteří se postí, žádný z nich by neměl vést shromáždění při bohoslužbě jako chazan. Když se to stane, nebude při hlasitém opakování Šmone esre říkat nahlas Anenu. V měsíci nisanu je to nepatřičné.
8. Ti nejsvědomitější v plnění micvot pečou macesy ke splnění micvy sederu až 14. nisanu po poledni, v době, kdy se v Chrámu přinášela pesachová oběť. Musí to však dělat s velkou opatrností, protože už je zakázán chamec. Měli by udělat výslovné prohlášení, jímž se zřeknou vlastnictví všech drobečků a kousků těsta (které při pečení odpadnou) dřív /3/, než se skutečně stanou chamecem. Měli by tedy — v jazyce, jemuž rozumí — prohlásit: „Zříkám se vlastnictví a ruším všechny drobty, které upadnou při pečení macesů, a také veškeré těsto, které ulpí na náčiní.“
9. Voda, v níž se mylo náčiní, by se měla vylít na svažitou a nedlážděnou zem, aby rychle vsákla. Kdyby se voda vylila na zem rovnou či vydlážděnou (byť svažitou), mohla by voda zůstat na jednom místě a změnit se v chamec dřív, než vsákne do země a člověk by pak měl chamec ve svém soukromém prostoru.
POZNÁMKY k 113. kpt.:
/1/ Podle KŠA (který vychází z názoru Magen Avraham) se definuje den jako doba mezi svítáním (alot ha-šachar) a objevením hvězd (cet ha-kochavim) a rozděluje se na dvanáct dílů — sezónních hodin (šaot zemaniot). V době Pesachu trvá jedna tato hodina přibližně 1 hod a 10 min. Chamec nelze jíst po uplynutí čtyř těchto hodin a po uplynutí pěti hodin nelze mít z chamecu prospěch. Podle Gaona z Vilna a ŠA HR 443:4 se den v tomto kontextu definuje jako doba od východu slunce (hanec ha-chama) do západu slunce (šekija ha-šemeš), podle těchto autorit tedy den začíná později a tím se posouvá zákaz jezení a prodeje chamecu (přesto, že sezónní hodiny jsou o něco kratší). V praxi je všeobecně přijímán názor uvedený v KŠA; i některé z těch autorit, jež dávají přednost druhému názoru, doporučují řídit se přísnějším názorem, takže v této věci panuje mezi židovskými komunitami jednotnost.
/2/ ŠA HR 468 a MB 468 zmiňují mírnější názor, pokud jde o přípravu oděvu či náčiní na svátek.
/3/ Prohlášení nutno udělat předtím, než se těsto změní v chamec. Když už se z něj stal chamec, vlastník se nemůže zříci vlastnictví.
