1. Ještě než se odříká Birkat ha-mazon v přítomnosti deseti dospělých mužů, řekne ten, kdo vede modlitbu, Dvaj choser (odvrať bol od nás) a Še-ha-simcha bi-meono (v jehož příbytku je radost — Baruch elokejnu še-ha-simcha bi-meono še-achalnu mi-šelo...). Správně se má říci še-achalnu mi-šelo (z jehož štědrosti jsme jedli) bez „vav“, tedy nikoli ve-še-achalnu mi-šelo. Po skončení Birkat ha-mazon si ten, kdo vede modlitbu, vezme druhý pohár s vínem či jiným nápojem a pronese nad ním šest požehnání; pak řekne požehnání Bore p´ri ha-gafen nad tím pohárem, nad nímž říkal Birkat ha-mazon. Pohár pro šest požehnání je nejlépe naplnit až po skončení Birkat ha-mazon. Je třeba dát pozor, aby muži a ženy nejedli v téže místnosti, poněvadž Še-ha-simcha bi-meono nelze říci tam, kde převládá jecer ha-ra.
2. Pokud se žení mládenec (jenž nikdy předtím nebyl ženatý) s pannou či vdovou, anebo vdovec s pannou, Birkat ha-mazon se bude říkat (jak uvedeno v předešlém bodu) poté, co skončilo první jídlo po sňatku, i když se nejedlo v den svatby, ale večer po svatebním dni či dokonce až následující den (protože první jídlo je podle halachy jako „nový host“). Avšak nadále se celý svatební týden bude Birkat ha-mazon říkat tímto způsobem pouze tehdy, když se ke stolu dostaví noví hosté.
3. Jestliže tam není žádný nový host a muži u stolu nejsou členové rodiny, ale pouze přátelé, místo Dvaj choser se říká Node l´šimcha (vzdáváme díky Tvému jménu) a Še-ha-simcha bi-meono. Po Birkat ha-mazon se řekne nad druhým pohárem požehnání Ašer bara (Jenž stvořil) a poté nad pohárem pro Birkat požehnání Bore p´ri ha-gafen. K tomu se nevyžaduje přítomnost deseti dospělých mužů, stačí tři. Bude-li ženich jíst pouze s členy rodiny, neříká se nic z toho, co bylo uvedeno. /1/
4. Žení-li se vdovec s vdovou, pak v případě, že první jídlo se koná ve svatební den (byť se protáhne až do noci), řekne se Birkat ha-mazon tak, jako v bodu 1. Ale jestliže první jídlo začne až po setmění a někteří z přítomných mužů jsou přátelé, bude se Birkat ha-mazon říkat tak, jak popsáno v bodu 3 (i tehdy, jsou-li tam noví hosté). To platí pro všechna jídla během prvních tří dnů.
5. „Novým hostem“ se míní osoba, která přijde na oslavu z přátelství a na jejíž počest se předloží další pokrm, i když ta osoba s nimi nebude jíst. Šabat a první dny svátků se také považují za „nové hosty“. To platí pro první a druhé šabatové jídlo, nikoli ale pro se´udat šlišit, ledaže při něm ženich pronese řeč o nějakém tématu Tóry.
6. Když někdo pozve ženicha a nevěstu na hostinu do svého domu, pak je-li tam pro ně vyhrazena zvláštní místnost, kde se mohou nerušeně těšit jeden z druhého/2/, považuje se to za součást jejich svatebních oslav a mělo by se odříkat Ševa brachot (sedm požehnání). V opačném případě se neřekne ani Ašer bara ani Še-ha-simcha bi-meono.
7. Jsou-li hosté na svatební hostině rozděleni na několik skupin, i když hodují v místnostech, jejichž dveře se neotvírají do příbytku, kde je ženich, přesto musí každá skupina říci svatební požehnání, ježto všichni jedí ze svatební hostiny. Obsluhující, kteří jedí až po skončení hostiny, nemusí požehnání říkat.
8. Když se muž znovu žení se svou rozvedenou ženou, vynechá se požehnání Še-ha-simcha bimeono a Ševa brachot se říká jen při prvním jídle, které se koná ve svatební den, od té chvíle by se však už nemělo říkat žádné z nich.
9. Je micva obveselovat ženicha a nevěstu, tančit před nimi a říkat, že nevěsta je kala nae va-chasuda (krásná a milostná nevěsta, viz Est 2:17 „nalezla milost a lásku v jeho očích“); v Talmudu stojí, že rabi Jehuda bar Ilaj měl ve zvyku tančit před nevěstami. (Ketuvot 17a)
10. Je zakázáno hledět na nevěstinu tvář, ale smíme se dívat na její ozdoby a nezakrytou hlavu.
11. Je-li nevěsta o svatbě nida, bývá někde zvykem uspořádat hostinu a sezvat hosty toho večera, kdy jde do mikve. Je to špatný zvyk a měl by být zrušen, neboť je to prohřešek proti příkazu cudnosti. Avšak neodsuzujeme malou domácí slavnost, na níž se v Birkat ha-mazon řekne Še-ha-simcha bi-meono; říci Ševa brachot je zakázáno, leda by byly splněny podmínky uvedené dříve (viz Tšuva me ahava, svazek 1, resp. 62).
12. Muž, který se žení s pannou, musí se s ní těšit sedm dní, to se nazývá „sedm dní oslavování“. V těchto dnech by ženich neměl konat žádnou práci, ani se zabývat prodejem a koupí na tržišti; měl by jíst, pít a veselit se s ní, ať byl mládencem nebo vdovcem. I když se nevěsta vzdá svého práva, má ženich zakázáno pracovat. Během těchto sedmi dní by neměl vycházet ven sám. Pokud se oženil vdovec se ženou, která už byla předtím vdaná, podle všech autorit postačí tři dny. Pokud ženich nebyl nikdy předtím ženatý, tvrdí některé autority, že se musí s nevěstou veselit sedm dní, ježto Ševa brachot se říká jen kvůli němu. Nicméně v tomto zvláštním případě se smí nevěsta vzdát práva být oslavována.
13. Kdo se ožení, musí celý jeden rok zůstat ve svém městě, aby se mohl těšit se svou ženou, neboť je psáno (Dt 24:5) „nebude vycházet do boje; bude uvolněn pro svůj dům po jeden rok, aby se veselil se svou ženou, kterou si vzal.“ Manželka se ovšem smí svého práva vzdát.
POZNÁMKY k 149. kpt.:
/1/ Pokud jde o praxi zmiňovanou v bodě 3 a 4, v různých židovských komunitách panují různé zvyky.
/2/ MHŠ 4 uvádí, že v současnosti se obvykle Ševa brachot říká, i když hostitel nevyhradil novomanželům zvláštní místnost.
