1. Člověk by se měl vyhnout častým slibům. Zaváže-li se někdo slibem, je to, jakoby postavil oltář na výšinách kolem Jeruzaléma; a kdo takový slib splní, jakoby na tom oltáři obětoval a tím se provinil proti zákazu obětovat mimo Chrám (Nedarim 22a). I když člověk je povinen splnit slib, lépe je poradit se s příslušnou autoritou, jak slib zrušit. To platí o slibech týkajících se běžných záležitostí, avšak sliby zasvěcující určité věci B-hu se musí splnit, jak uvádí Ž (116:14): „Svoje sliby Hospodinu splním“. Člověk se z nich může vyvázat jen v nezbytném případě. (Vajikra raba 37:4)
2. Stejně tak by se člověk měl vyhnout přísaze (š´vua). Když však už pochybil a v nějaké konkrétní záležitosti přísahal, neměl by se snažit z přísahy vyvléci. Měl by ji dodržet, i když mu to způsobí nesnáze, jak čteme v Ž (15:4): „Nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě“, a dále „kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí“. Člověk by se neměl pokoušet uvolnit se z přísahy, leda v nejnutnějším případě.
3. Každý by si měl dát pozor a žádné sliby nedělat, nejlépe neslibovat ani příspěvek na cdaku (dobročinnost). Chce-li přispět, ať to udělá hned a jestli nemá právě prostředky, ať počká, až bude mít a dá potom, bez slibování. Pořádá-li se veřejná sbírka na dobročinnost a jedinec musí slíbit spolu s ostatními, měl by výslovně říci, že činí prohlášení, neslibuje (bli neder). Také při modlitbě Jizkor (vzpomínkové modlitbě), při níž slibujeme milodary, musí člověk jasně říci: „neslibuji“. V případě nutnosti je však dovoleno slib učinit.
4. Když si někdo chce vymezit určitou dobu pro denní studium Tóry, nebo vykonat určitou micvu a obává se, že by to z pohodlnosti nedodržel; anebo se bojí, že ho jecer ha-ra (zlý pud) svede k něčemu zakázanému či k zanedbání micvy, smí podepřít své rozhodnutí slibem nebo přísahou. Traktát Nedarim (7b-8a) cituje Rava, který říká: „Odkud se učíme, že je dobré přísahat, že budeme horlivě plnit B-ží příkazy, přestože každý Žid již je vázán přísahou učiněnou na hoře Sinaj? Učíme se to z verše Ž (119:106), který říká: Co jsem přísahal, to splním, držím se Tvých spravedlivých soudů.“ I když se člověk nevyjádří formou slibu či přísahy, ale pouze učiní prohlášení, pokládá se to za slib a je povinen to splnit. Když tedy slíbí, že splní micvu, měl by také říci bli neder. Je dobré, aby si každý navykl připojit tuto větu i při slibu v profánní záležitosti, aby snad (B-h chraň!) nezhřešil a neporušil zákaz slibů.
5. Jestliže někdo učiní slib s úmyslem zlepšit své chování, je to svědomité a chvályhodné — např. jedlík slíbí, že po určitou dobu nebude jíst maso, opilec si zakáže pití vína a dalších alkoholických nápojů, člověk marnivý a pyšný na svůj vzhled složí nazírský slib. Sliby tohoto druhu jsou projevem služby B-hu, budiž požehnáno Jeho jméno; o takových slibech se učíme (Avot 3:13): „Sliby jsou uzdou zdrženlivosti“. Člověk by si ale neměl navykat ani na takové sliby. Lépe je naučit se zvládat své zlozvyky a neřesti bez slibů.
6. Slib je neplatný, jestliže prohlášení není výrazem vnitřního úmyslu a není-li vyjádřeno ústy. Když je slib učiněn omylem, tj. vysloví se bezmyšlenkovitě nebo člověk na slib pomýšlí, ale nevysloví jej, nepokládá se to za slib.
7. Když si člověk navykne zdržovat se určitých dovolených věcí, aby si osvojil skromnost a sebeovládání, např. postit se ve dnech, kdy se čtou selichot (modlitby za odpuštění, viz kpt. 127, b. 4) nebo nejíst maso a pít víno v období bejn mecarim (od 17. tamuzu do 9. avu) apod., pak i když to udělá jen jednou, ale zamýšlel to dělat trvale, anebo udělá to třikrát bez takového úmyslu (avšak neřekl bli neder — neslíbuji) a teď chce svůj návyk změnit kvůli špatnému zdraví, musí svůj slib zrušit stanoveným obřadem. Požádá o zproštění slibu a před těmi, kdo ho ze slibu uvolní, vyjádří lítost, že jednal, jako kdyby učinil slib (a vysvětlí proč). Když se tedy člověk rozhodne, že se omezováním pocvičí v sebeovládání, měl by nejdřív jasně říci, že to není slib a prohlásit, že to zamýšlí dělat pouze dočasně, nikoli trvale.
8. Jak lze zrušit slib či přísahu? Člověk předstoupí před tři muže obeznalé v Tóře, jeden z nich musí natolik dobře znát předpisy o slibech, že ví, jaký slib smí či nesmí být zrušen a jakým způsobem. Tito učenci ho pak zprostí slibu. Kdo učinil slib ve snu, musí být zproštěn, nejlépe před deseti muži obeznalými v Tóře.
9. U všech micvot Tóry je chlapec považován za odpovědného, dovršil-li třináct let věku a vykazuje známky fyzického dospívání, děvče se stává odpovědné, dovrší-li dvanáct let věku a vykazuje známky puberty. V otázce slibů a přísah se však stávají odpovědnými o rok dříve, tedy když je chlapec starý dvanáct let a jeden den, dívka jedenáct let a jeden den, i když nevykazují známky puberty. Pokud chápou, v čím Jménu se slib činí, jsou jejich sliby a přísahy závazné. Sliby a přísahy učiněné dříve — i když chápou význam — jsou neplatné. Měli by však být pokáráni či fyzicky potrestáni a varováni, aby neupadli do zvyku slibovat a přísahat. Jestliže se ovšem sliby nezletilců týkají běžných záležitostí a splnění není obtížné, pak — přestože tyto sliby nejsou závazné — by nezletilí měli být vedeni k splnění slibu.
10. Otec smí zrušit sliby své dcery, dokud nedosáhla věku bagrut — tj. dvanáct let a šest měsíců — a není-li provdána. Manžel smí zrušit sliby své manželky. Jak se zruší dceřin či manželčin slib? Otec nebo manžel řekne třikrát „je to neplatné“ nebo „ruší se“ nebo podobné prohlášení, vyjadřující neplatnost slibu. Lze to učinit v její přítomnosti i nepřítomnosti. Otec nebo manžel nemohou zrušit slib vyjádřením hatara (zproštění — „Co bylo zakázáno, budiž dovoleno“), jehož se používá, když obřad zproštění vykonávají tři učenci, jak popsáno v b. 8. Dále otec či manžel musí zrušit slib během téhož dne, kdy o slibu poprvé slyšel. Pokud tedy o něm slyší počátkem noci, může jej prohlásit za zrušený během noci a následující den. Slyší-li o něm ve dne před západem slunce, smí slib zrušit jen do objevení hvězd, ale ne potom. Když slib ruší o šabatu, nesmí říci „je to zrušeno a neplatné“ jako během týdne, ale zruší jej v duchu a nahlas řekne „vezmi a jez“ nebo něco podobného (čím přikazuje ženě, aby svůj slib porušila). Jestliže manžel či otec nejdřív prohlásí (nebo si pomyslí), že slib schvaluje, anebo se vyjádří způsobem naznačujícím souhlas, už slib nemůže zrušit. (O zrušení slibů v závislosti na konkrétním chování diskutuje Siftej kohen, Šulchan aruch, Jore dea 234:45.)
11. Jaké sliby může zrušit otec či manžel? Pouze ty, jež se týkají fyzického omezení, např. nekoupat se, nezdobit se, nepoužívat kosmetiku. Manžel smí zrušit i sliby, jež se netýkají fyzického omezení, pokud tyto sliby narušují manželské soužití a mohou způsobit nenávist mezi manželi. Tyto posledně zmíněné sliby zůstanou však zrušeny jen tak dlouho, dokud spolu manželé žijí, takže když žena ovdoví nebo je rozvedena, má povinnost dodržovat sliby, které dala dříve.
