2. Není dovoleno o jom tov vyrábět sýr či máslo či dát mléko srážet, ani tak, že je dáme do koženého měchu, ani přidáním nějaké látky, způsobující srážení. Také je zakázáno sebrat smetanu z mléka, ledaže ponecháme část smetany na mléce, jako se to dělá o šabatu; a i pak je dovoleno vzít pouze tolik, kolik potřebujeme na ten den, ne však na příští den, protože nesmíme ve svátek připravovat jídlo na další dny. V případě hrozící ztráty však smí sebrat smetanu nežid, pokud to udělá zmíněným způsobem.
3. Koření, jež by ztratilo svou vůni, kdyby se rozdrtilo před svátkem, smíme drtit o jom tov, uděláme-li to jinak než obvykle (se změnou — šinuj), např. nakloníme moždíř ke straně, nebo drtíme koření na stole. Křen bychom neměli strouhat do talíře, jak to obvykle děláme přes týden, ale na plátno. Kávu bychom neměli mlít na mlýnku, ale roztlouci v moždíři a udělat to odlišným způsobem. Nejlépe je však připravit všechno před začátkem svátku. Poživatiny, které neztratí chuť a vůni, by se určitě měly připravit v den před začátkem svátku, když to ale někdo zapomene udělat předem, smí to udělat o jom tov, pokud to provede se šinuj. Měl by také svědomitě dbát na to, aby nepřipravil víc, než opravdu potřebuje pro nejbližší denní jídlo. To platí i pro drcení macesů, když z nich chceme připravit macesovou moučku. /2/
4. Je zakázáno sekat dříví nebo lámat je rukama. Rovněž je zakázáno sbírat rozházené dříví.
5. Při rozdělávání ohně nesmíme skládat dříví na kameny, to je jako udělat stěny se stříškou nad nimi (zákaz stavění). Lze to však udělat se šinuj — např. podržet dříví v ruce a podložit pod ně kameny. Obdobně, chceme-li dát hrnec na kameny a rozdělat oheň, podržíme hrnec v ruce a podložíme pod něj kameny, nikoli nachystat nejdřív kameny a pak na ně postavit hrnec.
6. O svátku nesmíme rozdmýchat oheň dmychadlem (měchy), protože to je použití odborného nástroje, což je o svátku zakázáno. Domácího dmychadla se většinou používá se šinuj, např. drží se obráceně. Je však zakázáno použít dmychadla, patřícího řemeslníkovi, i kdyby se použilo se šinuj.
7. Máme dovoleno přebírat fazole či hrách v množství, které potřebujeme pro ten den, ne ale přesívat je řešetem, ani je dát do vody, aby odpad vyplaval na hladinu. Musíme je přebrat rukama. Je-li snadnější vybrat odpad z produktu, oddělí se odpad, je-li naopak snadnější vybrat produkt z odpadu, oddělí se produkt. /3/
8. Chceme-li znovu přesít již prosetou mouku, měli bychom to také udělat se šinuj, např. otočit síto, anebo mouku přesije nežid. Totéž platí pro přesívání macesové drti. Je zakázáno přesívat mouku, která předtím vůbec nebyla proseta, smí to dělat jen nežid a jinak než obvykle. Zakázáno je také oddělit odpad, který spadl do mouky, např. kamínek nebo třísky. /4/ Rovněž je zakázáno vybírat z macesové moučky větší nerozdrcené kousky.
9. O jom tov se smí zadělat těsto. Musíme však dát pozor, abychom neodměřovali přesně, ale jen odhadem. Odměrku smíme použít za předpokladu, že dáme o trochu víc či o trochu méně než je míra.
10. Nudle a farfelky, jež se zavařují do polévky, by se měly připravit den před svátkem, poněvadž budou chutnější než čerstvě připravené. Ale pokud jsme to neudělali, smíme je připravit i o jom tov, avšak se šinuj (změnou); děláváme-li je obvykle na válu, teď je uděláme na plátně. Pokrm, jehož chuť neutrpí dřívějším vařením (sušené ovoce a pod.), měl by se uvařit před započetím svátku.
11. Z těsta, které vymísíme o jom tov, se musí oddělit chala. Kousek, který si označíme jako chalu, však nesmíme spálit, protože není dovoleno pálit o jom tov posvěcený pokrm. Nesmíme chalu ani upéct, ježto je nepřijatelná k jídlu, neboť my všichni jsme považováni za osoby poskvrněné dotykem od mrtvého. Je zakázáno dotknout se chaly, hned po oddělení by se měla uložit stranou a po skončení svátku spálit. Z těsta, které jsme vymísili před jom tov, nesmíme chalu oddělit o jom tov. Smíme však těsto upéci a jíst; část pečiva necháme, abychom z něj po skončení svátku mohli oddělit chalu. Ponechaná část by měla být dost velká, aby po oddělení chaly ještě zbylo. /5/ Vše uvedené se týká diaspory, v Erec jisrael platí jiná pravidla /6/, jak vysvětleno v kpt. 35, b. 9.
12. Je zakázáno o jom tov rozdělávat hlínu, i když to provádí nežid. Potřebujeme-li trochu jílu k zamazání otvoru pícky, v níž se uchovávají pokrmy na šabat (jenž následuje hned po svátku), musí se jíl rozdělat před svátkem. Vzít k tomu účelu bláto z ulice je rovněž zakázáno, pokud jsme je nerozdělali a nedali stranou již před svátkem. Musíme být opatrní, abychom jílem či blátem neomazávali otvor pícky, otvor by se měl uzavřít bez mazání, poněvadž podle některých autorit to je o jom tov zakázáno, i když je to kvůli uchování jídla.
13. Drůbež, kterou chováme v domě nebo na dvoře pro jídlo a která je tak ochočená, že se zvenku vrací každý večer, smíme chytit a zaříznout pro sváteční jídlo, i když se nachází venku mimo dvůr. Z jiných důvodů ji ale chytit nesmíme. Pokud drůbež není navyklá na dům, nesmíme ji chytit a zaříznout k jídlu, ani když se nachází v domě. Je dovoleno chytit ji večer, když sedí na hřadu. Ještě před svátkem bychom měli pečlivě vybrat kus, který hodláme o svátku zaříznout, abychom (chytíme-li jej o svátku) pak nezjistili, že je nepřijatelný a nebrali jej do rukou bezdůvodně, což je zakázáno. Drůbeže, kterou nechováme pro jídlo, ale kvůli snášení vajec, se o svátku nesmíme dotknout.
14. Je zakázáno chytit ochočené holuby, kteří jsou zvyklí vracet se do holubníku nebo na půdu, i když jsme je pro šchitu vybrali před začátkem svátku.
15. Po zaříznutí drůbeže smíme přepálit či přeřezat provázek, který měla na noze. Je také dovoleno sešít nadívanou drůbež, pokud jsme nit provlékli jehlou dříve, než započal svátek. Přebytečná nit se po sešití smí opálit.
16. Jestliže nelze chytit rybu v rybné nádrži rukama, nesmíme ji vylovit pomocí nádoby (naběráku). Pokud se však dá chytit rukama, smíme ji vylovit i naběrákem. Je-li v rybníčku hodně ryb, člověk musí vybrat a označit ty, které chce o svátku vylovit; a pokud je potřebuje všechny, označí všechny tím, že den před svátkem řekne „všechny tyto ryby si odkládám pro svátek“.
17. Když není jisté, zda ryba byla ulovena či zvíře chyceno do pasti před začátkem svátku nebo až později, nesmíme z nich mít užitek o jom tov. V nejnutnějším případě je smíme využít druhý den svátku, nikoli však druhý den Roš ha-šana.
18. O jom tov je zakázáno dávat pití či krmení zblízka živočichům, jichž je zakázáno se dotknout, ale smíme to udělat na delší vzdálenost.
19. Když se po zaříznutí drůbeže zjistí, že je nepřijatelná (trejfe), nesmíme se jí dotknout, ježto pak je jako každá jiná nepotřebná věc. Pokud se jako trejfe ukáže zabité dobytče, smíme je uložit někam, kde se maso nezkazí. Není-li to možné, smíme je prodat nežidovi, za předpokladu, že zvíře nebude zváženo a nebude stanovena cena. Totéž snad lze uplatnit i pokud jde o vykrmované husy, které často bývají trejfe.
20. O jom tov bychom neměli provádět šchitu zvířete, vyjma v nejnutnějším případě. Je zakázáno prodat maso na váhu a za pevně stanovenou cenu. Člověk však smí dát druhému nějaké (váhově neurčené) množství masa a dostat za ně zaplaceno po svátku.
21. Provede-li se šchita zvířete o jom tov, je lépe zkontrolovat plíce (abychom určili, zda je maso přijatelné) až po stažení kůže; poněvadž kdyby bylo zvíře po prohlédnutí plic shledáno trejfe, nesmělo by se už stáhnout z kůže. Je dovoleno uchopit a odnést kůži zvířete, zabitého toho dne, nesmíme však kůži napnout na háky, aby vyschla. Jakékoli jiné kůže se nesmíme vůbec dotknout. Je dovoleno vzít a odnést peří slepice, která byla toho dne zaříznuta; jiného peří se však nesmíme ani dotknout.
22. Je dovoleno vysolit maso, aby se zbavilo krve, pokud maso potřebujeme téhož dne — i když byla možnost vysolit je před jom tov. Máme-li více masa, než toho dne spotřebujeme a bojíme se, že by se mohlo zkazit, smíme je vysolit všechno, ať je ho jakékoli množství, neboť to nevyžaduje žádnou námahu navíc. Je však zakázáno solit maso, které již bylo vysoleno a zbaveno krve, a také solit rybu, jež mohla být nasolena před jom tov.
23. O jom tov nesmíme dělat figurky na pečivu (např. ptáky a pod.), ani formičkou, ani rukama.
24. Jako o šabatu, je i o jom tov zakázáno mazání; nesmíme tedy nahřát spodek voskové či lojové svíce, abychom ji přilepili ke svícnu nebo k podložce, protože bychom se mazání nevyhnuli. Je-li kalíšek svícnu plný loje, smí se vyčistit předmětem, který je dovoleno vzít do ruky o jom tov.
25. Je zakázáno uhasit oheň o jom tov, i nepřímo. Nesmíme tedy postavit hořící svíci někam, kde by ji mohl sfouknout vítr, přestože ve chvíli, kdy tam svíci stavíme, žádný vítr není. Obdobně je také zakázáno otevřít při zapálených svících dveře či okno do průvanu (viz kpt. 80, b. 2).
26. Je dovoleno přikrýt oheň nádobou nebo popelem, který jsme připravili předem (před jom tov — viz kpt. 99, b. 4). Ačkoliv se tím oheň může zčásti uhasit, je dovoleno to udělat, poněvadž uhašení ohně nebylo cílem. Považuje se to za „námahu, jejíž účel se nevyžaduje“ (melacha še-ejna c´richa l´gufa — práce není nutná kvůli ní samé), lze ji tedy vykonat pro potřeby svátku. Avšak smí se to udělat, jen když je to potřebné pro ten den, nikoli však pro večer, neboť večer již náleží k dalšímu dni.
27. Nádoby (rituálně) nečisté se nesmí o svátku košerovat ani hag´alou (ponoření do vroucí vody), ani libunem (rozpálení ohněm). /7/ O očistě nádobí a náčiní o svátku viz kpt. 37, b. 13.
28. Nařízení, omezující mytí nádobí o šabatu, platí i pro jom tov (viz kpt. 80, b. 26). Je zakázáno mýt nádobí první den svátku, aby se mohlo použít druhý den svátku.
29. Zapálit oheň kvůli vyhřátí domu je zakázáno, dokud není zima tak silná, že zamrzá jídlo, potom bude zatopení pokládáno za nezbytné pro přípravu jídla; jestliže ale není tak zima, bude to zakázáno. /8/ Smí se však zatopit prostřednictvím nežida.
30. Máme dovoleno ohřát vodu na umytí rukou, ne ale na koupání celého těla. /9/ Je také zakázáno ohřát vodu na koupání dítěte, i když to udělá nežid. Smí se však ohřát voda proto, aby se pro dítě něco uvařilo; dáme-li tedy vařit větší množství vody a jen trochu z ní použijeme na jídlo pro dítě, zbude dost na vykoupání dítěte. To je dovoleno jen tehdy, když všechna voda byla v nádobě už před postavením na oheň a později se žádná do nádoby nepřilila. Pro dítě s lehčím onemocněním smí ohřát vodu nežid.
31. O jom tov není dovoleno vykřesat oheň křemenem, ani zapálit skleněnou čočkou či zápalkou.
32. Nesmíme pálit koření (kadidlo), ani pro vdechování vůně, ani kvůli provonění domu či oděvů, neboť je psáno „co každý z vás“ (Ex 12:16 — text, z něhož se učíme, jaké práce jsou dovoleny o svátku). Verš říká, že dovoleny jsou jen ty práce, jež vyžaduje „každý“. Vykuřování vyžadují pouze zhýčkaní a ti, kdo uvykli rozkoším. Ke kouření tabáku zaujímají halachické autority různé postoje. I podle nejmírnějšího názoru musí člověk dávat pozor při zapalování, ať pomocí papíru či uhlíku, protože odhozením na zem je uhasí. Je pravděpodobné, že se splete a cigaretu tak zapálí, protože je zvyklý to tak dělat ve všední dny. Jsou-li na papíru vytištěná či napsaná písmena a zapálením se spálí, poruší člověk také zákaz „vyškrabání, vymazání“. Kdo chce kouřit, měl by si proto připálit od již existujícího plamene. Neměl by také kouřit z nové dýmky, ani o svátku řezat tabák. Neměl by ani ořezávat okraj doutníku.
33. Činnost, která není zakázanou prací sama o sobě, avšak je zakázáno vykonat ji o šabatu pro osobu s lehčím onemocněním (viz kpt. 91 a kpt. 99, b. 2), bude zakázána také v první den /10/ všech svátků a po oba dny Roš ha-šana (o rozdílu mezi Roš ha-šana a ostatními svátky viz kpt. 99, bod 2). Smí však být vykonána prostřednictvím nežida. Druhý den svátku (s výjimkou Roš ha-šana) je dovoleno takovou činnost vykonat. Pro osobu s lehčím onemocněním se však zakázaná práce nesmí vykonat ani druhý den svátku, leda by byla vykonána nežidem (viz ŠA 496:2). Vyvstane-li nějaký problém, je záhodno poradit se s rabínskou autoritou.
34. Přenášet věci z jedné kategorie prostoru do druhé je dovoleno, i když to není kvůli přípravě jídla, pokud to přispěje k posílení sváteční nálady. Přenášení však musí mít nějaký účel, je zakázáno přenášet nepotřebné věci na místo, kde se nesmí věci nosit o šabatu. Pokud jde o přenášení věcí potřebných k jídlu, např. soudek vína, těžká břemena by se měla přenášet jiným způsobem, než ve všední dny. Jestliže ale nelze jinak — např. máme mnoho hostí — smíme věci přinést do domu i tak, jak to děláváme běžně.
35. Všechny práce, jež je dovoleno vykonat o jom tov pro potřebu lidí, smí se vykonat pouze kvůli lidem, nikoli pro zvířata, neboť je psáno (Ex 12:16) „smíte si připravit“, tj. sobě, ne zvířatům (Bejca 21b). Je proto zakázáno cokoli pro zvířata vařit i přenášet mezi různými kategoriemi prostoru, stejně jako o šabatu.
36. O jom tov nesmíme vařit či péct kvůli nežidovi. Pokud má někdo nežidovského zaměstnance či služku, smí uvařit více jídla pro sebe, tak aby zbylo i na ně. Je však zakázáno vařit více pro váženého nežida (hosta). Také uvaříme-li či upečeme něco pro sebe, nesmíme pozvat nežida, aby jedl s námi. Avšak smíme dát něco z toho, co je uvařeno či upečeno obyčejnému nežidu (jehož přítomnost v domě se nepokládá za poctu). Je zakázáno i upéci chléb pro našeho nežidovského zaměstnance.
37. Přenášet cokoliv z jedné kategorie prostoru do druhé kvůli nežidovi je zakázáno, pokud se to přenáší jinam než na místo, kde se smí přenášet o šabatu.
POZNÁMKY k 98. kpt.:
Do poloviny 4. stol. o. l. nebyl zaveden kalendář a data svátků stanovoval Sanhedrin (Nejvyšší soud) v Jeruzalémě. Rozhodnutí soudu však nemohla být vždy včas sdělena vzdáleným židovským komunitám. Obce mimo Erec jisrael tedy byly poučeny, aby ke každému svátku přidaly jeden den navíc, aby bylo jisté, že se svátek bude slavit ve správný den, jak vyžaduje Tóra. Roku 360 o. l. sestavil Hilel II. stálý kalendář, jehož principy fungují dodnes, data jednotlivých svátků jsou pevně stanovena.
Poněvadž již nebylo pochyb o datech, navrhli babylonští učenci, aby přidané dny svátků byly vypuštěny, palestinské autority však doporučily neporušovat již ustálený zvyk. Dodnes tedy Židé žijící mimo Erec jisrael tento zvyk dodržují.
/1/ MHŠ 5 a Biur halacha 514 zapálení dovolují. S ohledem na přísnější názory doporučují, aby se lampa zapálila v synagoze nebo v místnosti, kde bude světlo k užitku.
/2/ MB 504:20 dovoluje přípravu macesové moučky.
/3/ Podle ŠA HR 510:5 a Biur halacha 510 přesto, že se luštěniny smí přebírat o jom tov, je vhodnější přebrat je před svátkem.
/4/ ŠA OCH 506:2 uvádí, že pokud byla mouka proseta před svátkem a náhodně do ní spadly kamínky, smí se o svátku znovu přesít. Tento názor přijímá i ŠA HR 510:4. Člověk však nesmí odstranit kamínky rukou.
/5/ ŠA HR 506:6 zakazuje péct chléb tak, jak popsáno. Místo toho by se měla nechat část těsta neupečená a z ní po skončení svátku oddělit chalu.
/6/ Viz ŠA HR 506:7-10 a MB 506:21, 25, 26 — pravidla, jež platí pro oddělování chaly v Erec jisrael.
/7/ MB 509:26 to za jistých okolností dovoluje, když nebylo možno košerovat nádobu před příchodem svátku.
/8/ ŠA HR 511:2 a MB 511:4, 7 doporučují dovolit to, je-li zima tak velká, že je většině lidí nepříjemná.
/9/ Podle ŠA HR 511:1 a MB 511:9-11, 18 bychom se v otázce mytí o jom tov měli řídit následujícími zásadami:
a/ člověk by se neměl koupat ve veřejných lázních (dovoluje se rituální lázeň před modlitbou)
b/ nesmí vykoupat celé tělo najednou, ani vodou, jež byla ohřáta před jom tov
c/ smí umýt kteroukoli část svého těla vodou, ohřátou o jom tov
d/ smí si vykoupat celé tělo po částech vodou, ohřátou před začátkem svátku, nikoli však vodou, jež se ohřívala o svátku samém.
/10/ Výraz „první den svátku“ označuje dni svátku zmíněné v Tóře (tedy kromě skutečných prvních dní i sedmý den Pesachu a osmý den Sukot). Výraz „druhý den svátku“ označuje den, který se k oslavě svátku přidává v diaspoře.
