1. V pátek se připravujeme na šabat. Příprava na šabat se podobá přípravám před příchodem vzácného hosta.
„Nazveš~li šabat rozkoší a svatý den Hospodinův přeslavný.“ (Iz 58:13) Micva ctít šabat platí pro každého. I když někde všechny přípravy vykoná rodina a personál, měl by i muž sám připravit aspoň jednu věc na šabat.
2. Je zvláštní micva nakoupit věci pro šabat v pátek brzy ráno. Je to odvozeno ze způsobu, jímž Izraelcům padala mana v sinajské poušti. Tóra říká, že v pátek vždy spadlo dvojnásobné množství many, na pátek i šabat; „když budou (Izraelité) připravovat, co přinesou, ať je toho šestý den dvakrát tolik“. (Ex 16:5) Že mana padala brzy ráno, víme z verše „sbírali to (manu) časně ráno“. (Ex 16:21)
Avšak potraviny vyžadující delší přípravu by se měly koupit už ve čtvrtek. V zimě, kdy jsou dni krátké, je lépe nakoupit ve čtvrtek.
Naši moudří uvádějí, že vždy o Roš ha~šana B~h určí člověku jeho finanční prostředky pro celý nadcházející rok, s výjimkou výdajů na šabat a jom tov a výdajů, vynaložených na toraické vzdělávání jeho dětí. Zvýší~li člověk výdaje v těchto dvou oblastech, bude mu to plně vynahrazeno. Může tedy pro šabat nakupovat lahůdky a zvláštní potraviny bez obav, že tím zmenší určené prostředky.
Pro šabat bychom měli připravit chutné pokrmy. Je micva ochutnat pokrm, abychom se přesvědčili, že opravdu je chutný. (Požehnání nad ochutnáváním viz kpt. 13, bod 8.) O šabatu by každý měl mít maso, víno a další věci, podle svých možností.
Je dobré mít při každém ze tří šabatových jídel rybu, pokud člověk nemá odpor k rybám. Šabat by měl být radostí, a ne obtíží.
Ženy obvykle pečou v pátek chalu (speciální splétaný chléb). To se dělá proto, aby se šabat uctil zvláštními jídly i aby ženy měly příležitost splnit micvu oddělení chaly. Halachot oddělování chaly uvádí kpt. 37, body 21~25.
3. K poctě šabatu by se měl byt či dům uklidit a upravit. Na stůl v místnosti, kde se bude jíst, se prostře ubrus a stůl se slavnostně upraví. Je dobré prostřít ubrus na všechny stoly v domě a nechat je tak po celý šabat.
Někdo prostírá na stůl dva ubrusy, aby stůl nezůstal nepokrytý, když se stáhne vrchní ubrus, aby se z něj vytřásly drobty.
Šabatový stůl by se měl upravit před začátkem šabatu, aby po návratu ze synagogy v pátek večer mohli členové rodiny hned zasednout k jídlu.
Naše svaté knihy doporučují, abychom o erev šabat věnovali čas lítosti nad svými špatnými skutky a zlepšení svého chování. S tím pak můžeme vstoupit do šabatu čistí od hříchu.
Koupání, mytí vlasů, stříhání nehtů
4. V pátek by se měl každý k poctě šabatu vykoupat v teplé vodě. Kdo se nemůže vykoupat, měl by si aspoň umýt teplou vodou obličej, ruce a nohy.
Někteří lidé mají ve zvyku vykonat k poctě šabatu ponoření v mikvi.
Pokud někdo potřebuje ostříhat vlasy, je micva udělat to k poctě šabatu.
5. V pátek by si měl člověk ostříhat nehty. Někteří si nestříhají nehty na rukou a nohou tentýž den, ale na nohou ve čtvrtek a na rukou v pátek. Někdo si také nestříhá vlasy či nehty o roš chodeš. Gemara uvádí, že kdo své nehty spálí, je zbožný; kdo je zakope, je spravedlivý a kdo je pohodí tam, kde chodí lidé, je zlovolný. Neměli bychom tedy nechat odstřižené nehty na místě, kde mohou spadnout na zem a někdo na ně šlápne.
Nejlépe je nestříhat si nehty popořádku, ale napřeskáčku, např. (palec je A) na levé ruce takto: D~B~E~C~A a podobně na pravé ruce B~D~A~C~E.
6. Prorok Ješajahu říká o šabatu „budeš jej ctít tak, že se vzdáš svých cest“. (Iz 58:13) Naši moudří vykládají slova „ctít jej“ tak, že „tvůj šabatový oděv nebude stejný jako v ostatní dny týdne“.
O šabatu bychom měli mít pěknější oděv. Pokud je možné, měl by muž mít zvláštní talit pro šabat. Do šabatového oděvu se oblékneme před začátkem šabatu.
Šaty, které budeme potřebovat o šabatu, vypereme ve čtvrtek, aby bylo v pátek dost času na další šabatové přípravy.
Jídlo, práce a cestování v pátek
7. Ctíme šabat také tím, že nejíme v pátek odpoledne větší jídlo, abychom měli chuť na večerní šabatovou hostinu.
Je mnoho halachot o jídle v pátek:
V pátek bychom neměli mít žádné slavnostní jídlo, jaké běžně ve všední dny nemíváme, např. nepořádáme hostinu s přáteli nebo oslavu sijum po dokončení studia talmudického traktátu.
Hostina na oslavu micvy, která musí být v určitý den, např. brit mila nebo pidjon ha~ben (vykoupení prvorozeného syna) a která se koná v pátek, měla by být před polovinou dne.
Páteční jídlo je jako v jiné dny, ale je micva zdržet jídla v poslední čtvrtině dne. Za krátkých zimních dnů se zdržíme jídla i dřív než v poslední čtvrtině dne, abychom měli chuť na večerní šabatové jídlo.
Malé občerstvení je dovoleno po celý den.
8. V pátek odpoledne se nesmí vykonávat důležitá práce. To platí od začátku času pro minchu. Je dovoleno spoléhat na halachický názor, že tento zákaz začíná až od doby mincha ketana (tj. dvě a půl ša´ot zemaniot před západem slunce).
Příležitostná práce, jako psaní dopisů apod. je dovolena po celý den. Práce, která je potřebná pro šabat, např. spravení šabatových šatů, vaření, pečení, úklid atd. se smí provádět celý den.
Je dovoleno vydat se v pátek na cestu, jestliže člověk je v cíli své cesty očekáván a jsou tam pro něho připravena šabatová jídla. To platí pro cestování na větší vzdálenosti. Je však důležité, aby se člověk nevydal na cestu příliš pozdě. Musí si ověřit, zda nedojede do cíle až po začátku šabatu, musí si nechat dost času, aby nečekaným zpožděním nedošlo k porušení šabatu. Jestliže se musí na šabat připravit teprve v cíli své cesty, měl by si naplánovat cestu tak, aby dorazil dostatečně brzy a mohl vykonat nezbytné přípravy před šabatem.
Doporučuje se připravit některé věci před šabatem, abychom se vyvarovali porušení zákazu melachot o šabatu. Více kpt. 21.
Micva zapalování šabatových svící
9. Šabatové svíce se zapalují před začátkem šabatu. Zapálení svící navodí v domácnosti atmosféru míru a poklidu, a je to i jeden ze způsobů, jak ctít šabat a vyjádřit jeho význam.
10. Důležitá micva je zapálit svíce v místnosti, kde se bude podávat šabatové jídlo. Po zapálení svící se řekne příslušné požehnání. Dostatek světla musí být i v dalších obytných místnostech.
Povinnost zapalovat svíce mají hlavně ženy. Když žena zapálí svíce, splní micvu zapalování šabatových svící všichni členové domácnosti. Je dobré, aby její manžel umístil svíce do svícnu a připravil je k zapálení.
Není~li v domě žádná žena, zapálí šabatové svíce muž.
11. Od chvíle, kdy žena zapálí svíce, je povinna zachovávat svatost šabatu a zdržet se toho, co je o šabatu zakázáno (činnosti, zakázané o šabatu, jsou probrány v kpt. 20).
Žena, která se obvykle modlí minchu, měla by to udělat před zapálením šabatových svící, protože jakmile přijme svatost šabatu, nesmí už říci všednodenní modlitby.
Zapálení svící
12. Po zapálení šabatových svící se řekne požehnání Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu l´hadlik ner šel šabat (Jenž nás posvětil svými micvot a přikázal nám zapalovat šabatová světla). Když žena říká toto požehnání, zakryje si rukama tvář, aby neměla užitek ze světla, dokud neřekla požehnání. Některé sefardské ženy říkají podle zvyku požehnání před zapálením svící.
Muž, který zapálil svíce, nepřijal tím svatost šabatu. Některé halachické autority tvrdí, že by měl nejdříve říci požehnání a potom zapálit svíce.
13. Dva verše se týkají šabatu, (Ex 20:8) „pamatuj na den šabatu, že ti má být svatý“ a (Dt 5:12) „dbej na den šabatu, aby ti byl svatý“. B~h řekl oba verše při zjevení na har Sinaj. Mnoho žen zapaluje dvě šabatové svíce, symbolizující slova „pamatuj“ a „dbej“ z těchto dvou veršů, jiné zapalují více svící než dvě. Mnoho žen má ve zvyku zapálit svíci za každého člena své rodiny (za manžela, za sebe a za každé z dětí).
14. Nutno se ujistit, zda knot svící (nebo knot olejových lamp, pokud jich někdo používá) byl dobře zapálen, aby plamen po odstranění zápalky hořel jasně.
Nesmí se otevřít okno nebo dveře, pokud by průvan mohl svíce sfouknout.
Od začátku šabatu až do kiduše by se nemělo nic jíst ani pít, včetně vody. Děti do bar micva či bat micva mohou jíst před kidušem.
Kde zapaluje svíce host
15. Ten, kdo spí doma, ale páteční šabatové jídlo jí na jiném místě, měl by šabatové svíce zapálit doma.
Host, který má ke spaní místnost pro sebe, měl by zapálit svíce v této místnosti, i když tam nebude jíst a i když jeho žena zapálí svíce doma.
Kdo zapaluje svíce v místnosti, kde nebude o šabatu jíst, musí použít tak dlouhé svíce, aby se z jejich světla mohl těšit i po návratu do této místnosti.
Host, který nemá vlastní místnost ke spaní, připojí se k svícím svého hostitele, když mu dá určitý obnos jako svůj podíl na svících. Host může také dát svůj podíl na svících jako dar.
Pokud manželka hosta zapaluje svíce doma a její manžel nemá u hostitele vlastní místnost ke spaní, nemusí se podílet na šabatových svících hostitele.
16. Jestliže několik žen zapaluje svíce v jednom pokoji, každá zapálí vlastní svíce a řekne požehnání.
U některých sefardských Židů je zvykem, že každá žena zapálí vlastní svíce, ale požehnání řekne jen jedna a tím zprostí ostatní. Musí mít úmysl zprostit je a ony musí na její požehnání odpovědět Amen a mít úmysl, že jsou jím zproštěny povinnosti říkat požehnání.
Pokud několik mužů sdílí jednu místnost a jejich hostitel tam nespí s nimi, šabatové svíce zapálí jen jeden muž, ostatní se podílejí tím, že dají určitý obnos. Ten, kdo zapaluje svíce, musí mít úmysl, že svým požehnáním zprošťuje povinnosti všechny ostatní a oni musí mít úmysl být zproštěni jeho zapálením. Jak postupovat, když hostitel spí v téže místnosti jako hosté, viz bod 15 této kapitoly.
„Vždyť příkaz je lampa a Tóra světlo“ (Př 6:23)
17. Talmud (Šabat 23b) uvádí, že pro zásluhu zapalování šabatových svící jsou rodiče požehnáni syny, z nichž se stanou toraičtí učenci. To je odvozeno z verše ner micva v´Tora or (micva je lampa a Tóra osvětluje), tj. zapalováním si člověk zaslouží světlo Tóry.
Mnoho žen tedy říká po zapálení šabatových svící modlitbu, v níž prosí o to, aby se jejich synové stali toraickými učenci, aby jejich děti šly cestou Tóry a aby se jim dostalo B~ží pomoci v jejich úsilí.
Pro většinu žen jsou tyto chvíle výjimečným časem, kdy se cítí duchovně povzneseny a blízké B~hu.
Čas stanovený pro zapalování šabatových svící
18. Šabat oficiálně začíná západem slunce. Avšak vyžaduje se, aby člověk „přidal z všedního ke svátečnímu“, tj. aby se zdržel práce již nějakou dobu před západem slunce. Toto zdržení se nazývá tosefet šabat a musí se dodržet, i když někdo ještě pro sebe šabat nepřijal.
Pokud někdo nezapálil svíce včas a nastal západ slunce, nesmí už svíce zapálit, neboť je to činnost, která je o šabatu zakázána.
Šabatové svíce by se měly zapálit v určitý stanovený čas před západem slunce.
Týdenní časy zapalování šabatových svící v různých městech najdeme v židovských kalendářích. Čas je stanoven určitý počet minut před západem slunce, mezi osmnácti a čtyřiceti minutami, podle místních zvyklostí.
Zapálit svíce a přijmout svatost šabatu smíme nejdříve o plag ha~mincha (jednu a čtvrt ša´ot zemaniot před západem slunce). O ša´ot zemaniot viz kpt. 7, bod 26.
Čas pro zapalování svící ~ viz program Kaluach nebo online Kaluach.
