1. Nádobí užívané pro chamec a vyrobené z hlíny (tj. porcelán, keramika, kamenina) se nemůže před Pesachem košerovat hag´alou (působením vařící vody), ani libunem (působením ohně). /1/ Pece, trouby a sporáky vyrobené ze železa či zděné se smí očistit libunem (viz také kpt. 110, bod 1 a 2). Není zvykem košerovat kamna, jichž se v zimě užívá k vytápění domu. Když někdo chce během Pesachu na kamna postavit hrnec, musí dát na kamna železnou ploténku a hrnec postavit na ni. Tento postup platí i pro hliněnou pec.
2. Hag´ala se používá pro košerování nádob dřevěných, kovových, kostěných či nádob z kamene. Pokud by ale vařící voda mohla nádobu poškodit (např. její části jsou spojené lepidlem nebo držadlo je přilepené), nesmí se nádoba košerovat hag´alou, protože je možné, že proces by z obavy před poškozením nebyl proveden důkladně.
3. Dříve než se nádoba očistí hag´alou, musí se odstranit všechny stopy rzi a pod., aby byl povrch nádoby dokonale čistý. Ovšem to nestačí, rovněž všechny praskliny a spáry se musí pečlivě vyčistit. Jde-li o nádobu kovovou, měly by se na praskliny položit žhavé uhlíky (očista libunem). /2/ Až poté se provede hag´ala. Pokud spáry a praskliny nelze úplně vyčistit ani vypálit žhavými uhlíky, nádobu nelze rituálně očistit. Musíme si tedy dát velký pozor na nože s rukojetí a zjistit, zda bude hag´ala účinná. Nejlépe je koupit na Pesach nové nože (máme-li k tomu finanční prostředky).
4. Nádoby, které dáváme na oheň bez vody, musíme košerovat libunem — tedy pánve, pekáče a plechy na smažení a pečení. Nejdříve je rozpálíme do té míry, až od nich létají jiskry. /3/ Dřevěné pekařské náčiní nelze rituálně očistit.
5. Spravovaná nádoba může mít pod záplatou chamec, místo je nutno nejdříve rozžhavit, až jsme si jisti, že všechen chamec byl stráven žárem (očista libunem), pak teprve by se měla celá nádoba rituálně očistit hag´alou. Pokud ale není důvod domnívat se, že je pod záplatou chamec, postupujeme takto: byla-li nádoba nejdřív spravena záplatou a potom použita na chamec, provede se hag´ala obvyklým způsobem, poněvadž i kdyby nádoba obsahovala chamec, odstraní se vařící vodou. Jestliže se však nádoby nejdříve použilo na chamec a potom byla záplatovaná, očištění hag´alou nestačí, na dotyčné místo se musí přiložit žhavé uhlíky (očista libunem) /4/ a pak teprve nádobu očistit hag´alou. Pokud byla záplata přiletována olovem, stříbrem atd., očistí se nádoba tak jak je, protože i kdyby tam byl chamec, byl spálen letováním.
6. Hmoždíř, v němž obvykle drtíme ostré koření spolu s chamecem, vyžaduje lehčí očistu libunem, tj. naplní se žhavými uhlíky, až se rozpálí natolik, že shoří slámka, přiložená k němu zvenčí. Ale pokud běžně drtíme v hmoždíři jen pepř a pod., stačí hag´ala (očista vřelou vodou).
7. K očistě nádob, v nichž se obvykle uchovávají lihoviny, hag´ala nestačí, protože neodstraní pach a pachuť po lihovině; tyto nádoby nejdřív vyvaříme a vydrhneme pískem, až se ztratí pach, potom teprve očistíme hag´alou.
8. Rituální očista sudu se provádí takto: umístíme dovnitř rozpálené kameny a nalijeme na ně vřelou vodu z nádoby, kterou jsme právě odstavili z ohně (kli rišon — první nádoba). Pak sudem otáčíme, aby se horká voda dostala k celému vnitřku. Běžně používané sudy jsou sesazeny z dužin a staženy obručemi, pokud slouží k uchovávání lihovin nebo mouky (chamecu), hag´alou je nelze vykošerovat pro Pesach.
9. Nádobu vyžadující očistu hag´alou nestačí jen vydrhnout pískem, musí se provést i vlastní hag´ala.
10. Nádoby, jež nelze úplně vyčistit (síto, násypka mlýnku, ošatka na těsto či struhadlo atd.), dále nádoby s úzkým hrdlem, znemožňujícím dokonalé vyčištění vnitřku a nádoby sesazené z dužin se ani rituální očistou nestanou přijatelné k použití o Pesachu.
11. Příhrady, v nichž se uchovávají potraviny celý rok a na něž se občas rozlije obsah z hrnců, vyžadují lehké očištění, tj. nalít na ně vřelou vodu. Vodu však musíme nalít z té nádoby, v níž se voda vařila a měli bychom ji vylít proudem, ne šplíchat. Je zvykem košerovat také stolní desky: rozpálí se kameny, až sálají horkem, pak se rozloží na desky a přelijí vřelou vodou; s kameny by se občas mělo pohnout, aby vřelá voda pokryla celý povrch. Povrch nutno nejdříve vydrhnout a po uplynutí dvaceti čtyř hodin teprve košerovat. I po košerování se však stolní desky o Pesachu používají obvykle jen pokryté plátnem nebo něčím jiným.
12. Také držadla nádob vyžadují rituální očistu, pokud však nezasahují dovnitř hrnce, ale vyčnívají ven, k očistě stačí, když na ně nalijeme horkou vodu.
13. Sklenice a odměrky také vyžadují hag´alu. /5/ Podle tradice, převládající v našich krajích se sklenice košerováním nestanou přijatelné pro Pesach. /6/ Totéž se týká kovových glazovaných nádob očištěných hag´alou — ty se však smí košerovat lehčím libunem, jak stanoveno např. pro hmoždíř v bodě 6 (viz Chatam Sofer, Jore dea, responsum 113). /7/
14. Hag´ala by se měla provádět jen vodou s ničím nesmíšenou, ani s pískem a pod. Pokud se v tomtéž kotli provádí očista mnoha nádob a voda se zkalila, neměla by se už dále používat k hag´ale.
15. Když někdo provádí hag´alu tak, že ponořuje náčiní do vřelé vody pomocí uchopovacích kleští, musí náčiní pustit do vody a pak kleštěmi opět chytit; kdyby to neudělal, voda by nemohla proniknout k místu, kde bylo náčiní kleštěmi sevřeno. Lépe je proto použít při ponořování nádobí sítě nebo košíku. Je dobré neponořovat do kotlíku, v němž se provádí hag´ala, mnoho předmětů najednou, aby se navzájem nedotýkaly — bránilo by to účinnosti hag´aly.
16. Hag´alou bychom neměli košerovat nádobu, která je ben jomo — tj. byl v ní téhož dne (v průběhu posledních dvaceti čtyř hodin) vařen chamec. Je třeba také dát pozor, aby voda v okamžiku ponoření vřela (ponořuje-li se hodně nádob po sobě, teplota vody klesne). Rovněž kotlík, v němž se provádí ponořování (hag´ala), se musí očistit hag´alou. Jak se to provádí? Naplníme kotlík vodou a dáme vařit; když voda vře, dáme do ní rozpálené kameny, takže vřící voda přeteče přes okraj kotle. Čtrnáctého nisanu by se měla hag´ala provádět pouze do poledne. /8/
17. Po hag´ale obvykle opláchneme nádobí studenou vodou.
18. Při košerování nádobí tímto způsobem by měl pokud možno být přítomen toraický učenec, dobře obeznalý v pravidlech hag´aly.
POZNÁMKY k 116. kpt.:
/1/ Ačkoli pravidlo citované KŠA se týká běžného libunu, smíme hliněné nádoby košerovat tak, že je dáme do pece, používané k vypalování hliněných nádob.
/2/ Míní se lehčí forma libunu, uvedená v bodu 6. (ŠA HR 451:19)
/3/ Podle Ramy (O CH 451:11) vyžaduje pánev na smažení pouze lehčí formu libunu, zmíněnou v bodu 6.
/4/ Podle ŠA HR 451:38 je míněna lehčí forma libunu, uvedená v bodu 6. Avšak MB 451:75-76 uvádí názor, požadující důkladnější formu libunu.
/5/ ŠA OCH 451:25 uvádí, že tyto nádoby se používají většinou k pití studených nápojů, proto jediné, co nutno udělat, je důkladně je umýt. Pravidlo KŠA vychází z Ramy a je uznávanou praxí u aškenázů. Ale ex post se smíme opřít o ŠA (ŠA HR 451:72, MB 451:149). Pozdější prameny navíc uvádějí košerování určitých nádob postupem miluj v´eruj = tři po sobě jdoucí dny naplnit nádobu vodou, nechat stát dvacet čtyři hodin a pak vodu vylít.
/6/ Třebaže aškenázské komunity uznávají pravidlo KŠA, pokud již byla sklenice o Pesachu použita, je namístě shovívavost. (ŠA HR 461:73, MB 451:155)
/7/ MHŠ 19 uvádí, že je možné, že člověk libun nevykoná důkladně z obav před poškozením nádoby. Totéž je zmíněno v bodu 2.
/8/ MHŠ 22 uvádí, že je vhodné, aby hag´ala byla skončena dřív, než uplynou čtyři (sezónní) hodiny.
