1. Je záslužné obstarat si pro micvu čtyř pohárů opravdu dobré víno. Tam, kde lze dostat červené víno v téže kvalitě jako bílé a vyhovující stejnému stupni kašrutu, je záslužnější použít víno červené, jak praví Př (23:31): „Nehleď na víno, jak se rdí.“ Z citátu vyplývá, že nejvhodnější je víno červené. Červené víno rovněž připomíná krev hebrejských dětí, které dal faraon zabít. Ovšem tam, kde nerozumní a zpozdilí nežidé křivě obviňují Židy (že pijí o Pesachu lidskou krev), by se měli Židé pití červeného vína o Pesachu vyhýbat.
2. Pro první sederové namočení, karpas, používá většina lidí petržel, vhodnější však je celer, který chutná i syrový. Nejlepší ale jsou ředkvičky.
3. Pro maror — hořké byliny — se často užívá křenu, který je velmi štiplavý a proto se obvykle nastrouhá předem. Měli bychom ale dbát na to, aby tím neztratil nic ze své štiplavosti a strouhat jej až po návratu ze synagogy (viz kpt. 98, bod 3, kde je uvedeno, jak strouhat jinak než obvykle). Když Pesach připadne na šabat a strouhání je (po setmění) zakázáno, nastrouháme křen za dne a necháme do večera zakrytý. Nejlepší pro maror je však hlávkový salát, neboť se snadno jí. /1/ (Je totiž nutno sníst k´zajit maror, což je u křenu obtížné.) Hlávkový salát lze nazvat hořkou bylinou — maror, protože ponechá-li se v zemi delší čas, zhořkne. Povinnost lze splnit také pelyňkem anebo čekankou. U všech zmíněných druhů se smí použít listů či stonků, ne však kořenů, tj. nikoli malých kořínků, které se větví všemi směry. Hlavní kořen se považuje za část stonku, i když je schován v zemi. Ovšem nejlépe je použít listů či stonku, jež vyčnívají ze země, poněvadž podle některých autorit vše, co roste v zemi, je „kořen“. Listy jsou přijatelné pouze čerstvé, stonek čerstvý i suchý, ne však vařený či nakládaný. Ke splnění povinnosti k´zajit maror lze sloučit několik druhů.
4. Charoset — kašovitá směs — musí být hustý, aby připomínal jílovou mazanici, kterou používali naši předkové v Egyptě. Než do něj namočíme maror, měli bychom jej zředit vínem či octem, aby nám připomněl krev dětí, zavražděných Egypťany. Také se do něj bude lépe namáčet. Charoset by měl být připraven z těch druhů ovoce, k nimž jsou přirovnáváni Židé — např. fíky, jak uvádí Pís (2:13) „fíkovník nasadil první plody“, ořechy (6:11) „sestoupil jsem do zahrady ořechové“, datle (7:9) „vyšplhám na palmu“, granátová jablka (6:7) „jak rozpuklé granátové jablko“. Jablka mohou být také narážkou na (8:5) „vzbudila jsem tě pod jabloní“, neboť v Egyptě rodily židovské ženy své děti na takových místech bez bolestí. Mohou se použít i mandle (hebrejské slovo šaked — mandle je blízké slovesu s významem „pečovat, starat se“), protože Svatý, budiž požehnán, „se postaral“, aby nás vykoupil z exilu. Používáme koření připomínající slámu, tj. skořici a zázvor, jež se nedají úplně rozdrtit a zůstávají v kouscích, takže se podobají slámě, kterou Židé přidávali do jílové mazanice. O šabatu bychom víno či ocet neměli nalít do charosetu, ale udělat to odlišným způsobem — dáme charoset do vína či octa. Slaná voda by se měla přichystat den před Pesachem (i když Pesach nepřipadne na šabat). Pokud ji připravujeme o svátku, musíme to udělat jinak než obvykle — nalijeme vodu a později přidáme sůl.
5. Po zničení Chrámu nařídili naši moudří, aby při předčítání pesachové Hagady byly na stole dva zvláštní pokrmy, jeden na památku obětního hodu beránka, druhý na paměť oběti chagiga. Obyčejně se dává kousek zvířecí plece — zeroa, symbolizující, že Svatý, budiž požehnán, vykoupil Izrael svou vztaženou paží (zeroa netuja); maso by mělo být pečené na ohni, jako připomínka oběti beránka, který byl upečen na ohni. Druhým pokrmem by mělo být vejce, poněvadž aramejské slovo pro vejce (bea) je blízké slovesu s významem „prosit, žádat“. Společně tedy lze vyložit jako „prosíme Milosrdného, aby nás vyvedl Svou vztaženou paží“. Vejce může být vařené či pečené, ale musí se — stejně jako zeroa — připravit během dne před Pesachem, tedy dokud je denní světlo. Pokud jsme na to zapomněli anebo je ten den šabat, uvaříme vejce večer a sníme je první den svátku. Podobně pro druhý (sederový) večer uvaříme vejce večer a sníme je druhý den svátku, protože není dovoleno vařit jeden den svátku na druhý sváteční den. Ježto se po ty dva večery nesmí jíst pečené maso, i když bylo upečeno den před svátkem, dáme maso mezi pokrmy vařené pro druhý den, a pak jíme.
6. Sedadla k sederovému stolu nachystáme před začátkem svátku ještě za dne, a vezmeme ta nejlepší, která máme. Umístíme je tak, abychom se mohli naklonit a opřít k levé straně. I ten, kdo je levák, se bude opírat nalevo. Sederový talíř by se měl upravit během dne, abychom po návratu ze synagogy mohli neprodleně začít sederový obřad.
7. Po celý rok bychom neměli příliš používat drahocenné nádobí, ježto máme na paměti zničení Chrámu, o pesachovém večeru však je žádoucí vyložit jej na stůl tolik, kolik je možno. I nádobí, které při jídle nevyužijeme, by mělo být na stole, pro zkrášlení tabule a jako symbol svobody.
8. Sederový talíř se upraví takto: na talíř se položí tři celé macot a přikryjí se jemným ubrouskem. Kost z plece, zeroa, dáme napravo a vejce nalevo. Hořké byliny, maror, nad nimiž se řekne požehnání, budou uprostřed. Charoset dáme pod kost, karpas pod vejce a hořké byliny, maror chaceret, které máme jíst s macesem (korech), budou uprostřed.
9. Poháry na víno musí být bezvadné, bez sebemenších prasklin, dokonale umyté a musí mít obsah nejméně jeden a půl vaječné skořápky = reviit.
10. O sederu je zvykem, že muž (hlava rodiny) má na sobě bílé obřadní roucho — kitl; i to je třeba přichystat ještě za dne před začátkem svátku. Truchlící (B-h chraň!) si neoblékne kitl, naklánět by se měl jako ostatní. Jestliže však nezačal držet smutek před svátkem (např. když mrtvý byl pohřben o svátku), podle tradice by se neměl naklánět; Halel však odříkat musí, protože to je micva.
11. Syn, který jí u sederového stolu svého otce, se musí naklánět, avšak žák u stolu svého učitele nemusí.
POZNÁMKY k 118. kpt.:
/1/ Rabínští učenci upozorňují, že v salátu se často nachází hmyz a červíci. Z toho důvodu nutno salát, určený k použití o sederu, přebrat a omýt. Je nutno udělat to dřív, než nastane svátek.
/2/ Viz MHŠ 4, kde se uvádí, že během týdne není nutné chystat slanou vodu předem, i o šabatu se smí připravit malé množství slané vody běžným způsobem.
/3/ Podle ŠT 86,4 cc, podle Chazon Iš 150 cc
