1. Přesto, že obecně je o šabatu či svátku dovoleno říci kiduš a začít s jídlem dřív, než nastane soumrak (abychom ubrali z všedního a přidali k svátečnímu), o Pesachu to dovoleno není, neboť micvu jíst o Pesachu macesy lze splnit pouze večer, jako tomu bylo u obětního hodu beránka, o němž je psáno (Ex 12:8) „tu noc budou jíst maso“. Také příkaz vypít čtyři poháry vína se váže k večeru. Poněvadž pohár, nad nímž se říká kiduš, je jedním z těch čtyř, neměl by se kiduš pronášet dřív, než zcela jistě nastal večer. Po kiduši si hlava rodiny navlékne kitl a posadí se, aby mohla vést seder. Je dobré podělit děti oříšky, mandlemi atd., protože se určitě zeptají, proč je dostaly a povzbudí se tím k dalším otázkám na vše, co vidí, proč se jedí macesy, hořké byliny, proč se naklonění doleva pololeže opíráme. Děti, které již jsou ve věku, kdy chápou význam svátku i vyprávění o Exodu z Egypta, by měly dostat pohár vína. Je zvykem naplnit ještě jeden pohár zvlášť — Elijášův pohár. /1/
2. Vždy, když je třeba naplnit poháry, měl by víno nalévat sloužící nebo někdo z domácnosti, nikoli však ten, kdo vede seder; je to symbol vítězství a svobody. Členové domácnosti by měli být poučeni, že mají pokaždé vypít většinu vína z poháru a ze čtvrtého poháru alespoň reviit. Všichni by měli mít na mysli, že pitím čtyř pohárů vína, vyprávěním o Exodu z Egypta a jezením macesů a maror plní micvu. Ženy mají také povinnost splnit tyto micvy. Není ale zvykem, aby se nakláněly a opíraly. Kiduš říkáme tak, jak je uveden v Hagadě a pohár vína vypijeme nakloněni doleva a opřeni. Pokud možno by člověk měl každý ze čtyř pohárů vždy vypít do dna, ve shodě s názorem některých autorit.
3. Poté si všichni umyjí a osuší ruce bez požehnání. Ten, kdo vede seder, odkrojí karpas pro sebe i pro všechny členy domácnosti. Každý by měl dostat kousek menší než k´zajit. Namočíme svůj kousek do slané vody a řekneme požehnání Bore p´ri ha-adama. Přitom bychom měli mít na mysli, že požehnáním obsáhneme i maror (což je rovněž zelenina). Karpas jíme nakloněni a opřeni. /2/ Ten, kdo vede seder, pak vezme prostřední maces a rozlomí na dvě nestejně velké části, větší z nich schová (např. pod podušky), to bude afikoman. Obvykle se afikoman zabalí do ubrousku, jako symbol, neboť je psáno (Ex 12:34) „zabalili díže do plášťů...“. Někde je zvyk dát si afikoman v ubrousku na rameno („…a nesli je na ramenou“). Afikoman je namísto pesachové oběti. Je tedy důležitý a proto je pro něj určena větší část macesu. Menší část se vrátí zpět na sederový talíř. Macesy by se měly poněkud odkrýt a talíř pozvednout. Odříkáváme část Hagady, která začíná ha-lachma anja (toto je chléb strádání) až do konce, le-šana ha-baa bnej chorin (příští rok budeme svobodní). (Některé verze Hagady uvádějí „k´ha-lachma anja“ namísto „ha-lachma anja“; v těchto verzích text dále pokračuje „achalu avhatana“, místo „di achalu avhatana“ — který jedli naši praotcové.)
4. Poté se nalije druhý pohár vína. Malé děti by se měly ptát čtyři otázky začínající ma ništana (proč je tato noc jiná). Pokud u stolu nejsou žádné malé děti, položí otázky dospělý syn či dcera, nebo přítel či manželka. Pak všichni budou číst Hagadu od slov avadim hajinu (bývali jsme otroky). Je vhodné, aby se Hagada vykládala členům rodiny v jazyce, kterému rozumí. Pokud ten, kdo vede seder, nerozumí hebrejštině, měl by Hagadu číst spolu s překladem do místního jazyka, kousek po kousku. Zvláště se to týká odstavce raban Gamliel haja omer (rabi Gamliel říkával), protože je nezbytné, aby všichni pochopili, proč máme micvu pesachové oběti, macesů a maror. Při odříkávání části vehi še-amda (Jeho slib uchoval) se macesy zakryjí (aby nebyly „zahanbeny“, když zvedáme poháry s vínem) a všichni pozvedneme poháry. Měli bychom je držet pozvednuté až ke slovům mi-jadam (z jejich rukou), pak je postavíme a macesy jsou opět odkryty. Když dojdeme k části maca zo (maces, který jíme), vezme osoba vedoucí seder odlomený kousek macesu ze sederového talíře a ukáže jej všem u stolu. Podobně pozvedne maror při slovech maror ze (hořké byliny, které jíme). Avšak při slovech pesach še-haju avotejnu… (pesachová oběť, kterou naši otcové jedli) se nebude zvedat zeroa, i když se hovoří o oběti. Kdybychom to udělali, vypadalo by to, že maso bylo posvěceno pro oběť. U části začínající lefichach anachnu chajavim (proto musíme děkovat) se macesy zakryjí, všichni pozvednou své poháry a takto je drží až k závěru požehnání gaal jisrael (Jenž vysvobodil Izrael). Pak řekneme požehnání Bore p´ri ha-gafen a vypijeme druhý pohár, nakloněni a opřeni.
5. Poté si všichni umyjí ruce, řeknou požehnání Al netilat jadajim a pak Ha-moci nad macesy. (Je pochybnost, jak by se přitom měly macesy držet: o jom tov musíme požehnání Ha-moci říci nad dvěma celými chleby, ale micva jíst macesy se splní snězením odlomené části, poněvadž maces je nazván [Dt 16:3] lechem oni [chlebem strádání] a strádající člověk obvykle nemívá celý bochník chleba. Osoba vedoucí seder tedy uchopí dva celé macot s odlomenou částí mezi nimi a řekne požehnání Ha-moci. Pak spodní maces položí, podrží pouze vrchní s odlomenou částí a řekne požehnání Al achilat maca.) Potom z obou odlomí pro sebe a pro všechny u stolu /4/ kousek velký nejméně k´zajit. /5/ Oba kousky jíme nakloněni doleva a opřeni. Pokud je pro nás obtížné jíst oba kousky macesu najednou, sníme nejdříve k´zajit z kousku vrchního macesu, nad nímž se říkalo požehnání Ha-moci a poté k´zajit z odlomeného macesu — oba bychom však měli sníst bez přerušení. /6/ V našich krajích není zvykem namáčet maces do soli (ani ten, nad nímž se říkalo Ha-moci, ani ten, nad nímž se řeklo Al achilat maca).
6. Kdo není schopen maces rozžvýkat, smí jej namočit do vody, aby jej změkčil, ovšem je třeba dbát, aby se maca úplně nerozmáčel, protože pak by micva nebyla splněna. Člověk starý či nemocný, který nemůže jíst maces namočený do vody, namočí si jej do vína nebo jiného nápoje. /7/ Pokud se maces s tím záměrem namočí, nutno dát pozor, aby nezůstal namočený dvacet čtyři hodin. Zůstane-li namočený tak dlouho, pokládá se za vařený a nelze jím splnit micvu jezení macesů. Pečlivě také musíme sledovat, aby maces nepozbyl svého vzhledu, jako je tomu u chleba, který přestane být považován za chléb (viz kpt. 48, bod 7).
7. Po snězení macesu rozdělí osoba vedoucí seder všem stolovníkům maror (hořké byliny), každému k´zajit. Každý namočí svůj kousek do charosetu, vytřese jej, aby charoset nepřehlušil hořkou chuť, řekne požehnání Al achilat maror a jí bez naklánění a opírání. Poté vezme dva kousky k´zajit spodního macesu, mezi ně vloží k´zajit hořkých bylin, kterou předtím namočil v charosetu a oklepal (ken asa Hilel — tak učinil Hilel) a jí, nakloněný a opřený. Množství k´zajit je asi 1/2 k´bejca (vejce) /8/, některé autority však uvádějí, že je to o něco méně než 1/3 k´bejca. /9/ Poněvadž povinnost jíst maror je rabínské ustanovení /10/, může se ten, pro koho je obtížné jíst hořké byliny, spolehnout na tento druhý názor a sníst jich jen množství menší než 1/3 k´bejca — i tehdy smí říci požehnání (viz ŠA HR). Nemocný, který vůbec nemůže jíst hořké byliny, splní povinnost, když rozžvýká trochu libovolné hořké zeleniny, až pocítí hořkou chuť v ústech. Požehnání neřekne.
8. Nato začne hostina. Po celou hostinu se nakláníme a opíráme. Je zvykem sníst na začátku hostiny vejce. /11/ Člověk rozumný bude jíst uvážlivě a nepřecpe se, aby mohl sníst afikoman s chutí, jak se žádá a nemusel ho do sebe násilím nutit. Ani jeden z obou sederových večerů bychom neměli jíst pečené maso, ani drůbeží. Zákaz platí i pro maso, které se vařilo a pak teprve peklo. Někde je zvyk vyhnout se po oba večery namáčení pokrmu do pikantních příchutí, kromě oněch povinných, zdůrazňují tím, že namáčení je rituálním aktem. Na konci hostiny se jí afikoman (větší část odlomeného a schovaného macesu) na památku pesachového beránka, který se jedl nakonec. Je vhodné sníst množství dvou k´zajit, jedna symbolizuje obětní hod beránka, druhá maces, s nímž se beránek jedl. Rozhodně bychom měli sníst alespoň množství k´zajit (jedné olivy). Při jídle se nakláníme a opíráme. Po snězení afikomanu je zakázáno cokoli jíst. Poté je naplněn třetí pohár, pro Birkat ha-mazon. Pohár musí být naprosto čistý, tj. nejsou v něm drobečky od namáčených macesů. Jestliže pohár není čistý, musí se umýt a vyčistit (viz kpt. 45, bod 4). Pokud možno by modlitbu po jídle měli říkat nejméně tři dospělí mužové, tedy se zimunem. Nebudeme však kvůli tomu chodit od domu k domu a hledat doplnění skupiny pro Birkat ha-mazon se zimunem, poněvadž modlitba po jídle se musí říci na tom místě, kde se jedlo. Obvykle vede zimun pán domu, protože je psáno (Př 22:9) „kdo hledí vlídným okem, bude žehnat“ (viz kpt. 45, bod 5). Pán domu je považován za člověka s ajin tova (vlídným okem), dokládá to jeho pozvání „všichni, kdo hladovíte, pojďte a jezte“, řečené na začátku. Po Birkat ha-mazon se řekne požehnání nad třetím pohárem vína, pijeme jej naklonění a opření. Mezi třetím a čtvrtým pohárem je zakázáno pít.
9. Počtvrté se naplní pohár po Birkat ha-mazon. Podle tradice se otevřou dveře, na znamení, že toto je lejl šimurin („noc bdění pro Hospodina“, Ex 12:42) a netřeba se ničeho bát. Věříme, že přijde pravý mesiáš a Svatý, budiž požehnán, vylije svůj hněv na pohany. Odříkáme tedy Šefach chamatcha (vylej svůj hněv) při otevřených dveřích. Pak říkáme zbytek Halelu. Když Halel říkají alespoň tři osoby (do počtu lze zahrnout manželku a děti, které dosáhly věku, kdy se cvičí v zachovávání micvot), měla by se část Hodu (děkujeme) říkat jako antifona — jeden čte, ostatní odpovídají, jako se to dělá ve shromáždění. Ze čtvrtého poháru je nutno vypít celý reviit, pak se řekne požehnání Al ha-gefen. Pak se dokončí Hagada. Po čtvrtém poháru vína je zakázáno pít cokoli kromě vody. Komu se po skončení Hagady nechce spát, měl by si číst Šir ha-širim (Píseň písní). První dva pesachové večery se obvykle vynechává čtení Šma před ulehnutím; místo toho čteme jen první oddíl Šma (viz kpt. 71, b. 4) a Ha-mapil (Jenž uvádí spánek), abychom tak vyjádřili svou víru, že toto je „noc Hospodinova“ a proto nepotřebujeme žádné další ochrany před zlem.
10. I ten, komu pití vína neprospívá a proto se mu během roku vyhýbá, měl by se přesto snažit vypít čtyři (sederové) poháry, jak to uvádějí naši moudří, požehnané paměti (Nedarim 49b) o rabi Jehudovi ben rabi Ilaj, který o Pesachu vypil čtyři poháry vína a pak musel mít ovázanou hlavu až do Šavuot. Člověk si smí zředit víno vodou /12/, nebo pít rozinkový nápoj či medovinu, pokud je považována za významný místní nápoj (chamar medina). /13/
11. Když se afikoman ztratí a máme ještě zbytek macesu, který byl upečen ke splnění micvy (šmura maca), sníme z něj k´zajit; pokud už tento maces nemáme, sníme k´zajit jiného macesu.
12. Kdo zapomene sníst afikoman a uvědomí si to před Birkat ha-mazon, pak i když si už umyl ruce (majim achronim) a začal „vzdejme díky“, smí sníst afikoman bez požehnání Ha-moci. I když už odpoutal svou mysl od jídla, rozptýlení pozornosti nevadí, ježto je naší povinností sníst afikoman a jíme u stolu Všemohoucího. Měl by si však umýt ruce bez požehnání Al netilat jadajim. Kdo si na afikoman vzpomene až po Birkat ha-mazon, ale před požehnáním Bore p´ri ha-gafen nad třetím pohárem, měl by si umýt ruce bez požehnání Al netilat jadajim, říci Ha-moci, sníst aspoň k´zajit afikomanu, říci Birkat ha-mazon, pak pronést požehnání nad třetím pohárem a vypít. Když si ale vzpomene na afikoman až poté, co řekl požehnání nad třetím pohárem vína,měl by vypít víno a říkává-li běžně Birkat ha-mazon bez vína, pak si umyje ruce, sní afikoman a odříká Birkat ha-mazon bez poháru vína. Pokud ovšem vždy říká Birkat ha-mazon nad pohárem vína (a nyní to nemůže udělat, protože by tím přidal další pohár k povinným čtyřem, což je zakázáno), nebude vůbec jíst afikoman, ale spolehne se na to, že jedl macesy předtím. /14/
POZNÁMKY k 119. kpt.:
Čtyři poháry vína, které pije každý účastník sederu, jsou symbolem čtyř slov, jichž užil Všemohoucí, když slíbil Mošemu vykoupení Židů z egyptské poroby (Ex 6:6-7): „hoceti — vyvedu, hicalti — vysvobodím, ga´alti — vykoupím, lakachti — vezmu“.
Elijášův pohár má toto zdůvodnění: pátý B-ží slib (Ex 6:8), „veheveti — dovedu (vás do země zaslíbené)“. Podle některých rabínských autorit by se tedy mělo pít pět pohárů při sederu. Talmudické autority přenechaly řešení všech nevyřešených bodů halachy proroku Elijášovi, tedy i této otázky. Elijáš byl vzat zaživa do nebes v ohnivém voze s ohnivými koňmi (2 Kr 2:11); dle tradice je nebeským ochráncem židovského národa a zjeví se jako posel B-ží na konci dní, aby oznámil obyvatelům světa příchod mesiáše. O pesachové noci, při oslavě vysvobození (z´man cherutenu) zvou Židé proroka Elijáše do svých domovů, aby tak vyjádřili svou důvěru, že jejich naděje bude naplněna.
/1/ Podle KŠA by měl být Elijášův pohár nalit na začátku sederu — tak se to dělá v mnoha komunitách. V jiných se však Elijášův pohár naplní až po skončení jídla.
/2/ Většina autorit nevyžaduje naklánění a opírání při jezení karpas.
/3/ Přijatelný je každý překlad, který bude přítomným srozumitelný.
/4/ Množství k´zajit = 28,8 cc (podle ŠT) nebo 50 cc (podle Chazon Iš). Každý Žid — muž, žena i dítě — musí ke splnění micvy (jezení macesů o sederu) sníst nejméně k´zajit macesu.
/5/ Většinou bývá maces na sederovém talíři právě tak velký, aby z něj každý účastník sederu dostal k´zajit. Je tedy nezbytné, aby ostatní buď měli vlastní sederový talíř, nebo dostali maces, který nebyl na sederovém talíři.
/6/ Existuje časový limit, v němž se maces musí sníst (kedej achilat pras) = 4 až 8 min podle různých názorů.
/7/ Je to dovoleno jen těm, kdo by jinak nebyli schopní sníst požadované množství macesu.
/8/ Viz poznámku č. 4
/9/ Podle ŠT je to asi 18,6 cc a podle Chazon Iš asi 33 cc
/10/ Když nám Tóra přikazuje jíst maror, micva říká, že pesachová oběť se musí jíst s maca a maror. Podle Tory tedy povinnost jíst maror není, pokud nejíme pesachovou oběť. Avšak po zničení Chrámu naši moudří stanovili jezení maror zvláštním rabínským nařízením. Naproti tomu jezení macesů má v současnosti status toraického příkazu, pro k´zajit se tedy musí sníst větší množství.
/11/ V mnoha komunitách se jí vejce ze sederového talíře na začátku hostiny.
/12/ Není vhodné ředit běžně produkovaná vína, ježto v mnoha případech již vodu do vína přidal výrobce a víno by pak bylo příliš zředěné.
/13/ MHŠ 22 vysvětluje, že to platí jen tam, kde je víno nesnadno dostupné. V současnosti se to tedy většiny komunit netýká.
/14/ Toto pravidlo nepřijímá ŠA HR 477:8 ani MB 477:17, jež vyžadují, aby člověk snědl afikoman a odříkal modlitbu po jídle bez poháru vína. Poněvadž zvyk říkat Birkat ha-mazon nad pohárem vína není v současnosti uznáván všeobecně (i když jej mnoho jednotlivců běžně zachovává), musíme od něj v tomto případě upustit.
