1. Povinností každého muže je oženit se, aby splnil micvu peru u-revu (ploďte a množte se). Tato micva je závazná pro každého muže, jakmile dosáhne osmnácti let. Po dvacátém roce věku by žádný muž neměl zůstat bez ženy. Pouze v případě, že je hluboce ponořen do studia Tóry a obává se, že manželství by mohlo být na překážku jeho studiu, smí manželství odložit, není-li přemáhán smyslností.
2. Když muž zplodí syna a dceru, splnil micvu rozplození — za předpokladu, že syn není neplodný a dcera je schopna početí. /1/ Jestliže muž měl syna a dceru a ti zemřeli, pak zůstanou-li po nich děti, povinnost muže byla splněna. To však platí pouze tehdy, když vnoučata jsou mužského i ženského pohlaví a pocházejí jak od syna, tak od dcery (i když vnuk pochází od dcery a vnučka od syna). Má-li muž vnoučata od syna i od dcery, splnil micvu peru u-revu. Pokud ale jedno z jeho dětí nemělo potomky, byť druhé zanechalo hodně synů i dcer, muž nesplnil micvu.
3. I když muž již splnil micvu peru u-revu, neměl by zůstat bez ženy a pokud možno by si měl vzít ženu schopnou početí. Avšak ví-li, že je neplodný, je lépe vzít si ženu, jež není schopna počít. Pokud má muž mnoho dětí a bojí se sňatku s plodnou ženou, aby nenastaly neshody a rozbroje mezi jeho dětmi a ženou, smí se oženit s ženou neplodnou. Nesmí však kvůli těmto obavám zůstat bez ženy.
4. Je-li muž ženatý s ženou deset let a žena neporodila dítě, měl by se s ní muž rozvést. V této věci však existuje mnoho protichůdných ustanovení. /2/
5. Žena nemá povinnost zplodit děti /3/; avšak neměla by zůstat neprovdána, aby se nestala předmětem podezření.
6. Každý muž se má snažit, aby se oženil s bezúhonnou ženou ze slušné rodiny. Jebamot 79a: „Třemi vlastnostmi se Izrael vyznačuje: cudností (ceniut), soucitností (rachamim), dobročinností (g´milut chasadim)“, a muž by si neměl brát ženu, jíž tyto vlastnosti chybí.
7. Je dovoleno oženit se s bezúhonnou ženou, i když je rozhodnutí ovlivněno penězi. To platí jen tehdy, jsou-li peníze dány ženichovi dobrovolně. Pokud však muž otálí s ženitbou v očekávání, že získá ženu, jež mu přinese tolik peněz, kolik on chce, anebo pokud se muž zaváže k sňatku, protože mu byly slíbeny peníze a po odvolání slibu si odmítne svou vyvolenou vzít nebo se kvůli těmto penězům sváří — o takovém člověku říkají naši moudří (Kidušin 70a) „kdo se žení pro peníze, bude mít zlotřilé děti a nebude požehnán“. Takové manželství ani nebude šťastné, neboť peníze, které si muž vezme za sňatek, nejsou peníze řádně vydělané; měl by naopak vděčně přijmout vše, co mu jeho tchán či tchyně dají, potom bude mít úspěch.
8. Nevědomec (am ha-arec) by si neměl brát dceru kohena, protože takový svazek nebude zdařilý. Muž svědomitý si nevezme ženu, která má stejné jméno jako jeho matka.
9. Je micva, aby se muž oženil s dcerou své sestry či bratra; s jinou příbuznou by se však neměl ženit, dokud se neporadí s chachamem, ať jde o příbuznou jeho, anebo jeho zesnulé či rozvedené ženy, nebo o příbuznou ženy, jíž dal chalicu. (Dt 25:5-10)
10. Muž má vždy dbát, aby se svou ženou jednal s úctou, neboť pouze ženinou zásluhou je mužův dům požehnaný. Naši moudří říkali mužům ve své době (Bava mecia 59a) „se svými ženami zacházejte s úctou, abyste byli požehnaní na majetku“ (viz kpt. 63, bod 1).
11. Muž má zakázáno bydlet s ženou (i krátkou dobu) bez ketuby (svatební smlouvy). Když se ketuba ztratí, muž by měl neprodleně dojít za rabínem a obstarat pro ženu jinou ketubu.
12. Kohen se nesmí oženit s ženou, které je rozvedená (gruša), běhna (zona) či chalala, ani s tou, které byla dána chalica. V tomto smyslu je za běhnu považována i žena, jež byla k nezákonnému pohlavnímu styku donucena — kohen si ji nesmí vzít. Chalala je dcera z manželství kohena a ženy, s níž má kohen zakázáno se oženit.
13. Žena, jež ovdověla či byla rozvedena, by se neměla znovu provdat dřív, než po uplynutí devadesáti dnů, nepočítaje v to den rozvodu či smrti ani den zamýšleného sňatku. Přitom je nepodstatné, že není schopna otěhotnět, že její první manžel byl v zámoří či uvězněný; nebo že mezitím potratila. Má zakázáno i začít jednat o sňatku, dokud budoucí manžel nesloží slavnostní přísahu, že během zakázané doby nevstoupí do jejího domu. Ožení-li se muž znovu se svou rozvedenou ženou, nemusí čekat tak dlouho.
14. Žena těhotná či kojící dítě nesmí se vdát dřív, než dítě dosáhne dvaceti čtyř měsíců. I když porodila až poté, co byla rozvedena či ovdověla a nezačala dítě kojit, musí přesto vyčkat. Pokud je případ velmi složitý, ať se žena poradí s rabínem.
15. Jestliže byla žena dvakrát vdaná a oba její manželé zemřeli, neměla by se vdát potřetí, dokud se neporadí s rabínem.
16. Když se žena doslechne, že její muž někde daleko zemřel, neměla by se znovu provdat, dokud se neporadí s rabínem, třebaže o smrti manžela slyšela od více hodnověrných mužů.
17. Je-li muž podezřelý, že zcizoložil s vdanou ženou a její manžel se s ní rozvedl či zemřel, muž nemá dovoleno oženit se s ní, protože stejně jako je žena zakázána pro svého manžela, je zakázána i pro milence. I když se s ní manžel rozvedl proto, že se doslechl o jejím nepřístojném chování s tímto mužem (bez důkazu o cizoložství), podezřívaný muž má zakázáno oženit se s ní.
18. Muž, který měl sexuální poměr s nežidovkou, nesmí se s ní oženit, ani když ona poté konvertuje k judaismu. /4/
19. Nežid, který měl sexuální poměr s Židovkou a později konvertuje k judaismu, nesmí se s ní oženit.
20. Pokud se muž rozvedl se svou ženou proto, aby si ona mohla vzít jiného, třebaže nic takového s ní výslovně nedohodl, avšak je zřejmé, že se s ní rozvedl kvůli tomu, má onen jiný muž zakázáno se s ženou oženit.
21. Muž nesmí ani bydlet v téže uličce (mavoj) jako žena, s níž má podle našich moudrých zakázáno se oženit.
22. Zaslechne-li muž řeči, že se jeho žena dopustila cizoložství, musí se poradit s autoritou, zda smí či nesmí s ní dále žít, i když není přesvědčen o pravdivosti oněch řečí.
23. Bezúhonný muž by se neměl ženit s ženou, která byla rozvedena pro nemorálnost.
24. Muž by se měl rozvést s ženou špatné povahy, která je svárlivá a není tak cudná, jak má slušná židovská žena být. Platí to, i když jde o první manželství.
25. Naši moudří stanovili, aby muž své syny a dcery oženil a provdal hned, jakmile dospějí, poněvadž opomene-li to udělat, budou náchylní k cizoložství či k chlípným myšlenkám. K tomu je psáno (Jb 5:24): „Dohlédni na svůj příbytek, a nezhřešíš.“ Rabíni také nařídili, aby muž, vidí-li, že jeho žena se chová nepatřičně a stýká se s jinými muži, napomenul svou ženu v soukromí, jemně jí zabránil, aby neupadla do hříchu a přiměl ji chodit po cestě pravé. Neměl by jí (ani v soukromí) říkat přímo „nescházej se tajně s tím či oním“, protože dnes nemáme pro ženy podezřelé z cizoložství žádný „test vodou“ (mej sota, viz Nu 5:12-31) a takové prohlášení by vyvolalo obtížné halachické otázky. Hřeší ten muž, který nedohlíží na chování své ženy a dětí a nenapomíná je, aby si mohl být jist, že jsou prosti hříchu a hanebností. Neboť je psáno (Jb 5:24) „a shledáš, že bude pokoj ve tvém domě, dohlédni na svůj příbytek, a nezhřešíš.“
26. Je zakázáno vykonat svatební obřad pro dva bratry či dvě sestry v jeden a týž den, protože jedna slavnost by neměla být spojena s druhou. Některé autority tvrdí, že je zakázáno vykonat obřad i v tomtéž týdnu; odvozují to od praotce Jákova, o němž je psáno (Gn 29:27) „naplň týden této“.
POZNÁMKY k 145. kpt.:
/1/ I když má muž mnoho dětí jednoho pohlaví, nesplnil micvu, dokud nemá i děti druhého pohlaví. Do té doby se po něm žádá, aby dělal vše co může, aby měl děti.
/2/ Ačkoliv se to považuje za dostatečný důvod k rozvodu, v praxi existuje mnoho velkých rabínů, kteří nebyli obdařeni dětmi a se svými ženami se nerozvedli.
/3/ Přestože micva není vložena na ženu samu, žena má podíl na zásluhách za plnění micvy.
/4/ K tomuto a následujícímu pravidlu: Vezme-li si Žid nebo Židovka nežida podle občanského zákona, z tohoto svazku se narodily děti a rozdělením svazku by se zabránilo Židovi či Židovce v návratu k zachovávání židovské víry, doporučují některé rabínské autority konverzi a sňatek.
