1. Je zvykem, že nevěsta a ženich se v den své svatby postí, protože ten den jsou jejich hříchy smířeny. V odpolední Šmone esre řeknou Anenu, tak jako v jiný postní den. V našich zemích se ženich a nevěsta postí obvykle jen do skončení svatebního obřadu. Když je obřad posunut až na večer, smí něco sníst hned po objevení hvězd, ovšem nebudou pít žádné opojné nápoje.
2. Nebudou se postit v těchto dnech: o roš chodeš, v isru chag (den následující) po Šavuot /1/, patnáctého avu, patnáctého švatu, o Chanuce a o Šušan purim (viz kpt. 142, bod 9). Budou se postit v měsíci nisanu, o roš chodeš nisan, o Lag b´omer (třicátý třetí den počítání omeru viz kpt. 120, bod 6) i ve dnech mezi roš chodeš sivan a Šavuot, a ve dnech mezi Jom kipur a Sukot.
3. Ve dnech, kdy se ženich a nevěsta nepostí, musí dávat pozor, aby neholdovali jídlu a pití nadmíru a mají se zdržet opojných nápojů (poněvadž podle některých autorit je pravým důvodem jejich půstu to, aby se neopili a měli jasnou mysl).
4. Před obřadem chupy se ženich a nevěsta musí posvětit, mají se kát ze svých hříchů, zkoumat všechny své skutky od narození až do svatebního dne, vyznat se z hříchů a úpěnlivě prosit Všemohoucího, budiž požehnán, aby jim dal odpuštění a smíření. Měli by zanechat špatných skutků se srdcem kajícím a pevně si umínit, že nadále budou ctít B-ha opravdově a věrně, a budou čistí a svatí. Když stojí pod svatebním baldachýnem, modlí se, aby Svatý, budiž požehnán učinil, že B-ží přítomnost bude spočívat mezi nimi, jak to řekli naši moudří (Sota, 17a): „Mezi mužem a ženou spočívá B-ží přítomnost, jsou-li toho hodni.“ Při minše obvykle ženich a nevěsta odříkají Al chet (vyznání hříchů), jako se to dělá den před Jom kipur.
POZNÁMKY k 146. kpt.:
/1/ Podle mnoha autorit se ženich a nevěsta nemusí postit v isru chag (den následující) po Pesachu či po Sukot. Avšak — podle zásady zmíněné na začátku následující kapitoly — v tyto dny se obvykle svatby nekonají. (Viz MB 573:7, 494:6, a také KŠA 103, bod 14 doporučují autority konverzi a sňatek.)
