1. Člověk musí zanechat práce a rozžehnout šabatové svíce nejméně půl hodiny před tím, než se objeví hvězdy na obloze. /1/ Obec i jednotlivec smí přijmout šabat před západem slunce. Od chvíle, kdy shromáždění v synagoze odříkalo Ž 92 Mizmor šir le-jom ha-šabat (Píseň ke dni sobotnímu), začnou být šabatové zákony závazné pro všechny členy obce, tedy i pro ty, kteří nejsou v synagoze — i kdyby to bylo dvě hodiny před soumrakem. /2/ Platí to také pro osoby, které přijdou do komunity z jiného města. Jsou-li v obci dvě synagogy, členové jedné z nich nejsou vázáni druhou.
2. Je záslužné rozsvítit k poctě šabatu tolik svící, kolik je možné. Někdo zapaluje deset svící, někdo sedm. Rozhodně by jich nemělo být méně než dvě, neboť ty symbolizují dva verše Tóry: „pamatuj (= zachor) na den šabatu“ (Ex 20:8) a „zachovávej (= šamor) den šabatu“. (Dt 5:12) V nouzi však stačí i jedna svíce. Svíce by měly být dost dlouhé, aby vydržely aspoň do chvíle, než bude po jídle a měli bychom si dát záležet, abychom koupili pěkné svíce. Talmud uvádí (Šabat 23b): „Rabi Huna učil: Kdo má ve zvyku kupovat na šabat krásné svíce, bude mít děti vzdělané v Tóře, neboť je psáno (Př 6:23): Vždyť příkaz je svíce a vyučování (Tóry) osvěcuje, to znamená, že skrze svíce přichází světlo Tóry.“ Proto je dobré, když se žena zapalující svíce modlí, aby jí Všemohoucí, budiž požehnán, dal syny, kteří vyniknou ve studiu Tóry. Rovněž je dobré dát před zapálením svící menší milodar. Žena, která má potíže s výchovou dětí anebo vůbec nemá děti, by měla po zapálení svící číst haftaru prvního dne Roš ha-šana. (1 S 1:2-10, Chanina modlitba o syna.) Je dobré, když žena rozumí tomu, co čte, aby mohla číst s plným procítěním.
3. Nejlépe splníme micvu použitím olivového oleje, přijatelný je i slunečnicový olej, v našich krajích hodně užívaný k vaření. Další oleje jsou nepřijatelné. Stejně svědomitě bychom měli vybrat knot a použít buďto bavlněný, opředený lněný či konopný. Ostatní materiály jsou nepřijatelné. V našich zemích se obvykle používají lojové svíce. Jsou rovněž přijatelné, není však dovoleno dát lůj do misky a knot do něj. Při rozsvěcení olejové lampy přidržíme plamen u knotu tak dlouho, než chytí většina části, vyčnívající z oleje. Stejně budeme postupovat při zapalování lojových svící.
4. Obecně se požehnání nad micvou říká před jejím vykonáním. Zapálení šabatových svící je výjimkou z tohoto pravidla, neboť žena přijme šabat, když zažehne svíce a požehnání by mělo být úvodem k zapálení. Kdyby však řekla nejdříve požehnání, měla by zakázáno zapálit svíce. Proto nejprve zapálí svíce, pak si zakryje tvář dlaněmi, aby neviděla světlo — požehnání tak bude proneseno jakoby před vykonáním micvy. Pak řekne požehnání a odkryje si obličej. (Stejně by se mělo postupovat o svátcích, jen s tím rozdílem, že o svátcích je dovoleno rozžehnout světlo od již existujícího plamene.) Za nejdůležitější se považují svíce na stole, na němž se bude podávat šabatové jídlo, jejich zapálením tedy začíná šabat. Proto se rozsvěcují jako poslední. V mimořádné situaci — např. žena musí jít do mikve, má svatbu či jiné neodkladné záležitosti — smí si (před zapálením svící) vymínit slovně či v duchu, že zapálením neměla v úmyslu přijmout šabat (viz kpt. 160, bod 5). Potom smí říci požehnání před zapálením. Ujednání není třeba vyjádřit slovně.
5. Povinnost zapálit šabatové svíce mají muži i ženy. Hlavní odpovědnost za vykonání micvy však přísluší ženám, ježto ony se zdržují doma. Má to i midrašické vysvětlení — Př (20:27) uvádí: „Lidský duch je světlo od Hospodina“. Svedením Adama k zhřešení a zatemněním světla jeho duše žena zhasila světlo světa. Vyžaduje se tedy po ní, aby to napravila rozžehnutím svící k poctě šabatu. Proto se při splnění micvy dává přednost ženě, pokud je doma. Její manžel však napomáhá splnění micvy tím, že svíce nachystá a upraví knoty — tj. zapálí a zhasne — aby se pak svíce zapálily snáze. Manžel by měl zapálit svíce o prvním šabatu po ženině porodu. Poté by měla zapálit svíce žena a říci požehnání. Smí to udělat, i když je dosud ve stavu nida.
6. Obvykle se ženy umyjí a obléknou šabatové šaty ještě před zapálením svící. Tak je to správné. Předtím by se měly pomodlit minchu, neboť zapálením svící přijmou šabat a už by nemohly říkat Šmone esre všedního dne. Pokud se žena opozdí a vrátí se domů jen půl hodiny před začátkem šabatu, takže mytím a oblékáním by mohla přestoupit šabatové zákazy (po západu slunce), bude lépe, když svíce zapálí tak jak je. Jestliže manžel vidí, že se jeho žena opozdila (a nebude moci zapálit svíce v příslušnou dobu), má důležitou povinnost zapálit svíce sám, bez ohledu na to, že to ženu může rozmrzet.
7. Muž, jenž musí vykonat zakázanou práci i po zapálení svící, by si měl — slovně či aspoň v duchu — vymínit, že zapálením svící nepřijal šabat. I když to ale zapomene udělat, smí zakázané práce vykonat, poněvadž není vžitým zvykem, že muž přijímá šabat zapálením svící.
8. Šabatové svíce by se měly zapálit v místnosti, kde se bude podávat šabatové jídlo, tak bude zřejmé, že se svíce rozsvěcují k poctě šabatu. Není správné zapálit svíce na jednom místě a pak je přenést jinam. V případě obtíží — např. žena je nemocná a nemůže dojít ke stolu — měla by zapálit svíce v posteli, a pak se svíce smí postavit na stůl v témže obydlí, neboť (v širším smyslu) se celý příbytek považuje za místo, kde byly svíce zapáleny. Je nesprávné, když žena zapálí svíce v suce a pak je přenese do domu. Svíce rozsvícené v pátek by měly celé dohořet na počest šabatu, tak bude zřejmé, že byly kvůli tomu zapáleny. Pokud někdo chce použít pro šabat již hořící svíci, měl by ji zhasnout a pak znovu zapálit s úmyslem, že je to k poctě šabatu.
9. Svíce mají o šabatu hořet ve všech obývaných místnostech obydlí. Je-li muž doma se svou ženou, nemusí říkat požehnání nad svícemi, zapálenými v dalších místnostech, neboť jsou zahrnuty do požehnání, jež pronesla manželka. Pokud ale muž tráví šabat mimo domov, platí odlišná pravidla. Má-li muž místnost jen pro sebe, je povinen zapálit svíce a říci požehnání. Pokud sdílí místnost s někým dalším, všichni spolubydlící by se měli podělit o výdaje na svíce a jeden z nich pak svíce zapálí a řekne požehnání s úmyslem splnit micvu i za ostatní. Ti by měli myslet na to, že plní svou povinnost jeho požehnáním. Pokud muž nemá svůj pokoj, ale bydlí společně s hostitelem — Židem, nemusí říci požehnání, poněvadž za něj zapálila svíce jeho žena doma. Neženatí studenti ješiv, kteří studují mimo svůj domov a mají vlastní pokoj, jsou povinni zapálit svíce a říci požehnání. Všichni spolubydlící v místnosti by se měli podělit o výdaje na zakoupení svící, jeden z nich pak svíce zapálí a řekne požehnání s úmyslem splnit micvu i za ostatní. Svíce musí zůstat hořet tak dlouho, než se studenti vrátí z domácností, kde jedli šabatové jídlo. Pokud studenti nemají vlastní pokoj — a nemají manželky, jež by za ně zapálily svíce — musejí dát alespoň malou minci svému hostiteli, tak se budou podílet na jeho svících. Kdo pravidelně jídá u stolu svého hostitele, je pokládán za člena jeho domácnosti a nevyžaduje se, aby přispíval na svíce.
10. Když v jednom domě bydlí více žen, je zvykem, že každá z nich zapálí svíce a řekne požehnání, neboť více světel je více štěstí. /3/ Nutno dbát, aby dvě ženy nezapalovaly svíce na jednom svícnu. Ale v krajním případě to lze přijmout shovívavě.
11. Není správné dávat vodu do misky, v níž je umístěna svíce, protože až svíce dohoří k hladině vody, zhasne. Je zakázáno to udělat, i když je dosud denní světlo. (V nutném případě lze připustit, aby se voda dala do misky za denního světla.) Je přísně zakázáno umístit pod svícen nádobu s vodou, aby zachycovala jiskry, i když tam nádobu dáme za denního světla. /4/ Je ale dovoleno, aby se k tomu účelu dala pod svícen prázdná nádoba, a to i po setmění (poněvadž jiskry nemají žádnou matérii). Nádoba pro odkapávání oleje či loje se smí umístit pod svícen, dokud ještě je den. Je však zakázáno udělat to těsně před začátkem šabatu, neboť by pak nebylo možno tuto nádobu o šabatu použít, jakoby ji člověk k místu přiklížil (viz kpt. 88, bod 9). Je-li pod svícnem umístěna nádoba a odkapává do ní olej či lůj, nesmí se olej použít o tom šabatu a je zakázáno pohnout s nádobou. Pokud ale do nádoby žádný olej nekape, pouhý úmysl není důvodem k zákazu.
12. Je dobré položit šabatové chaly na stůl před zapálením svící, jak bude vysvětleno v kpt. 89, b. 2.
13. Za slepou ženu, je-li vdaná, zapálí svíce a řekne požehnání její manžel. Není-li vdaná a žije sama, měla by zapálit svíce a říci požehnání. Žije-li v domě, kde bydlí další ženy, jež rovněž zapalují svíce, zapálí svíce bez požehnání. Ale pokud je nejstarší v domě, měla by zapálit svíce dříve než ostatní a říci požehnání; poté zapálí svíce ostatní a řeknou požehnání.
14. Žena, která jednou zapomněla zapálit šabatové svíce, bude po všechny následující šabaty až do konce svého života zapalovat o jednu svíci více. Pokud zapomene na splnění micvy několikrát, pokaždé přidá o svíci více. To je proto, aby této věci věnovala pozornost a byla v budoucnu dbalejší. Pokud ale jí v zapálení svící zabránily důvody, jež ona nemohla ovlivnit, nemusí přidávat svíci navíc.
POZNÁMKY k 75. kpt.:
/1/ Ve většině komunit se obvykle svíce zapalují 20 minut před západem slunce.
/2/ Viz ŠA HR (261:5) a MB (261:29), které uvádějí, že shromáždění by nemělo přijmout šabat dříve než 1 1/4 hodiny před západem slunce.
/3/ Týká se i neprovdaných dívek. Ve většině komunit od mládí zapalují svíce a říkají požehnání.
/4/ Pokud je nebezpečí ohně, smí se dát pod svíci nádoba s vodou i o šabatu. (MB 265:16)
