1. Je příkazem Tóry posvětit šabat slovy, neboť je psáno (Ex 20:8) „Pamatuj na den šabatu, že ti má být svatý“; z toho vyplývá, že jej musíme obřadně uvítat pronesením kiduše a ukončit havdalou (viz kpt. 96). Naši moudří stanovili, že kiduš i havdala se mají říkat nad pohárem vína.
2. Říci kiduš a jíst večerní šabatové jídlo je možno i před setměním. Ovšem ti, kdo se během týdne modlí maariv v náležitý čas, tj. po objevení hvězd a jen při začátku šabatu se modlí dříve (jak uvedeno v předchozí kapitole), mají zakázáno začít se šabatovým jídlem půl hodiny před objevením hvězd. Jestliže tedy do soumraku schází pouhá půlhodina, měli by vyčkat až do soumraku, pak odříkat Šma s průvodními požehnáními a pronést kiduš. Před kidušem se nesmí nic jíst či pít, ani voda.
3. Je velmi záslužné říci kiduš nad kvalitním starým vínem. Vhodné je obstarat pokud možno víno červené. Nelze-li opatřit košer víno (viz kpt. 47), smí se použít víno rozinkové (viz kpt. 53, b. 6). Vstoje řekneme Vajchulu ha-šamajim (A dokončena byla nebesa a země), dívajíce se přitom na šabatové svíce, pak se posadíme, upřeme oči na víno a řekneme požehnání Bore pri hagafen a Ašer kidšanu. Nemáme-li víno, řekneme kiduš nad chlebem, nikoli nad jiným nápojem.
4. Ženy mají rovněž povinnost říci kiduš. Pro splnění povinnosti tedy mají pozorně naslouchat pronášenému kiduši a odpovědět Amen. Neměly by říkat Baruch hu u-baruch šemo (viz kpt. 6, b. 9). Nezletilý — i když dosáhl věku 13 let — nemůže splnit povinnost kiduše za ženu, pokud nevykazuje známky fyzického dospívání (puberty). V tom případě žena řekne kiduš sama a pokud neví jak, měla by slovo za slovem opakovat po chlapci. I když říká kiduš její manžel nebo jiný muž, měla by říkat kiduš slovo za slovem spolu s ním. (Jak má žena postupovat, viz ŠA HR 271:7 a Dogul mervava. Jak říkat kiduš, když je u jídla několik dospělých mužů, viz kpt. 135, b. 6.)
5. Kiduš se nesmí říci nad zoctovatělým vínem. Neměl by se říkat ani nad vínem, které má nepříjemný odér či nad vínem, jež sice není zkysané a má chuť i vůni odpovídající požehnání Bore p´ri ha-gafen, ale cítíme slabou nepříjemnou pachuť sudu nebo špinavé nádoby. Pokud víno zůstalo několik hodin neuzavřené, rovněž je nelze použít ke kiduši, třebaže je lze použít pro světské účely. Vychází to ze zásady, vyjádřené v Mal (1:8): „Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě?“. Víno zpěněné lze přefiltrovat, než se použije pro kiduš. Není-li možno je přefiltrovat, smí se přesto nad ním říci kiduš. Pokud ale je víno pokryto bílou pěnou, která se často objevuje předtím, než víno zoctovatí, nesmíme nad ním pronést kiduš, protože již pravděpodobně ztratilo chuť vína.
6. Kiduš se smí říci nad vařeným vínem či nad vínem, jež bylo ochuceno medem. Podle některých autorit by se však toto víno nemělo použít pro kiduš, ježto je nepřijatelné k oběti na oltáři. Mělo by se raději použít jiné víno. /1/
7. Pohár pro kiduš má být bezvadný a dokonale čistý. Všechna nařízení týkající se poháru pro Birkat ha-mazon (viz kpt. 45, body 3 a 4) platí rovněž pro kidušový pohár — jak večer, tak ráno — a stejně pro pohár použitý při havdale. Nejlépe je použít pro večerní kiduš velký pohár, aby zbylo pro ranní kiduš i pro havdalu.
8. Při kiduši by chaly měly být zakryté. Platí to i tehdy, říká-li se kiduš nad nimi (a ne nad vínem). Je to připomínka many, jež „byla zabalená“ — tj. ležela na rose a byla pokryta rosou.
9. Ten, kdo pronesl kiduš, by měl z poháru bez přerušení upít aspoň tolik, aby zaplnil ústní dutinu. /2/ Každý z přítomných by měl upít z vína, nad nímž se říkal kiduš. Kdo nepije víno, ať proto, že se zavázal nepít nebo proto, že mu víno škodí, neměl by říkat kiduš nad vínem a spoléhat na to, že víno vypije někdo z přítomných (aby požehnání nebylo proneseno bezúčelně — bracha levatala).
10. Víno vypité při kiduši je součástí jídla, nevyžaduje tedy bracha acharona, poněvadž je zahrnuto Birkat ha-mazon. Podle některých autorit však není zahrnuto, proto bychom pokud možno měli po Birkat říci požehnání nad pohárem vína, vypít reviit, pak říci bracha acharona a mít přitom na mysli i víno kiduše. /3/
11. Nad vínem vypitým během jídla se nemusí říkat požehnání, bylo vyjmuto z povinnosti požehnáním nad vínem při kiduši.
12. Jestliže muž řekl kiduš nad pohárem v domnění, že je v něm víno a pak zjistí, že je v něm voda či jiný nápoj, musí zopakovat kiduš nad vínem. Pokud ale na stole bylo víno, jež zamýšlel pít při jídle, nemusí kiduš opakovat, je to, jakoby řekl kiduš nad tím vínem. Jestliže nebylo žádné víno na stole, ale v domě se nachází nějaké víno, které chtěl muž pít při jídle, nemusí opakovat požehnání Bore p´ri ha-gafen, ale pouze Ašer kidšanu (viz kpt. 56, b. 7). Pokud v poháru bylo pivo či medovina a jsou to vžité místní nápoje (chamar medina — viz kpt. 45, b. 1), nemusí opakovat kiduš, ale řekne požehnání Še-ha-kol a napije se. Tam, kde je zvykem říkat kiduš po umytí rukou, ale dřív, než se jí chléb, se rovněž nemusí kiduš opakovat; řekne se Ha-moci a bude to, jakoby se kiduš řekl nad chlebem.
13. Také ranní kiduš by měl být nad pohárem. Kiduš sestává pouze z požehnání Bore p´ri ha-gafen. /4/ I ženy mají povinnost ranního kiduše. Stejně jako večer, i před ranním kidušem je zakázáno jíst či pít, i vodu (viz kpt. 8, b. 2). /5/ Nejlépe je pronést ranní kiduš opět nad vínem. Pokud však někdo dává přednost jiným alkoholickým nápojům, povinnost bude splněna. Měl by si však uvědomit, že pohár má obsahovat reviit nápoje a že jej musí vypít bez přerušení. (Viz kpt. 49, b. 6.)
14. Večerní i ranní kiduš se musí říci v místnosti, kde se bude jíst, neboť je psáno (Iz 58:13): „A nazveš šabat rozkoší“ a naši moudří, požehnané paměti to interpretují (Rašbam, Pesachim 101a): „Kde nazveš šabat (řekneš kiduš), tam budeš mít rozkoš (z jídla)“. Pokud řekneme kiduš na jednom místě a jíme na jiném, nesplnili jsme povinnost /6/, i když jsme říkali kiduš s tím úmyslem. Rovněž se vyžaduje, abychom bezprostředně po kiduši začali s jídlem, pokud se to nedodrží, micva není splněna. Jestliže nehodláme jíst pravidelné denní jídlo hned po kiduši, stačí říci kiduš a sníst nějaký moučník /7/, musíme však vypít reviit vína, abychom mohli říci bracha acharona Al ha-michja a Ve-al p´ri ha-gafen. Stejně to lze udělat i v době mezi ranní bohoslužbou a musafem, pokud někdo pocítí slabost. Mohel, který prováděl v synagoze obřízku a musí říci (jako součást obřadu) požehnání nad pohárem vína před kidušem, měl by mít na mysli, že požehnání slouží jako kiduš a upít nejdřív z poháru plný doušek (jako kiduš) a pak další reviit (namísto jídla — viz kpt. 76, b. 8).
15. Kdo se cítí slabý, smí po šacharitu a před musafem něco sníst, tj. smí sníst nanejvýš k´bejca chleba /8/, ovoce však může sníst až do nasycení. Nejdříve musí říci kiduš, vypít plný doušek vína a pak další reviit — neboť případně lze toto víno považovat za jídlo — anebo smí vypít reviit vína a pak sníst k´zajit pokrmu z některého z pěti druhů obilovin.
16. Každý Žid, ať muž či žena, má povinnost jíst o šabatu tři pravidelná denní jídla, jedno večer a dvě přes den. Při každém z těchto tří jídel musí jíst chléb (a ježto si myje ruce a říká požehnání Al netilat, musí sníst nejméně k´bejca chleba — jak uvedeno v kpt. 40, b. 1). Člověk by tedy neměl při ranním jídle jíst nadměrně. Pokud však při třetím jídle (se´uda šlišit) už do sebe chléb nevpraví, měl by aspoň sníst koláč či jiný pokrm z některého z pěti druhů obilovin, nad nímž se říká Bore minej mezonot. Pokud ani to nedokáže sníst, měl by si vzít aspoň něco, co se jí s chlebem, např. rybu nebo maso. Nelze-li ani to, měl by v každém případě sníst trochu vařeného ovoce (kompotu). Čas pro se´uda šlišit začíná šest a půl („sezónní“) hodiny po východu slunce.
17. O šabatu je nutno říci při každém ze tří pravidelných denních jídel požehnání Ha-moci nad dvěma bochníky chleba. Při požehnání držíme bochníky v rukou a pak krájíme jeden z nich. Před Ha-moci se obvykle udělá značka nožem na bochníku tam, kde jej chceme odkrojit; důvodem je (jak uvedeno v kpt. 41, bod 3), že ve všední dny bochník před požehnáním nakrojíme, což o šabatu nelze, protože požehnání se má pronést nad celými chleby. Proto si aspoň označíme místo řezu, aby pak rozhodování, kolik ukrojit, netrvalo příliš dlouho. Oba bochníky položíme tak, aby ten, z něhož chceme odkrojit, byl blíž k nám — abychom (přeskočením druhého bochníku) nepromeškali příležitost k micvě. U každého jídla musíme mít dva celé bochníky, i kdybychom měli v průběhu dne několik jídel. Při ranním kiduši, kdy jíme moučník, bychom měli mít také dva celé koláče (buchty).
18. Když pouze jeden z těch, kdo sedí u stolu, má dva chleby, měl by on říci Ha-moci a splnit tak povinnost za ostatní (kteří splní povinnost odpovědí Amen). Před požehnáním by měl říci: „Biršut moraj ve-rabotaj“ (Se svolením mých učitelů a pánů) a poté, co sám sní kousek chleba, dát kousek každému z ostatních.
19. Pokud jsme v pátek zapomněli přečíst týdenní část Tóry, musíme ji přečíst před ranním jídlem nebo alespoň před odpolední bohoslužbou. Micvu splníme, přečteme-li ji do úterního večera.
20. O šabatu je zakázáno zdržovat se jídla proto, abychom se postili, i po omezenou dobu. Je zakázáno být bez jídla až do oběda, i když to nebylo s úmyslem postit se.
21. Je zakázáno trápit se nad jakýmkoli neštěstím (B-h chraň), člověk ale může prosit Milosrdného o slitování.
22. O šabatu bychom měli jíst hojně ovoce a různé lahůdky a vdechovat příjemné vůně, abychom tak doplnili počet pronesených požehnání na sto (tolik jich máme říci každý den). Je záslužné užívat o šabatu všeho, co působí člověku blaho, neboť je psáno (Iz 58:13): „A nazveš šabat rozkoší“.
23. Kdo je zvyklý zdřímnout si po jídle, ať to udělá. Ale neměl by říkat „prospím se, abych se po šabatu mohl pustit do práce“ nebo „abych se mohl vydat na cestu“.
24. Čas po spánku by měl být vymezen pro studium Tóry, neboť k šabatu se vztahují slova (Ex 35:1): „Moše shromáždil“. Naši moudří, požehnané paměti, se ptali (Tanchuma, Vajakhel): „Proč je psáno shromáždil právě v tomto oddíle, a ne jinde v Tóře? B-h řekl Mošemu: Běž, svolej velké shromáždění o šabatu, aby se z toho budoucí pokolení poučila a také se shromažďovala ke studiu Tóry.“ Dále se praví (Jerušalmi, Šabat 15:3): „Šabaty a svátky byly dány Židům jen proto, aby mohli studovat Tóru. Poněvadž z velké části jsou přes týden příliš zaneprázdněni denními povinnostmi, než aby pravidelně studovali Tóru, mohou náležitě studovat o šabatech a svátcích, kdy jsou pracovních povinností zproštěni.“ Proto ti, kdo nemohou studovat Tóru ve všední dny, jsou obzvlášť povinni věnovat se studiu o svatém šabatu, každý podle svých schopností a znalostí.
POZNÁMKY k 77. kpt.:
/1/ Toto omezení platí také pro víno slazené cukrem. V současnosti se obvykle uplatňuje mírnější postoj. (MB 272:21)
/2/ ŠA (271:13) definuje toto množství jako více než polovinu reviitu, tj. více než 43, 2 ml (nebo podle jiných názorů více než 75 ml). ŠA HR (271:24) a MB (271:68) zdůrazňují, že to je průměrná hodnota, ale množství je individuálně proměnné, podle velikosti ústní dutiny každého člověka.
/3/ ŠA (272:10) stanovuje, že Birkat ha-mazon zahrnuje i víno kiduše — tento názor je dnes akceptován téměř po celém světě.
/4/ V různých komunitách je zvykem číst různé pasáže z Písma. (viz MB 289:2)
/5/ V mnoha komunitách je zvykem o šabatu vypít před ranní bohoslužbou malé množství (a v jiných i něco sníst).
/6/ To platí i pro dvě místnosti v témže domě, pokud člověk při pronášení kiduše v jedné místnosti nevidí do druhé. (viz MB 273:6-7)
/7/ Tj. k´zajit, podle ŠT 28,8 cc., podle Chazon Iš 33 cc.
/8/ 57,6 cc podle ŠT, podle Chazon Iš 100 cc.
