1. O šabatu je dovoleno přidat k sedmi předepsaným alijot (vyvolaným k Tóře) další. Je-li vyvolaných více, smí být ke čtení jako poslední (acharon) vyvolán kohen či levita. Kohen či levita smí být vyvolán i jako maftir. I když je kohen vyvolán jako acharon, smí být jiný kohen vyvolán jako maftir (poněvadž se mezitím říká kadiš, bude přerušení mezi nimi). O Simchat tora, kdy se vyjmou tři svitky Tóry, je dovoleno vyvolat kohena jako chatan tora (poslední alija v Deuteronomiu), druhého kohena jako chatan b´rešit (první alija v Genesis) a třetího jako maftira — každý totiž čte z jiného svitku. Toto však neplatí, když připadne na šabat Roš chodeš tevet, přestože i v tomto případě budou vyjmuty tři svitky. Kněz nesmí být vyvolán jako poslední k prvnímu svitku (i kdyby k tomuto svitku bylo vyvoláno osm mužů), ježto paraša není ukončena z tohoto svitku, ale až když se z druhého svitku přečte oddíl pro Roš chodeš — k tomuto úseku smí být kohen vyvolán. Podobná pravidla platí, připadne-li na Roš chodeš paraša Šekalim nebo paraša Ha-chodeš (viz kpt. 140).
2. Když je kohenovi či levitovi dána alija uprostřed paraši, měl by aliju přijmout místo něj někdo jiný. Kohen by měl zůstat u bímy a přijmout poslední aliju nebo maftir po předepsaných sedmi vyvolaných.
3. Čtou-li se o šabatu dvě paraši jako jedna, měly by být spojeny při čtvrté aliji.
4. Úseky zlořečení v paraši Be-chukotaj (Lv 26:14-43) a Ki tavo (Dt 28: 15-68) by se měly číst bez přerušení. Alija by měla začít nejméně jeden verš před úsekem se zlořečeními. Ježto není vhodné začínat méně než tři verše před koncem oddílu, mělo by se začít aspoň tři verše před zlořečením. Stejně tak by se měl přečíst alespoň jeden verš po skončení zlořečení. Nemělo by se ani v tomto případě skončit dřív, než se přečtou tři verše nového oddílu (viz také kpt. 23, b. 20-22, kde jsou tato pravidla rozvedena podrobněji). V paraši Ki tisa se rozšiřuje levitova alija, aby obsáhla celý příběh o zlatém býčku až k verši U-m´šarto jehošua (A služebník jeho Jehošua — Ex 33:11). Tak bylo stanoveno, neboť žádný z levitů neuctíval zlatého býčka. Obvykle se čte tlumeným hlasem od Va-jiten el moše kechaloto (Dal mu dvě desky svědectví — tamtéž 31:18) až k Vajchal moše (Moše však prosil — 32:11). Dále se pokračuje hlasitě až k Va-jifen moše va-jered (Moše se obrátil a sestupoval — 32:15) a odtud opět tiše až k U-moše jikach et ha-ohel (Moše vzal stan — 33:7), dál až do konce se čte hlasitě. Oddíly zlořečení v paršijot Be-chukotaj a Ki tavo by se rovněž měly číst tlumeným hlasem. V paraše Be-chukotaj se přečte hlasitě verš Ve-zacharti et-briti jaakov (I připomenu si svou smlouvu s Jákovem - Lv 26:42), následující verš V´ha-arec te´ozev by se měl číst tlumeně, ale počínaje V´af gam zot (Avšak i když) až do konce oddílu už se čte hlasitě. V paraši Ki tavo se přečte hlasitě oddíl začínající L´ira et hašem ha-nichbad (bát se slavného Jména) až na konec verše (Dt 28:58) a poté se pokračuje tlumeně až k V´ein kone (A zavede — tamtéž, 28:68). Obdobně v paraši Beha´alotcha je zvykem číst tiše úseky Va-jehi ha-am k´mitonenim (A stalo se, že lid si stěžoval — Nu11:1) až k V´ha-man kizera gad (A byla mana jako semeno — tamtéž, 7), abychom vyjádřili svou lítost nad spáchanými hříchy. Všechny úseky, čtené tichým hlasem, by se však měly číst dost hlasitě, aby je všichni přítomní slyšeli, jinak by nesplnili svou povinnost naslouchat čtení z Tóry. V paraše Masej by se neměl dělat přerušení, když se vyjmenovává 42 tábořišť Izraelců, neboť odpovídají 42 rozměrům B-žího jména.
5. Mezi jednotlivými alijot by se měl svitek Tóry svinout, není však nutno přikrývat jej pláštíkem. Před maftirem, kdy se odříkává kadiš a přerušení je delší, se svitek zakryje pláštíkem, a stejně tak při každé delší pauze — např. když se zpívají písně k poctě ženicha, a také když se říkají delší modlitby Mi še-berach (Jenž požehnal).
6. Kadiš po čtení z Tóry se říká až po předepsaném počtu alijot a dokončení celé paraši. O šabatu, kdy se čtení z Tóry uzavřelo šesti vyvolanými, se tedy v tomto místě kadiš neříká. Sedmým vyvolaným pak bude maftir a po haftaře a závěrečném požehnání se pak odříká kadiš. /1/ Podobně se postupuje o svátku. Jestliže se čtení z Tóry uzavřelo čtyřmi alijot, kadiš se nebude říkat v tomto místě, ale je vyvolán maftir ke čtení z druhého svitku a kadiš se řekne až po dokončení haftary a závěrečném požehnání.
7. Je-li nutné vyjmout tři svitky Tóry a obec má pouze dva, neměl by se pro třetí čtení rolovat druhý svitek, lépe je použít prvního svitku. /2/
8. Jak postupovat, když objevíme ve svitku vážnou závadu, bylo vyloženo v kpt. 24. Je-li objevena vážná závada v maftirově oddílu a je to úsek, určený pro ten den — např. o svátku či o šabatu, kdy se čte Šekalim nebo oddíl Roš chodeš — platí stejná pravidla jako pro ostatní úseky. O běžném šabatu, kdy maftir pouze opakuje, co již bylo čteno, to neplatí. Jeho čtení totiž bylo ustaveno jako výraz úcty k Tóře, aby úcta k prorokům nebyla stejná jako úcta projevovaná Tóře. Na vysvětlení: ježto požehnání před a po čtení říká jak ten, kdo čte z Tóry, tak ten, kdo čte z proroků, bylo stanoveno, že maftir má číst i z Tóry, aby tak vyjádřil, že prvořadý význam má čtení z Tóry. Proto je-li nalezena závada v maftirově oddílu, nevyjme se druhý svitek Tóry, ale čtení se dokončí z prvního svitku. Po čtení se neřekne požehnání. Haftara se pak přečte i s příslušnými požehnáními. Je-li však vážná závada objevena dřív, než maftir řekne úvodní požehnání, je dobré vyjmout na toto čtení druhý svitek Tóry. /3/ Není-li jiný svitek, měl by ten, kdo přijal poslední aliju, odříkat haftaru i s příslušnými požehnáními. Pokud se neříkal kadiš, odříká se po haftaře (jak uvedeno v b. 6).
9. V kpt. 24, b. 1 jsme vyložili, že týká-li se objevená závada dlouhého a krátkého tvaru slov (např. slovo vyžadující cholem bylo napsáno bez něj nebo naopak) a tato chyba nemění zvukovou podobu ani význam slova, nemusí se vyjmout jiný svitek Tóry a čtení se dokončí z původního svitku. Stane-li se to o šabatu, smí být ke čtení z tohoto svitku vyvoláno pouze sedm osob. Nebude vyvolána osoba zvlášť pro maftir. Místo toho přečte haftaru a řekne požehnání sedmý vyvolaný. Až potom se řekne kadiš. To platí pro běžný šabat. Čte-li se pro maftira zvláštní oddíl (jak uvedeno v předešlém bodě), bude k jeho čtení vyvolána jedna osoba. Závadný svitek by se neměl použít při minše.
10. Pokud je závada ve svitku Tóry objevena v den, kdy se vyjímají dva svitky a ve svatostánku je třetí svitek, vezme se ten a čtení se dokončí z něj. Nelze pokračovat ve čtení z druhého (původně vyjmutého) svitku a použít ke druhému čtení třetího svitku, protože svitek Tóry se má použít vždy k tomu čtení, pro něž byl zamýšlen. Stejná pravidla platí i v den, kdy se vyjímají tři svitky. Podobně tomu je i v případě záměny dvou svitků, tj. svitek určený pro druhé čtení byl rozevřen k prvnímu čtení — měl by se svinout a použít správný svitek, aby každý byl použit k tomu čtení, pro něž byl určen.
11. Pořadí, kdo má přednost při vyvolání ke čtení z Tóry:
A/ ženich v den své svatby
B/ ženich o šabatu před svatbou, kdy se zpívají na jeho počest písně (tj. pokud je to jeho první sňatek) a mladík, který měl v uplynulém týdnu bar micvu. Oba mají stejnou důležitost.
C/ sandak (ten, kdo drží dítě při obřízce) v den obřízky
D/ kvater (ten, kdo nese dítě do synagogy k obřízce) v den obřízky
E/ manžel ženy, která porodila děvče, pokud je matka přítomna v synagoze
F/ manžel ženy, která porodila chlapce, pokud je matka přítomna v synagoze. Není-li přítomná, manžel nebude mít přednost při obdržení aliji, vyjma 41. dne po narození chlapce a 81. dne po narození děvčete, tedy ve dnech, kdy by jeho žena byla povinna obětovat v Chrámu
G/ novomanžel, který se v uplynulém týdnu ženil ve středu či později. To platí pouze tehdy, když to byl první sňatek nevěsty či ženicha
H/ ten, kdo toho dne drží jahrzeit
I/ otec v den obřízky svého syna
J/ ten, kdo bude držet jahrzeit v nadcházejícím týdnu
K/ mohel v den obřízky
L/ sandak, otec a mohel (v tomto pořadí) o šabatu před obřízkou
Jsou-li dvě osoby stejné důležitosti, rozhodne gabaj, komu připadne alija, anebo se losuje.
Ten, kdo není usedlíkem v daném místě, nemá přednost před usedlíkem, který smí přijmout aliju. Je zvykem vyvolat k Tóře toho, kdo se po šabatu vydá na cestu nebo kdo se vrátil z cesty. Je vhodné dát aliju váženému hostu — ale nemá přednost před nikým z těch, kteří byli uvedeni výše.
POZNÁMKY k 78. kpt.:
/1/ Oproti tomu MB (282:33) požaduje, aby oddíl čtený při šesté aliji se opakoval při sedmé aliji, pak se říkal kadiš a pak četl maftir.
/2/ Bi´ur halacha (669) navrhuje řídit se tímto pravidlem jen tehdy, když už se první svitek rozvinul k místu třetího čtení. V opačném případě by se mělo použít druhého svitku, aby se předešlo dalšímu zdržení.
/3/ MHŠ (3) a MB (143:23) uvádějí, že by se neměl brát druhý svitek. Maftir by měl číst ze závadného svitku, bez požehnání před i potom.
/4/ Bi´ur halacha (136) uvádí jiné pořadí důležitosti.
