Je zakázáno dělat při světle svící něco, co vyžaduje soustředění. Rabíni to zakázali z toho důvodu, aby někdo nezapomněl, nenaklonil lampu ve snaze dostat víc oleje ke knotu a neprovinil se tak „zapálením ohně“. Dvě osoby však mohou studovat společně z jedné knihy, poněvadž kdyby se jeden pokusil lampu naklonit, druhý ho může upamatovat. Zákaz se vztahuje pouze na olejové lampy, je dovoleno studovat při světle svící, jež mají knot napevno umístěn ve vosku či loji. Člověk si však musí udělat nějakou značku, aby si připomněl, že nesmí knot zkracovat. Podle Maimonida je to porušení zákona Tóry. Je zakázáno zastřihnout knot, nesmí to udělat ani nežid.
2. Je zakázáno otevřít dveře nebo okno, když hoří svíce, aby se plamen nezhasil; smíme však dveře nebo okno zavřít. Je zakázáno otvírat a zavírat otvor pece, v níž hoří oheň, aby se hoření nepovzbudilo či neztlumilo. /1/
3. Je zakázáno vylít horkou šťávu či omáčku na kousky chleba či macesu. Nejdříve bychom měli nalít omáčku do talíře, nechat vychladnout natolik, abychom ji mohli jíst a pak do ní vložit chleba nebo maces — dokud však je omáčka horká /2/, nesmíme do ní dát chléb (maca), i když už je omáčka v talíři (= kli šeni, druhé nádobě). /3/ Stejně tak se zakazuje dát do horké omáčky sůl nebo koření — rozhodně ne do hrnce, a dokud je omáčka horká, ani do talíře (kli šeni). Musíme počkat až vychladne natolik, že ji můžeme jíst. Některé autority dovolují sůl, která je již rozpuštěná. Ale budiž požehnán ten, kdo se v této věci řídí přísnějším názorem. Stejně tak je zakázáno nalít horký čaj nebo kávu do šálku, v němž je cukr; nejdříve musíme nalít horký čaj či kávu do šálku, a potom do něj dát cukr. V případě nutnosti lze být v této věci shovívavý.
4. Je zakázáno dát ovoce či vodu na horká kamna, protože voda by tam mohla začít vařit a ovoce by se mohlo upéct. Také nákyp (kugel), v němž je tuk, by se neměl dávat k ohni nebo na plotnu, kde by se mohl dostat do varu — i když jsme měli v úmyslu jej pouze ohřát. Smíme jej však dát na místo, kde nezačne vařit, i když je tuk ztuhlý nebo voda zmrzlá. /4/ Člověk nesmí dát nic studeného do pece, v níž se uchovávají pokrmy pro šabat, i když není možné, že by se to v peci uvařilo. Pokud je to určeno pro osobu s lehčím onemocněním, nutno se poradit s příslušnou autoritou. Někdo má ve zvyku o šabatu znovu vrátit do pícky jídlo (dokud je ještě teplé a zcela nevychladlo), které z ní v pátek vyjmul. Pokud již úplně vychladlo, je to zakázáno. Člověk svědomitý se toho určitě vyvaruje. /5/
5. O šabatu je zakázáno uchovávat pokrmy nějak zabalené, i když se tím nezvýší jejich teplota. Proto odstavíme-li hrnce s pokrmy, které jsme vařili či ohřívali, nesmíme je k udržení teploty zakrývat či obkládat polštáři, přikrývkami a pod.
6. Poživatiny, které se nemohou jíst bez omytí vodou, nesmí se o šabatu omývat, ani studenou vodou. Je však dovoleno namočit slanečka do studené vody, poněvadž jej lze jíst i bez máčení.
7. O šabatu nesmíme nalít ocet do hořčice, křenu či jiné pochutiny, leda bychom to udělali jiným způsobem než obvykle, tj. dáme nejdříve do mísy ocet a do něho teprve hořčici nebo křen. Octa musíme dát tolik, aby směs byla řídká. Také bychom ji neměli míchat lžicí, ale prstem, anebo potřásat mísou tak dlouho, dokud se vše řádně nepromíchá.
8. Nesmíme zvednout ovoce ležící pod stromem, protože mohlo spadnout právě toho dne. Stejně tak je zakázáno zvednout ovoce patřící nežidovi, mohlo spadnout právě toho dne. Také mohlo být přineseno z větší vzdálenosti, než je povolené šabatové pásmo (viz kpt. 95, b. 17).
9. O šabatu nesmíme vybírat med z úlu. Zakázáno je vymačkávat plástve, i když byly z úlu vybrány v pátek. Pokud plástve nebyly vymačkány před šabatem, med, který z nich vytéká, se nesmí o šabatu použít. Je však dovoleno použít med, který vytéká z úlu.
10. Jestliže se o šabatu vysypalo ovoce z koše, ať v domě nebo na dvoře, můžeme je sesbírat, pokud zůstalo na jednom místě, ale pokud se rozkutálelo a sesbírání by si vyžádalo fyzickou námahu, nesmíme je posbírat do koše. Smíme je však zvednout a jíst jednotlivě.
11. Je dovoleno vyloupat hrášek z lusků, pokud jsou lusky dosud zelené a mohou se také jíst, protože pak to je jako oddělit jeden kousek jídla od druhého; jsou-li však již lusky suché a jíst se nedají, hrách z nich nesmíme vyloupat. Měli bychom také dbát, abychom neodstraňovali zelené slupky z ořechů a nevyklepávali mák z makovic.
12. Je zakázáno vymačkávat ovoce kvůli tomu, abychom si ze šťávy připravili nápoj, např. vymačkat citron do vody, abychom si udělali limonádu. Některé autority zakazují i vysát ovoce ústy. Rozhodně bychom neměli jíst hrozny tak, že vysajeme dužinu a odhodíme slupky. Vymačkat šťávu smíme, pokud to neděláme kvůli přípravě nápoje — je tedy dovoleno vymačkat salát či okurky, abychom z nich dostali vodu.
13. Žena nesmí vymačkat mléko z prsu do nádoby a krmit jím dítě, smí však vymačkat trochu mléka proto, aby přiměla dítě uchopit prs a sát. Je zakázáno odstříknout trochu mléka pro úlevu, pokud nehrozí nebezpečí nebo pokud žena necítí intenzívní bolest.
14. Smíme dát ztuhlý tuk na horké jídlo, i když tím tuk roztaje. /6/ Je zakázáno mačkat sníh či kroupy rukama, abychom získali vodu, smíme je však dát do sklenice vína či vody ke zchlazení tekutiny a nechat samovolně rozpustit. V zimním období bychom měli dbát na to, abychom si nemyli ruce vodou, v níž je sníh či kroupy — a když si takovou vodou myjeme ruce, dáváme pozor, abychom nemačkali sníh či kroupy rukama. Je dovoleno rozbít led, abychom se dostali k vodě pod ním. Pokud možno bychom neměli do sněhu močit; neměli bychom močit ani do jílovité nebo prašné půdy.
15. Je dovoleno oddělit jídlo od zbytku (odpadu), ale ne naopak. Jídlo se nesmí oddělovat nástrojem, ale pouze rukou a pouze proto, abychom je hned snědli. Při oddělování jídla oddělíme jen tolik, kolik bezprostředně sníme, neodkládáme nic na později, poněvadž co sníme hned, se považuje za jídlo, co necháme na později, považuje se za zbytek. Nesmíme loupat cibuli nebo česnek pro pozdější použití, tím by se přestoupil zákaz „třídění“. Můžeme oloupat jen to, co hned zužitkujeme. Vrchní slupka, obalující celou paličku česneku, se nesmí odstranit, ani když česnek potřebujeme k okamžité spotřebě, neboť to je prohřešek odvozený ze zákazu „mlácení“.
16. Zákaz „třídění“ se týká i věcí nepoživatelných a také náčiní: co člověk chce pro okamžitou potřebu, je pokládáno za jídlo, ostatní za odpad.
17. Je zakázáno jakýkoli nápoj přecedit (filtrovat), neboť na tu věc existuje mnoho rozdílných názorů. Podle jednoho názoru je dovoleno pít přes plátno, protože zákaz třídění platí pouze pro jídlo a pití připravené dříve, než se jí či pije, kdežto v tomto případě člověk pouze zabraňuje, aby se mu nedostalo do úst něco nežádoucího. Ostatní autority to neschvalují, protože se to podobá „praní (namáčení)“. Lze to však připustit v případě naléhavé potřeby, není-li dostupná čistá voda. Člověk by však neměl pít přes rukáv košile, protože by se nevyhnul ždímání.
18. Přeléváme-li do jiné nádoby kávu nebo jiný nápoj, který nechává sedlinu na dně, dáme pozor, abychom nechali trochu tekutiny nad sedimentem. Smíme sebrat smetanu z mléka, které by zkyslo — ale jen tolik, kolik potřebujeme k okamžité spotřebě a nesmíme odstranit všechnu smetanu, ale trochu jí na mléce nechat.
19. Spadne-li do jídla či nápoje moucha, nevytáhneme jen mouchu samu, ale odstraníme ji i s trochou pokrmu či nápoje. /7/
20. Pepř či sůl, jež potřebujeme do jídla, smíme rozdrtit špičkou nože a podobně, ale ne roztloukat je v moždíři či použít mlýnku.
21. Je zakázáno krájet cibuli či jinou zeleninu vyjma bezprostředně před jídlem; a nebudeme ji krájet příliš nadrobno.
22. Je zakázáno solit poživatiny, které by se tím staly vláčnější nebo méně štiplavé — to se odvozuje ze zákazu „vyčinění kůže“. Proto je zakázáno solit syrové okurky, ředkve, cibule, i když to bude jen množství určené k okamžité potřebě. Smíme však před snězením namočit každý kousek do soli. Je dovoleno solit vařená vejce, maso a další pokrmy, jimž sůl pouze dodá slané chuti — ovšem pouze to, co hned sníme, ne pro pozdější spotřebu.
23. Je zakázáno solit větší množství vařených fazolí nebo hrachu najednou, poněvadž se tím stanou měkčí — i když je chceme hned sníst.
24. Salát z hlávkového salátu, okurek či cibule smíme osolit těsně před jídlem, protože do něj se přidává i olej a ocet, což oslabí účinek soli.
25. Zákaz „stavění“ se týká i poživatin, např. uspořádat na míse sýr či ovoce pravidelně (i pro ozdobu) a pod. Děláme-li tedy salát z krájených cibulek a vajec nebo z mlíčí slanečků, dbáme na to, abychom je neurovnávali symetricky, ale pokládali na podnos nahodile.
26. Nádobí nemyjeme tak, že na ně nalijeme horkou vodu, ale nejdříve nalijeme vodu do mísy a do ní vložíme nádobí. Nesmíme je utírat utěrkou, abychom ji pak neždímali, smíme však nádobí utřít hadříkem určeným jen k tomuto účelu, který ani přes týden neždímáme. Při mytí sklenic není dovoleno použít čistícího prostředku. O šabatu smíme mýt jen nádobí potřebné pro šabat. (O ponořování nádob do mikve o šabatu a svátcích viz závěr kpt. 37.)
27. Žádná práce, která je o šabatu pro Žida zakázaná, nesmí se vykonat ani prostřednictvím nežida. V zimě však nežid smí zatopit Židovi v kamnech, aby se vyhřál dům (viz kpt. 90, b. 18). Před zapálením ohně obvykle dá nežid na kamna studené pokrmy — rabínské autority to dovolují, ježto účelem ohně není ohřát jídlo, ale vyhřát dům. Pokrmy se však na kamna nesmí dávat až po zapálení ohně. Pokud je zřejmé, že účelem ohně není vyhřátí domu, ale ohřev jídla, je to zakázáno. Některé autority to zakazují, i když je účelem prohřátí domu. Třebaže je zvykem spoléhat na autority, které to dovolují, svědomitý člověk se přikloní k přísnějšímu názoru, pokud nutnost nevyžaduje jinak. Bohabojný člověk také nedopustí, aby nežid dal pokrmy (před zatopením) na kuchyňský sporák, který je určen výhradně k vaření, i když se v něm zatopí kvůli vyhřátí domu.
28. Kdo vylije tekutinu do půdy, vhodné pro rostliny, provinil se proti zákazu „setí“, protože vlhko by mohlo uspíšit růst. Měli bychom proto dbát na to, abychom o šabatu nejedli v zahradě, poněvadž nelze vyloučit, že vylijeme trochu tekutiny na zem; a kromě toho v zahradě platí zákaz nošení (v určitých případech, jak bude vyloženo v kpt. 83).
29. Je zakázáno utírat něco houbou, která nemá rukojeť.
30. Tam, kde vítr může slinu rozptýlit, je zakázáno plivat.
31. Dívky si o šabatu nesmí splétat či rozplétat copy, ale mohou si vlasy uhladit rukama. Nesmí si uhlazovat vlasy kartáčem z hodně tvrdých štětin, poněvadž by si jím mohly několik vlasů vytrhnout. Nemá-li kartáč štětiny příliš tvrdé, lze si jím vlasy uhladit, pokud byl k tomu účelu vyroben.
32. Smíme si setřít špínu z oděvu hadrem, ale bez vody, neboť to by bylo totéž co praní. Jestliže si tedy dítě pomočí šaty, je zakázáno vylít na šaty vodu (pokud se však dítě vymočí na zem nebo do nádoby ze dřeva či kůže, je dovoleno vylít vodu do nádoby). Když si myjeme ruce, otřeme si rychle jednu o druhou, než se utřeme ručníkem, aby na nich zůstalo co nejméně vody (jsou-li ruce jen vlhké, otřením se ručník nenamočí — nebude to „namáčení“. Použijeme-li k usušení barevný ručník, nezáleží na tom, protože ten se nepere s namáčením jako bílé prádlo).
33. Sud s vodou či jinou tekutinou by se měl přikrývat jen látkou určenou k tomu účelu, aby se nemusela ždímat (viz bod 80).
34. Rozlije-li se voda po stole, nesmíme ji utřít látkou, která má pro nás cenu, ježto kdyby nasála hodně vody, museli bychom ji vyždímat. Neměli bychom používat plátno ani k vysušení vnitřku sklenic či nádob s úzkým hrdlem, poněvadž při provlékání hrdlem by se z plátna vymačkala voda.
35. Když nás chytí déšť a promokneme, smíme si doma oděv svléci, nesmíme jej však rozprostřít k proschnutí; nesmí se rozprostřít ani propocené šaty, zejména ne u ohně nebo na slunci. Máme-li na sobě vlhký oděv, nesmíme se v něm postavit před sálající kamna. Je zakázáno vytřásat vodu z mokrého šatstva. S kvalitním oděvem, na němž nám velmi záleží, nesmíme po svléknutí ani pohnout, z obavy, abychom jej tím neždímali.
36. Jestliže při chůzi dojdeme k potoku, smíme jej přeskočit, i když je široký. Lépe je přeskočit jej než obcházet, poněvadž tím by se prodloužila cesta. Není dovoleno vodní tok přebrodit, abychom nemuseli potom ždímat šaty. O šabatu bychom neměli chodit po svažitém břehu řeky, mohli bychom uklouznout, spadnout do vody, namočit si šaty a museli bychom je ždímat.
37. Jde-li člověk vykonat micvu, např. navštívit svého otce, učitele či velmi moudrou osobu, smí přebrodit přes vodu, pokud to udělá jinak než obvyklým způsobem, např. schová si ruce pod kabát, aby se upamatoval na zákaz ždímání. Není dovoleno přebrodit se, má-li na nohou sandály — ježto je nemůže pevně zavázat, mohly by mu sklouznout z nohou a člověk by je musel nést. V botách smí přebrodit vodu. Pokud někdo vyšel kvůli micvě, smí se vráti zpět stejnou cestou. Kdo jde hlídat své ovoce (střežit svůj majetek je také něco jako plnění micvy), smí přebrodit vodu při cestě tam, ale ne při návratu.
38. Vlhké bláto na šatech se smí seškrabat nehtem nebo nožem, ne ale když zaschne, protože pak by to bylo totéž co „drcení“.
39. Máme zakázáno setřást sníh či prach z černého oděvu, je však dovoleno odstranit smítka rukou. Podle některých názorů se máme vyhnout i tomu.
40. Je dovoleno odstranit si bláto z nohou či bot něčím, co je o šabatu dovoleno vzít do ruky, anebo očistit je otřením o kládu; je však zakázáno otírat je o zeď nebo o zem. V případě nutnosti, např. máme-li na noze či na botě výkaly a není v dosahu nic vhodného, co smíme o šabatu vzít do ruky, otřeme si botu o zeď nebo o zem (není-li v dosahu zeď). Jestliže je nablízku voda, smíme si umýt botu vodou (jde-li o koženou botu. U kůže se mytí vodou nepovažuje za „praní“, pokud se nemne jedna strana o druhou, jako se to dělá při praní). Není však dovoleno seškrabat výkaly z kožené boty nožem ani kovovým škrabákem, který bývá u vchodu k očištění obuvi — pokud je škrabák ostrý. Není-li ostrý, smíme jej použít.
41. Ruce špinavé od bláta nesmíme utřít do ručníku, jehož se užívá k utírání rukou (abychom nezapomněli a nevymáchali jej o šabatu).
42. O šabatu je zapovězeno cokoli barvit, i barvou, která není stálá. Žena tedy o šabatu nesmí použít rtěnku. Když máme ruce potřísněné ovocnou šťávou, nesmíme se jimi dotknout oděvu, abychom jej nezabarvili. Obdobně je zakázáno utřít se látkou při krvácení z nosu nebo při zranění (viz kpt. 91, b. 11).
43. Je zakázáno dát o šabatu do jídla (polévky) šafrán, poněvadž se jím pokrm obarví. /8/
44. O šabatu je zakázáno utrhnout nebo smotat i jen dvě niti nebo dva vypadlé vlasy.
45. Když ovazujeme nit nebo provázek kolem předmětu, obvykle je zavazujeme na dva uzly. O šabatu nesmíme vázat dvojitý uzel, ani když máme v úmyslu jej téhož dne rozvázat. Dáváme-li si o šabatu vázanku na krk, nesmíme na ní udělat dvojitý uzel o šabatu ani v pátek, ježto uzel nesmíme o šabatu rozvázat. Je zakázáno spojit dva konce niti či provázku uzlem, ani když uzel není příliš utažen. Dovoleno je vzít dva konce, udělat jeden uzel a na něm smyčku — pokud ji týž den rozvážeme. Pokud ne, je to zakázáno, i když jsme měli v úmyslu rozvázat ji ještě téhož dne. Je dovoleno udělat dvě a více smyček, jednu na druhé, i když máme v úmyslu nechat je zavázané delší dobu.
46. Je zakázáno rozvázat uzel, který se o šabatu nesmí uvázat. Způsobuje-li nám nerozvázaný uzel bolest, může jej rozvázat nežid. /9/
47. Krejčí obvykle při šití oděvu nejdříve jednotlivé části sestehuje k sobě, sešije a pak odstraní stehování. O šabatu se stehování nesmí odstranit.
48. Do nového oděvu, vyžadujícího navlečení tkaniček či pásku, jako kalhoty, boty, nátělník, není dovoleno provlékat tkaničky o šabatu, považuje se to za dohotovení oděvu. Smí se to udělat, je-li oděv starý a dírky k provlečení dost velké, takže k provlečení není třeba námahy. /10/
49. Někdy švy oděvu povolí a části oděvu se oddělí od sebe; utažením nití se oddělené části opět dočasně spojí — o šabatu je to zakázáno, neboť se to považuje za „šití“.
50. Pokud jsou listy papíru či stránky knihy neúmyslně slepeny k sobě, např. barvou či klihem, který použil knihař /11/, nebo se stránky knihy slepily voskem, smíme je od sebe oddělit (viz bod 64).
51. Je-li otvor nádoby zakryt plátnem a zavázán provázkem, o šabatu je dovoleno odstranit zakrytí, když je třeba. Přesto, že se to považuje za „bourání“, je to dovoleno, když je to nezbytné pro šabat. /12/
52. O šabatu je zakázáno „lovit“ jakéhokoli živočicha (viz kpt. 87, b. 20-21), dokonce i blechu či jiný obtížný hmyz. Pokud nás hmyz štípne, můžeme jej odhodit či odehnat. Není však dovoleno jej zabít, protože o šabatu se zakazuje zabít cokoli živého. Smíme ale zabít vši, ježto pocházejí z potu — týká se to však jen vší ve vlasech. Šatní vši se smí odstranit, ne zabít.
53. Člověk si musí dát pozor, aby při zavírání truhly či nádoby nejdříve z vnitřku odehnal mouchy, jinak by je zavřením víka „ulovil“. Nemusí však kontrolovat, zda nějaké nezůstaly uvnitř, stačí vyhnat ty, které vidí.
54. Je zakázáno o šabatu pouštět žilou a sát si krev z dásní. Rovněž je zakázáno položit na ránu náplast či obvaz proto, aby vytáhl krev a hnis. Zakázáno je také vymačkávat krev či hnis z rány. (Viz kpt. 91, b. 11.)
55. Malé kousíčky kůže (záděry) kolem nehtů nesmíme odstranit rukou, zuby, ani pomocí nástroje. Pokud se odtrhla větší část nehtu a působí nám bolest, smíme ji odstranit rukou, nikoli použitím nástroje. Jestliže se odtrhlo z nehtu méně než polovina, nesmíme jej odstranit ani rukou.
56. Je zakázáno lít jakoukoli tekutinu do octa, aby také zoctovatěla.
57. Jestliže se maso nevysolilo do tří dnů po zabití a třetí den je šabat, smí nežid maso o šabatu máčet a vysolit, aby se nestalo zakázaným. Žid to nesmí udělat.
58. Je zakázáno mazat sádrou, voskem či dehtem. Nesmíme tedy voskem či ztuhlým olejem vyplnit dutinu, ani nalepit je na předmět jako značku. Mazání pro potřebu jídla je dovoleno, např. máslo na chleba.
59. Nesmí se řezat, krájet či lámat nic, co není k jídlu. Jídlo — i krmivo pro zvířata — je dovoleno řezat, krájet i lámat. Člověk si smí přiříznout třísku k vyproštění zbytků potravy ze zubů. Smí lámat a drtit vonné byliny kvůli vůni, i když jsou tvrdé jako dřevo. Nesmí je však lámat kvůli tomu, aby si uvolnil zbytky jídla ze zubů.
60. O šabatu máme zakázáno jakkoli využít stromu — živého či suchého — i když jím nebudeme třást (třást stromem o šabatu je mukce). Nesmíme na něj lézt ani se na něm houpat, dávat něco na strom či vzít z něj něco, ani uvázat k němu zvíře či využít stromu k něčemu podobnému. /13/ Stejně tak je zakázáno využít i toho, co se pokládá za doplněk stromu. Jestliže tedy na stromě visí košík, nesmíme z něj nic vzít ani do něj nic dát. Smíme to však udělat, pokud košík visí na hřebíku, který je do stromu zatlučen, poněvadž v tom případě je košík jen doplňkem doplňku. Je však zakázáno hýbat s košíkem samým — svěsit jej z hřebíku či zavěsit na hřebík, ježto pak bychom využívali hřebíku, který je doplňkem stromu.
61. Jako se zakazuje utrhnout ovoce ze stromu, zakazuje se i trhat květiny či rostliny, jež pěstujeme v květináči pro okrasu či vůni. Stojí-li květináč s rostlinou na zemi, nesmíme jej přenést na jiné místo, neboť přenesení se považuje za totéž jako vytržení rostliny z jejího místa v zemi, odkud brala živiny. Rovněž je zakázáno postavit květináč s rostlinou na zem, neboť to by bylo jako sázení. Zákaz platí, ať je květináč ze dřeva nebo hlíny, s otvorem na dně nebo bez otvoru.
62. O šabatu máme zakázáno psát či kreslit obrázky (figurky), týká se to i obrázků kreslených prstem do tekutiny rozlité po stole, na orosené okenní sklo a pod., bez ohledu na to, jak prchavý je podobný obrázek. Je také zakázáno škrábat něco do povrchu nehtem. Pokud objevíme na písmenech textu vosk, nesmíme jej odstranit, i kdyby byl jen na jednom písmenu (viz kpt. 24, b. 12).
63. Jako je zakázáno psát, zakazuje se i mazat, co bylo napsáno. Ale smíme o šabatu lámat, krájet a jíst pečivo, které má na sobě písmena či figurky. /14/ Ovšem nebudeme to dělat, pokud byla písmena napsána jako talisman pro děti.
64. Některé autority zakazují otevřít či zavřít knihu, jež má písmena na ořízce. Jiné autority to dovolují — a tento názor převládá. Ježto ale existuje názor, který to zakazuje, je lépe netisknout písmena na knihy tímto způsobem.
65. Smíme říci bližnímu — prodejci „naplň mi tuto nádobu“, i když nádoba slouží jako míra a i když patří prodávajícímu, který nám ji zapůjčí, abychom si obsah odnesli domů. Je rovněž dovoleno přinést si vlastní nádobu a říci prodávajícímu „naplň mi ji“. Zakazuje se však měřit produkt odměrkou, jež patří prodávajícímu a vyprazdňovat ji do naší přinesené nádoby. Je dovoleno říci druhému „dej mi padesát ořechů“ či něco podobného, pokud se nezmíníme o míře ani o ceně; nesmíme tedy říci „dlužím ti padesát ořechů, dej mi ještě padesát, ať je to rovná stovka“. Rozhodně je zakázáno mluvit o podmínkách prodeje — ani když se neuvede přesná cena a i když je to pro potřeby šabatu. O šabatu je zakázáno cokoliv koupit či najmout, i prostřednictvím nežida.
66. Smíme říci druhému „naplň mi tuto nádobu“ nebo „naplň nádobu až k této značce, a zítra to změříme (zvážíme)“.
67. O šabatu je zakázáno „stavět“, i dočasný přístřešek, a stejně je zakázáno přidat — i dočasně — něco k dosavadnímu obydlí. Vstupní otvor, který nebyl určen ke vcházení či vycházení a jehož se jako vchodu užívá jen příležitostně, nesmíme uzavřít jinak, než dveřmi. Připevníme-li k tomuto otvoru dveře bez zavěšení na panty, bude to dovoleno s podmínkou, že na dveřích panty jsou — nebo aspoň zřetelné stopy po nich. Smíme také tyto dveře otvírat a zavírat, i když je při otvírání musíme táhnout po zemi a při zavírání zvednout a postavit na práh. Je to dovoleno, poněvadž dveře jsou ve vchodu a mají panty (či stopy po pantech), byly tedy určeny k otvírání a zavírání, nic jsme tedy k domu nepřidali. Je však zakázáno nasadit je na panty, to by se považovalo za stavění.
68. Nemají-li dveře žádné stopy po pantech, bude zakázáno připevnit je o šabatu ke vstupnímu otvoru — bylo by to stavění, neboť otvoru se jen zřídka užívá jako vchodu a dveře nevykazují znaky dveří (= panty). Zákaz ale neplatí, jsou-li dveře zavěšeny (stačí na šířku dlaně od země) a při otvírání se nemusejí táhnout po zemi; pak je zřejmé, že jde o dveře a smí se o šabatu zavřít.
69. Jestliže dveře nejsou u vstupního otvoru zavěšeny, ale musí se při otvírání úplně odstranit, nesmí se jimi o šabatu uzavřít málo užívaný vchod. K uzavření pravidelně užívaného vchodu se takových dveří smí použít, i když nemají ani náznak pantů.
70. Zřídka užívaný dveřní otvor by se neměl uzavírat dveřmi z jedné desky, i když dveře mají panty — jedině když se vsadí na panty k dveřnímu otvoru. Uzavřít vchod jedinou deskou, která se nepohybuje na pantech, se pokládá za stavění. Jde-li však o pravidelně užívaný vchod, je to dovoleno, pokud má otvor dveřní rám s prahem; pak je zřejmé, že jde o vchod.
71. Je dovoleno zavřít o šabatu okenní otvor okenicí, deskou nebo něčím, čeho se běžně užívá k zavření okna, i když to není k oknu připevněno — s podmínkou, že to již bylo k témuž účelu použito aspoň jedenkrát před šabatem, nebo to bylo v úmyslu. Pokud tomu tak není, ani to nebylo v úmyslu — a pokud jde o materiál, který lze ponechat v otvoru delší dobu — nesmíme tím okno zavřít. Avšak to, co lze v otvoru nechat jen krátkodobě (např. plátno apod.) smíme použít k uzavření okna libovolně.
72. O šabatu je zakázáno vysadit či znovu vsadit okna nebo dveře, i když jsou na pantech a lze s nimi lehce manipulovat. Kdo to dělá, prohřešuje se proti zákazu stavění (vsazováním) nebo bourání (vysazováním).
73. Není dovoleno zametat o šabatu podlahu v domě, ani dřevěnou či kamennou. /15/ Smí to udělat nežid. Žid to smí udělat, pokud to provádí jinak než obvykle — např. zametá husím křídlem a pod.
74. Člověk nesmí rozmazat nohou slinu do země. Může na ni šlápnout aniž ji rozmaže. /16/
75. O šabatu není dovoleno vykonat tělesnou potřebu na zoraném poli (náleží-li pole jiné osobě, nesmíme to udělat ani ve všední den, jak bude vysvětleno v kpt. 183, b. 5).
76. Je zakázáno o šabatu i svátku dělat přepážky — i krátkodobé — kvůli tomu, aby se umožnilo provádění určité činnosti. Člověk tedy nesmí zaclonit závěsem světlo, když chce mít pohlavní styk, ani zakrýt svaté knihy kvůli styku či kvůli vykonání tělesné potřeby (viz kpt. 150, b. 6). Přepážka umožní provádění činnosti tím, že vydělí část místnosti jako soukromou sféru, vytvoření přepážky je tedy totéž jako postavení přístřešku, což je jedna ze zakázaných prací. Je však dovoleno zakrýt knihy dvěma pokrývkami, jednu na druhé, poněvadž to není budování přístřešku. Zatáhne-li se před příchodem šabatu závěs před postelí či po stranách aspoň na šířku dlaně, smí se o šabatu zatáhnout úplně, protože pak to bude jen rozšíření stávající konstrukce. Do šířky dlaně se nepočítá to, co zabere shrnutá část závěsu, to není „přístřešek“. Obdobně je zakázáno rozevřít skládací přepážku zvanou „španělská stěna“, pokud nebyla lehce rozevřena již v pátek. Je nepodstatné, že složená stěna zabere více než jednu šířku dlaně. Dočasné přepážky, které se nedělají kvůli provádění určité činnosti, smíme o šabatu vytvářet — např. clonu proti slunci nebo na ochranu hořících svící před větrem.
77. Je zakázáno udělat o šabatu přístřešek zakrytý střechou. Nesmí se roztáhnout ani stříška na krátkodobou ochranu před sluncem či deštěm — ani o velikosti šířky dlaně a na šířku dlaně od země. Z toho důvodu je o šabatu i svátcích zakázáno rozprostřít pokrývku přes dřevěné příčle nad dětskou kolébkou, pokud se aspoň na šířku dlaně nerozestřela již před šabatem. V tom případě to lze pokládat za rozšíření stávající stříšky a je to dovoleno. Smí se to udělat i tehdy, jsou-li příčle od sebe vzdáleny méně než tři šířky dlaně, ježto pak jsou samy považovány za přístřešek a smí se přes ně přehodit plátno (podle zákona předaného Mošemu na Sinaji se předměty, vzdálené od sebe méně než tři šířky dlaně /asi 24 cm/, považují za jeden celek).
78. Víko kufru či truhly, jež není připevněno panty, se o šabatu nesmí odstranit, to je jako bourání přístřešku. Nesmí se ani dát víko na kufr či truhlu, to je jako stavění přístřešku. Když položíme desku na sud, aby posloužila jako stůl, musíme otočit sud otvorem k zemi, jinak by deska položená přes otvor vytvořila přístřešek.
79. Je-li otvor komína po straně, zakrytí otvoru se považuje za doplnění příčky a je dovoleno. Otvor na vrcholku komína se o šabatu a svátcích nesmí zakrýt, je to budování přístřešku. Jsou-li ale k otvoru připevněna kovová dvířka na pantech, otvor se smí zavřít jako každé běžné dveře na pantech.
80. Nesmíme zakrýt otvor sudu látkou, jestliže sud není zcela plný a mezi hladinou obsahu a zakrytím zůstal prázdný prostor na šířku dlaně (asi 8 cm) — zakrytím bychom stavěli přístřešek. Smíme to však udělat, necháme-li otvor zčásti nezakrytý.
81. Přepážku nebo přístřešek, které nesmíme o šabatu zbudovat, nesmíme o šabatu ani odstranit, bylo by to bourání.
82. Je zakázáno nosit deštník nebo slunečník na ochranu před deštěm či slunkem, považuje se to za stavění přístřešku.
83. Chceme-li oddělit od sebe jednotlivé části náčiní, složeného z několika částí, jež jsou k sobě obvykle připojeny volně, smíme je o šabatu oddělit; jsou-li ale běžně k sobě připojeny napevno, je zakázáno je oddělit i uvolnit. Jsou-li části spojeny např. šroubky - tedy pevně - je zakázáno sešroubovat části k sobě, i navolno. Smíme však dávat pokličky na nádoby i odstraňovat je, neboť ty nejsou u nádoby nastálo, ale nádoba se jimi průběžně zakrývá a odkrývá.
84. Je dovoleno vyjmout z lisu (tj. oděv se rovná mezi dvěma plochami) oděvy, které potřebujeme na šabat, pokud lis náleží soukromé osobě. Je ale zakázáno dát o šabatu oděv do lisu, tím bychom vykonali práci pro všední den. Pokud lis patří pradleně či jinému řemeslníkovi, nesmí se otevřít, neboť tyto lisy mívají pevné svorky a jejich otevření o šabatu považujeme za „bourání“. I když byl lis otevřen v pátek, šaty se z něj o šabatu či svátku nesmí vyjmout, aby to člověka nesvádělo otevřít zavřený lis.
85. Odpadne-li noha lavice, je zakázáno nohu znovu přiložit na místo a rovněž je zakázáno opřít lavici o jinou lavici, pokud tak člověk neseděl už předtím. Je však dovoleno položit prkno mezi dvě lavice nebo na dřevěné špalky, jež tam k tomu účelu byly umístěny v pátek.
86. O šabatu či svátku nesmíme natáhnout hodiny, i když dosud jdou. Smíme to udělat druhý den svátku, pokud hodiny dosud jdou a potřebujeme-li je tentýž den, nikoli ale natáhnout je na další den. Pečujeme-li o nemocného, smíme je natáhnout, pokud není nablízku nežid, jenž by to udělal.
87. O šabatu je zakázáno vyluzovat hudební zvuky — ať údy svého těla či pomocí nástroje — s výjimkou zpěvu. Rovněž je zakázáno luskat prsty, klepat na desku stolu do rytmu, chrastit ořechy či zvonit rolničkami, abychom utišili dítě. Nesmíme tleskat ani tančit kvůli světským účelům. K poctě Tóry však je dovoleno tleskat i tančit. Není třeba kárat osobu, která to dělá, aby utišila dítě, ježto podle některých názorů je to dovoleno.
88. Vyluzovat nehudební zvuky je dovoleno, např. klepat na dveře, aby se tím člověk ohlásil. Některé autority zakazují vyluzovat zvuky pomocí nástroje, jenž slouží k tomu účelu — např. klepat kroužkem, upevněným na dveře jako klepadlo nebo zvonit na zvonek u dveří. Obdobně by o šabatu a svátcích neměly odbíjet hodiny, které odbíjejí celou, když se natáhne řetěz.
89. Kdo hlídá ovoce či obilí před ptactvem či zvěří, neměl by k zahnání škůdců tleskat dlaněmi, ani pleskat jimi o tělo nebo dupat nohama, jak to dělává ve všední dny.
90. Není dovoleno hrát si s ořechy nebo něčím podobným na zemi či na dláždění. /17/ Avšak nedoporučuje se kárat ženy a děti, které to dělají, poněvadž na to pravděpodobně nebudou brát zřetel a je lépe, dopustí-li se prohřešku nevědomě než vědomě.
91. Na skládání oděvů o šabatu existuje mnoho rozdílných názorů, nejlépe je tedy oděvy neskládat.
92. Začne-li oděv hořet, smíme vylít tekutinu (jinou než vodu) na místa, která dosud nehoří, takže dojde-li oheň až k tomu místu, zhasne Je však zakázáno lít vodu na oděv.
93. Není dovoleno o šabatu stlát postel na sobotní noc. To platí, i když osoba postele využije během šabatu. Ježto úmyslem bylo použít jí až o sobotní noci, považuje se stlaní za přípravu na všední den o šabatu, a je tedy zakázáno. /18/
POZNÁMKY k 80. kpt.:
/1/ Toto nařízení má význam i v současnosti — při otvírání a zavírání dvířek ledničky nebo pečící trouby, jež jsou regulovány termostatem.
/2/ Naši moudří považují polévku za „horkou“, pokud by „dětská ruka ucukla“. Interpretuje se to jako teplota odpovídající cca 43 stupně Celsia = 110 stupňů Fahrenheita. (Igeret Moše, O CH sv. IV, str. 134)
/3/ Mírný postoj lze zaujmout, je-li polévka či omáčka ve třetí nádobě. (MHŠ 8, MB 318:45)
/4/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi to v Piskej sidur zakazuje, i když tuk vytéká z nákypu (kugelu).
/5/ Nádoba s pokrmem se smí znovu umístit na sporák při dodržení těchto podmínek:
a/ člověk drží nádobu po celou dobu alespoň jednou rukouV tomto kontextu nutno uvést ještě další bod — je zakázáno hýbat hrncem nebo vyjmout z něj jídlo naběračkou, dokud se neodstaví z ohně a není úplně uvařené. (MHŠ 8)
b/ vzal nádobu s úmyslem ji vrátit zpět
c/ oheň je zakrytý
d/ jídlo bylo úplně uvařeno a je stále poněkud teplé
e/ jídlo zůstane v hrnci, v němž se původně vařilo
/6/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi (Piskej sidur) se staví velmi přísně k otázkám této povahy. Podobně i MB (318:105-107) cituje přísnější názory.
/7/ Rb. Šneur Zalman z Ljadi uvádí, že člověk mouchu nesmí vyjmout, ani když spolu s ní nabere i trochu tekutiny. Měl by raději vylévat tekutinu, až je moucha odstraněna.
/8/ Toto nařízení (opírající se o Chajej Adam) většina autorit nepřijímá. Viz ŠA, O CH (320:19), ŠA HR (320:26), MB (320:56).
/9/ V případě nepohodlí dovoluje Rama (O CH 317:1), aby uzel rozvázal i Žid, pokud by uzel byl i normálně rozvázán do 24 hodin.
/10/ Mírný postoj platí jen tehdy, když není obvyklé vázat na konci tkaničky uzel. (MHŠ 89)
/11/ Jestliže ale jsou stránky knihy spojeny proto, že nebyly řádně odděleny jedna od druhé, člověk by je o šabatu neměl oddělovat. (MB 340:45)
/12/ Stejná zásada platí pro otvírání obalů jídla o šabatu.
/13/ Smíme se opřít o pevný strom, který se nerozkýve. (MHŠ 99)
/14/ Většina autorit to však zakazuje. (ŠA HR 340:4, MHŠ 100)
/15/ V současnosti, kdy domy běžně mají dřevěné či kamenné podlahy, tento zákaz neplatí, pokud se zametá měkkým smetákem, u nějž není pravděpodobné, že by se štětiny lámaly. (Bi´ur halacha 337)
/16/ V současnosti, kdy domy mají běžně dřevěné či kamenné podlahy, navrhují některé autority v této věci mírný postoj. (MB 316:49, 51)
/17/ Podle pravidla uvedeného v bodě 215 již tento zákaz neplatí.
/18/ Pokud by vzbuzovalo rozpaky nechat postel ustlanou, dovoluje MB (302:19) ustlat ji o šabatu, i kdyby už člověk nezamýšlel jí o šabatu použít.
