1. Ve veřejném prostoru (rešut ha-rabim) a v karmelitu je zakázáno nosit, házet či podávat věci na větší vzdálenost než čtyři lokty — asi 2 m. Je zakázáno i poponášet předmět po kousku, přesáhne-li celková vzdálenost čtyři lokty.
2. Přenášet, házet či podávat něco ze soukromého prostoru do veřejného nebo do karmelitu je zakázáno, a stejně i naopak — z veřejného prostoru či karmelitu do soukromého. Je také zakázáno přenášet něco z veřejného prostoru do karmelitu a naopak. Ale smí se přenášet věci z makom p´tur do soukromého, veřejného prostoru či karmelitu a naopak — s podmínkou, že věc nebude nesena ve veřejném prostoru či v karmelitu čtyři a více loktů. Ježto jsou rozdílné názory na to, co je prostor veřejný, co soukromý a co karmelit, musíme být velmi opatrní zejména ve městě, jež není opatřeno eruvem (úkon, jímž se ustavuje spojení dvorů) a nepřenášet nic do jiné kategorie prostoru, pokud si nejsme jisti, že je to dovoleno. Zejména by si měl dát pozor ten, kdo není příliš obeznalý v halachot.
3. Zvednutí předmětu z místa, kde ležel, se nazývá akira (vytržení, odstranění) a položení předmětu je hanacha (uložení). Je zakázáno zvednout bez položení a položit bez zvednutí, tj akira bez hanachy a hanacha bez akiry. Žid tedy nesmí podat věc nežidovi, aby ji ten odnesl ze soukromého prostoru do veřejného či do karmelitu, tak by Žid provedl pouze „vytržení“; nežid by měl předmět sám vzít. Když naopak nežid přinese předmět, Žid jej nesmí vzít od něj, tím by provedl pouze „uložení“ — nežid by měl nejdřív sám předmět položit. Nese-li nežidovka dítě o šabatu do synagogy k obřízce, měla by vzít dítě z postýlky a na nádvoří či v předsíni synagogy /1/ dítě opět položit, pak je teprve převezme Židovka.
4. Je-li v ohrazení dvora mezera, přičemž po jedné straně mezery zbyly z ohrazení nejméně čtyři šířky dlaně a deset šířek dlaně na výšku, anebo zbývá po každé straně z ohrazení alespoň šířka jedné dlaně o výšce deset šířek dlaně, nemusí se mezera opravit, pokud není širší než deset loktů (asi 5 m), poněvadž takovou mezeru smíme považovat za vchod. Jestliže ale mezera je širší než deset loktů, anebo po jedné straně mezery nezbyly z ohrazení (ani) čtyři šířky dlaně či na obou stranách zbyla z ohrazení jen jedna šířka dlaně, nebo dokonce na jedné straně nezbylo z ohrazení vůbec nic, pak i kdyby mezera byla jen tři šířky dlaně široká /2/, nesmí se jí nic nosit dovnitř, dokud se ohrazení neopraví. Nejlépe je udělat curat ha-pesach (tvar vchodu — viz bod 6), to se dělá, je-li jedna ze stran dvora úplně otevřená. (Pokud je tento dvůr společný pro dva a více obyvatel, musí se ustavit eruv chacerot /spojení dvorů/, jak bude vysvětleno, dá-li B-h, v kpt. 94.)
5. Uvedli jsme, že není-li mezera širší než deset loktů, smí být považována za vchod a není nutno nic opravovat. To platí jen tehdy, když je to jediná mezera. Pokud jsou mezery dvě a více, platí zásada, že zbytek ohrazení musí být nejméně tak široký jako mezera. Jestliže z ohrazení více chybí, než zůstalo stát, musí být opravena každá mezera, která je širší než tři šířky dlaně (asi 24 cm).
6. Co je curat ha-pesach (tvar vchodu)? Po obou stranách mezery sloupek nejméně deset šířek dlaně vysoký a na nich nahoře napnutý drát nebo provázek; drát či provázek musí být veden přes vršek sloupků, ne na bocích. Lze zatlouci hřebíky na vršek obou sloupků a drát napnout mezi nimi. Sloupek nesmí být od zdi dál než tři šířky dlaně ani výš. Ale v nouzi, když jediný způsob, jak udělat curat ha-pesach je postavit sloupky od zdi (ohrazení) dál než zmíněné tři šířky dlaně, to lze připustit.
7. Jestliže vchod domu či dvora do ulice má dveře, které se otvírají dovnitř, avšak zárubně, překlad i práh směřují do ulice, prostor přede dveřmi bývá někdy považován za součást soukromého prostoru, jindy za karmelit. Ježto ne každý je schopen určit přesně povahu takového místa, platí pro tento prostor jak omezení vztahující se k soukromému prostoru, tak ke karmelitu. Je tedy zakázáno cokoliv přenášet z tohoto místa do ulice (která je buďto veřejný prostor nebo karmelit) i naopak z ulice na toto místo, jež může být pokládáno za soukromý prostor. Stejně tak je zakázáno přenášet na toto místo cokoliv z domu či ze dvora a naopak, poněvadž místo může být pokládáno za karmelit. Jsou-li dveře takového vchodu zamčeny, je třeba dát pozor, aby klíč do zámku vložil nežid a po odemknutí opět klíč ze zámku vytáhl dřív, než Žid otevře dveře — kdyby totiž Žid otevřel dveře i s klíčem v zámku, přenesl by tím klíč z karmelitu do soukromého prostoru.
8. Střechy některých domů přesahují do ulice a bývají podepřeny sloupy. Je zakázáno přenášet cokoliv z takového domu do prostoru pod přesahem anebo z něj do domu. Rovněž je zakázáno nést v tomto prostoru něco čtyři lokty, podle pravidel platných pro ulici, která je buď karmelitem nebo veřejným prostorem. Ačkoliv totiž sloupy podpírající střechu dávají „tvar vchodu“, což halacha považuje za ohrazení, po stranách žádné ohrazení není, a proto není dovoleno tam nic nosit. Na každé straně se musí postavit sloupek u zdi, proti pilíři podpírajícímu střechu, tj. další curat ha-pesach. Sousedí-li spolu více podobných domů, postačí udělat tvar vchodu na obou krajních domech řady, obyvatelé tím symbolicky spojí dvory — ustaví eruv chacerot.
9. Smíme dát nežidovi jídlo ve dvoře či v domě, i když víme, že je vynese ven - pokud mu jídlo nevložíme do ruky, tím bychom se dopustili akira (vytržení). Smíme mu dát jídlo do ruky, jen když ho necháme sníst jídlo v domě, pokud je tam chce sníst. Když mu to nedovolíme, anebo mu dáme tolik jídla, že by je všechno nesnědl, nebo mu dáme další věci, u nichž je zřejmé, že je vynese ven, bude to zakázáno, neboť pak by to vypadalo, že mu je dáváme proto, aby je přenášel z jedné kategorie prostoru do jiné.
10. Žena smí vést své dítě i ve veřejném prostoru. Nesmí je však táhnout, dítě by mělo zvedat nohy a dělat kroky. Jestliže žena dítě táhne a dítě má obě nohy na zemi, je to, jakoby je nesla, což je zakázáno i v karmelitu. Ačkoliv zásada, že „živý tvor se nese sám“ zbavuje nesoucího povinnosti obětovat za hřích, stále je to považováno za přestoupení rabínského zákazu (šivut). Zákaz nosit v karmelitu je odvozen z jiného rabínského zákazu. Je třeba varovat všechny, kdo v tom chybují.
11. Je zakázáno čerpat vodu z potoka, který protéká dvorem (viz ŠA O CH 356, kde je vysvětleno, co je třeba udělat ke zrušení zákazu).
12. Člověk stojící v soukromém prostoru nesmí plivat nebo močit do veřejného prostoru nebo do karmelitu, či naopak z veřejného prostoru či karmelitu do prostoru soukromého. Podobně je i zakázáno projít čtyři lokty ve veřejném prostoru či v karmelitu anebo z jednoho do druhého se slinou v ústech, když se sliny již převalují z jednoho koutku úst ke druhému.
13. Je dovoleno vylít pomyje ve dvoře o rozměrech čtyři krát čtyři lokty — 2 x 2m, i když vytečou do veřejného prostoru.
POZNÁMKY k 82. kpt.:
/1/ MB 331:20 uvádí, že lépe je dát dítě obřezat doma, než aby je nežid nesl do synagogy.
/2/ Je-li mezera užší než tři šířky dlaně, je zanedbatelná podle zásady lavud, tj. celky, jež jsou jeden od druhého vzdáleny méně než tři šířky dlaně, považují se za jediný celek.
