1. Člověk nesmí o šabatu nosit ve veřejném prostoru či karmelitu nic, co není oděv či ozdoba. Je tedy zakázáno vyjít ven se špendlíkem či jehlou zapíchnutými v šatech. /1/ I když je špendlík pro oděv nezbytný, nesmíme s ním vycházet ven. Je to však dovoleno ženám, jež si často připínají stuhy, šátek, závoj a pod. Dovolení platí pro špendlík, nikoli jehlu.
2. Naši moudří zakázali také nošení určitých ozdob ve veřejném prostoru. Některé ozdoby jsou zakázané mužům, jiné ženám; těm proto, že by mohly šperky snímat, aby je někomu ukázaly. V současné době se tyto zákazy (podle některých rabínských autorit) obvykle neuplatňují. Bohabojný člověk však bude k sobě přísnější (viz ŠA O CH, kpt. 301 a 303). Zejména muž by neměl nosit prsten jiný než pečetní. Stejně tak by neměl nosit hodinky, ani zavěšené na zlatém řetízku kolem krku, tedy šperk (rabínské nařízení). Hodinky kapesní jsou považovány za břemeno a jejich zákaz platí bezvýhradně.
3. Smíme nést stříbrný klíč ve veřejném prostoru, je to dovoleno, ačkoliv je to užitný předmět, poněvadž je to současně ozdoba. Ale nesmíme mít brýle ve stříbrném rámku. /2/
4. Žena si nesmí přehodit látku přes šátek a muž přes klobouk, aby si klobouk či šátek chránili před deštěm, ježto látka není součástí oděvu. Pokud to však udělají kvůli tomu, že je nepříjemně obtěžuje déšť, smí to udělat.
5. Chromý, ten, kdo se zotavuje z nemoci a člověk velmi starý — kteří nejsou schopni jít bez pomoci hůlky, mohou o šabatu nést hůl. Pokud ale je osoba schopna chodit bez hůlky a doma chodí bez ní (třebaže si hůl bere, když jde ven), nesmí o šabatu chodit s holí ve veřejném prostoru. Také slepec nesmí chodit s holí po městě, kde není eruv. Osoba, jež nikdy hůlky neužívá, má zakázáno jít o šabatu s holí ve veřejném prostoru, i když je město opatřeno eruvem. Pokud to dělá, znesvěcuje šabat.
6. Člověk spoutaný řetězy (pouty) smí s nimi jít ve veřejném prostoru.
7. Je zakázáno chodit ve veřejném prostoru na chůdách (aby na nich člověk přešel kaluže a bláto).
8. Je dovoleno chodit ven s obvazem na ráně (za předpokladu, že obvaz byl přiložen před šabatem, jak bude vysvětleno v kpt. 91, bod 10). Ježto je to léčebný prostředek, má stejný status jako ozdoba. Rovněž je dovoleno obalit obvaz kusem látky, která není cenná — považuje se za pomůcku obvazu. Zakázáno je však omotat obvaz cennou látkou, např. šátkem, pak to není pomůcka obvazu, ale považuje se za břemeno.
9. Je dovoleno chodit ven s vatou v uchu, jež má pohlcovat hnis. Platí to však jen tehdy, je-li vata v uchu vložena dost pevně, aby nevypadla. Člověk má dovoleno mít i vatu či slámu v botě, je-li tam umístěna tak, aby nevypadla.
10. Žena nesmí po dobu menstruace vyjít s vatou, zachycující menstruační krev. Stejně tak nesmí chodit ven ani s páskou užívanou k témuž účelu, pokud není součástí oděvu. Smí však vyjít ven, jestliže má vatu proto, aby se necítila nepříjemně, kdyby krev zaschla na těle.
11. Procházíme-li blátem a loužemi, smíme si zlehka — ne však příliš — nadzvednout šaty, aby se neumazaly.
12. O šabatu člověk smí jít ven a mít na sobě dva oděvy jeden na druhém, i když druhý oděv nepotřebuje pro sebe, ale nese jej příteli či podobně. Platí to jen tehdy, když to tak člověk příležitostně dělá i ve všední dny, pak se to pokládá za jeho běžný způsob oblékání (i když většinou se tak neobléká). Pokud ale nikdy nenosí dva oděvy na sobě, nesmí tak vyjít ven o šabatu, protože pak se druhý oděv považuje za břemeno. Totéž platí i pro dva páry plstěné obuvi nebo pro dva klobouky (větší na menším).
13. Pokud jde o dva opasky (jeden na druhém), je-li místním zvykem nosit dva — levný vespod, na něm cenný — smíme tak jít i o šabatu, třebaže potřebujeme jen jeden a druhý někomu neseme. Jestliže ale není běžným zvykem nosit dva opasky, máme zakázáno to udělat o šabatu, i když druhý potřebujeme. Ježto jeden opasek stačí, druhý se pokládá za břemeno. Smíme však mít dva opasky, je-li mezi nimi oděv, např. jeden řemen na kalhotech a druhý na plášti; pak jsou k užitku oba.
14. Je zvykem nosit kapesní šátek pod svrchním oděvem uvázaný v pase na kalhotách, nutno však dát pozor, abychom jej nezavázali na dva uzly (viz kpt. 80, bod 45). Bohabojný muž, nosí-li takto kapesní šátek o šabatu, měl by odložit šle, pak bude mít šátek svůj účel. Někdo si dává kapesní šátek kolem krku. Nemá-li žádný jiný šátek na krku a má-li ve zvyku mít za chladného počasí na krku šátek, je to dovoleno. Je přísně zakázáno pouze si přehodit šátek kolem krku a nechat cípy volně viset. Rovněž je zakázáno omotat si šátek kolem ruky nebo nohy a vyjít tak na ulici.
15. Některé autority dovolují nosit o šabatu rukavice, jiné to zakazují. Rukávník se považuje za vhodnější než rukavice.
16. Je dovoleno jít po venku s talitem, pokud jej na sobě máme tak, jak se obvykle nosí; je ale zakázáno shrnout jej a omotat si kolem krku, ježto běžně se tak talit nenosí.
17. Má-li oděv dva řemínky nebo tkanice, jimiž se připevňuje, anebo se zapíná dvěma přezkami a jedna z nich se utrhla, pak pokud člověk má v úmyslu oděv později spravit a tkanice (přezka, řemínek) nemá velkou cenu, zbývající tkanice bude považována za břemeno a bude zakázáno jít o šabatu ven v takovém oděvu. Pokud ale člověk nemá v úmyslu oděv spravit, zbývající tkanice je nedůležitá, bude podřízena oděvu a bude dovoleno v tomto oděvu jít ven. Pokud to bude cenná přezka (např. stříbrná spona ), pak i když člověk nemá v úmyslu oděv později spravit, zbývající přezka nebude podřízena oděvu a bude zakázáno vyjít o šabatu v tomto oděvu ven.
18. Osoba holohlavá, jež používá příčesek či paruku z česaného lnu nebo vlny, smí je mít na sobě ve veřejném prostoru, poněvadž se to pokládá za ozdobu (s podmínkou, že tyto věci byly připraveny již před šabatem).
19. Ten, kdo nosí amulet, musí se poradit s učencem, zda jej smí či nesmí o šabatu nosit venku, protože všechny amulety nemají stejnou hodnotu. Žena, která nosí kámen zvaný sternšus na ochranu před potratem, smí jej nosit venku i o šabatu.
POZNÁMKY k 84. kpt.:
/1/ Jestliže jde o ozdobný špendlík, podle některých autorit jej lze nosit.
/2/ V současnosti běžně nosí lidé brýle o šabatu ve veřejném prostoru.
