1. Jestliže někdo záměrně umístí v pátek zakázanou věc na nějaký (dovolený) předmět, který mu patří a má v úmyslu nechat tam věc ležet i o začátku šabatu, stane se dovolený předmět základnou pro věc zakázanou a nesmíme se ho o šabatu dotknout. I kdyby se z něj zakázaná věc během šabatu odstranila, předmět zůstane základnou pro mukci, protože zakázaná věc se na něm nacházela bejn hašmašot (mezi západem slunce a objevením tří hvězd), a bude tedy celý šabat zakázáno se předmětu dotknout, i kdybychom potřebovali buď samotný předmět či místo, jež zabírá.
2. Jestliže na předmětu je umístěna spolu s tím, co je mukce i nějaká věc dovolená, předmět bude považován za základnu pro obě — pro věc zakázanou i dovolenou — a v tom případě platí: je-li důležitější pro člověka věc dovolená, smí se základnou hýbat. Je-li ale důležitější věc zakázaná, není dovoleno dotknout se základny. Proto je lépe položit chalot na stůl před bejn hašmašot, pak bude ubrus a stůl základnou pro svíce i pro chaly a může se o šabatu přenášet. V opačném případě se stůl i ubrus stanou základnou jen pro věc zakázanou (svícny) a bude zakázáno pohnout s ním. Ovšem v nejnutnějším případě (např. když upadne hořící svíce na ubrus a musíme ji setřást) se smíme řídit názorem některých autorit, které tvrdí, že něco se stane základnou pro mukci jen tehdy, když měl člověk v úmyslu nechat tam zakázanou věc ležet po celý šabat. Ježto je zvykem, že ráno nežid svícny odstraní, ubrus se nestane základnou pro zakázanou věc (viz rovněž KŠA HR 309:9, kde se uvádí, že ubrus není v žádném případě považován za základnu pro svícen).
3. Je dovoleno nosit oděv, v jehož kapse jsou zašity peníze, poněvadž základnou pro zakázanou věc je pouze kapsa, nikoli celý oděv. Kapsa se pokládá za doplněk oděvu (a ne naopak), proto není zakázáno vzít oděv na sebe. Je však zakázáno vyjít v něm do veřejného prostoru (pravidla pro člověka na cestách, který má při sobě peníze viz kpt. 68, b. 12). Jiná ustanovení platí, jsou-li peníze umístěny v zásuvce stolu. Je zakázáno pohnout stolem, poněvadž zásuvka se pokládá za samostatnou věc, ne za doplněk stolu.
4. Předmět se stane základnou pro mukci jen tehdy, když na něj byla zakázaná věc umístěna bejn hašmašot. Pokud tam umístíme zakázanou věc až potom, nevznikne základna pro mukci a předmět smíme přemístit, i když na něm leží zakázaná věc. /1/ Je tedy dovoleno setřást kosti a slupky ze stolu či ubrusu, protože se nestal základnou pro zakázané věci — svícny (jak uvedeno v b. 2).
5. Aby se něco stalo základnou pro mukci, musí tam zakázaná věc být položena s úmyslem, že tam zůstane ležet bejn hašmašot. Naopak zůstala-li tam ležet neúmyslně či tam náhodně spadla, základna pro mukci nevznikne.
6. Základnou pro mukci se může stát jen něco, co osobě patří a ta osoba tam zakázanou věc umístí. Když člověk položí zakázanou věc na něco, co je majetkem někoho jiného, nestane se to základnou pro mukci, protože nelze učinit předmět zakázaným, není-li náš, i když jsme na něj zakázanou věc položili se souhlasem druhého.
POZNÁMKY k 89. kpt.:
/1/ ŠA HR (310:11) a MB (310:37) tvrdí, že pokud je na předmětu zakázaná věc samotná, je zakázáno s předmětem pohnout. Kdyby s ním člověk chtěl pohnout, musel by zakázanou věc setřást. Pokud to není možné, anebo je pravděpodobné, že by se zakázaná věc při pádu rozbila, člověk smí umístit na základnu i nějakou dovolenou věc a pak smí přenést základnu i s oběma věcmi na ní.
