1. Požehnání lze rozdělit do tří kategorií:
Birchot ha~nehenin ~ požehnání před požitkem z věci
Tato požehnání se říkají před jídlem a pitím a před čicháním vůně.
Birchot ha~micvot ~ požehnání před vykonáním micvot
Tato požehnání se říkají před vykonáním určitých micvot, např. použitím lulavu o Sukot, nasazováním tefilin, při zapálení šabatových svící atd.
Birchot ha~ševach ~ požehnání chvály
Těmito požehnáními děkujeme B~hu za jeho laskavost a chválíme Ho za Jeho velikost. Sem patří Še~hechejanu (mj. se říká, když poprvé toho roku jíme nové ovoce), Še~kocho u´gevurato male olam (když slyšíme zahřmění), Birkat ha~gomel (po vyváznutí z nebezpečí). Další příklady těchto požehnání jsou uvedeny v kpt. 15.
2. Každé požehnání začíná zmínkou B~žího jména (Baruch ata Hašem elokejnu ~ Požehnaný jsi, Hospodine, B~že náš) a Jeho svrchované vlády nad světem (Melech ha~olam ~ Králi světa). Naši moudří uvádějí: „Požehnání, které neobsahuje B~ží jméno a jeho svrchovanost, nelze považovat za požehnání.“
Ve druhé části požehnání je uveden konkrétní důvod k požehnání, např. Ašer kidšanu b´micvotav v´civanu al netilat jadajim (Jenž nás posvětil Svými přikázáními a nařídil nám umývat si ruce) nebo Ha~moci lechem min ha~arec (Jenž dává chlebu vyrůst ze země).
(Při transliteraci požehnání a modliteb užíváme namísto skutečného B~žího jména slova Hašem Elokejnu a Elokaj. To je kvůli velké svatosti B~žího jména. Avšak když pronášíme požehnání, musíme B~ží jméno vyslovit správným způsobem.)
Následující kapitoly se zabývají zákony a zněním různých
požehnání. Každý by se je měl naučit, aby dokázal říci požehnání, když je třeba.
Říkat požehnání s kavanou
3. Když vyslovujeme požehnání, měli bychom soustředit pozornost k významu slov. Platí to pro každé požehnání. Rabi Jehuda he~Chasid (který žil v době rišonim), píše:
Když někdo říká požehnání po umytí rukou, před snězením ovoce či před vykonáním micvy (požehnání, jež každý říká často), musí mít úmysl chválit B~ha, Jenž se k němu chová laskavě, dovoluje mu užívat ovoce či chleba a dává mu příležitost vykonat micvu. Člověk nesmí jen mechanicky a bezmyšlenkovitě pronášet slova, takové chování vzbudí B~ží hněv, jak On sám říká Židům ústy proroka Ješajahu: „Protože tento lid se ke mně přibližuje ústy a ctí Mě svými rty, ale svým srdcem se ode Mne vzdaluje. Jejich bázeň přede Mnou se stala jen naučeným lidským příkazem.“ (Iz 29:13). (Sefer chasidim)
4. Když někdo začne říkat požehnání, a zejména když pronáší B~ží jméno, měl by vědět, jaké požehnání má říci. Při požehnání by neměl dělat nic jiného, aby se nezdálo, že požehnání je pro něho nedůležité a nicotné.
Nejlépe je říkat požehnání nahlas, to posiluje koncentraci.
Člověk by neměl mít nic v ústech, když říká požehnání. To je odvozeno z verše „z mých úst plně zní Tvá chvála“. (Ž 71:8)
To znamená, že ústa by měla naplňovat jen B~ží chvála.
Zákaz zmiňovat B~ží jméno nebo říkat požehnání bezúčelně
5. Je zakázáno zmiňovat B~ží jméno zbytečně. Tóra říká „Hospodina, svého B~ha se budeš bát, Jemu budeš sloužit, při Jeho jméně přísahat“. (Dt 6:13) Micva bázně před B~hem znamená i zákaz říkat bezúčelně B~ží jméno v kterémkoli jazyce.
6. Je zakázáno říci bracha l´vatala ~ požehnání, které se nevyžaduje. Podobně se také nesmí říkat bracha še~ejna cricha (požehnání, kterému se dalo lehce vyhnout, které šlo vyřešit jinak). Příkladem bracha l´vatala je požehnání, řečené nad nějakým pokrmem během jídla, kdy se jí chléb ~ takové požehnání je zbytečné, protože požehnání Ha~moci, které se říkalo před jídlem, nás zprostilo pronášení dalších požehnání během jídla (viz kpt. 11, bod 12). Příkladem bracha še~ejna cricha je říci požehnání nad nějakým pokrmem a vzápětí říci požehnání Ha~moci na zahájení jídla, jehož součástí je i ten pokrm. Správně měl člověk počkat a jíst tento pokrm až při jídle (kdy bude zahrnut do požehnání Ha~moci), a vyhnout se zvláštnímu požehnání.
Ten, kdo řekne bracha l´vatala, měl by hned poté říci Baruch šem kevod malchuto l´olam vaed (požehnáno budiž jméno Jeho vznešeného království na věky věků).
7. V žalmu (119:12) je verš Baruch ata Hašem lamdeni chukecha (požehnán budiž, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ). Pokud někdo vyslovil první tři slova požehnání (Baruch ata Hašem) a pak si vzpomněl, že požehnání nemusí říci, měl by dokončit slovy tohoto verše. Tak neřekne jméno B~ží bezúčelně, ale bude citovat verš.
Každý by si měl prostudovat halachot týkající se požehnání ~ tj. kdy se má říci požehnání a kdy ne, jaké požehnání přísluší k situaci atd. ~ to mu pomůže, aby se vyhnul porušení zákazu pronášet bez účelu B~ží jméno.
8. Je~li někdo na pochybách, zda řekl nebo neřekl požehnání, nebude je opakovat znovu. Jedinými výjimkami jsou:
1/ Birkat ha~mazon (poděkování po jídle),
2/ Birchot ha~Tora (požehnání nad Tórou) a
3/ Me´ejn šaloš (požehnání, které se říká po snězení některého ze sedmi druhů, za něž je v Tóře chválena Svatá země). Pokud si někdo není jistý, zda říkal Birkat ha~mazon po snězení denního jídla s chlebem, musí je odříkat znovu. Není~li si člověk jistý, zda ráno říkal Birchot ha~Tora anebo Me´ejn šaloš (po nasycení), měl by se zeptat halachické autority, jak postupovat.
Baruch hu u´varuch šemo. Amen
9. Když někdo slyší B~ží jméno, které se říká na začátku požehnání, odpoví Baruch hu u´varuch šemo (požehnaný budiž a požehnáno Jeho jméno). Na konci požehnání odpoví Amen.
Člověk neodpovídá Amen na své vlastní požehnání.
Když odpovídáme Amen, měli bychom vědět, na jaké požehnání odpovídáme. Slovo Amen bychom měli vyslovit jasně a dát si pozor, abychom „nespolkli“ „A“ ani „n“. Nedáme~li si pozor, pravděpodobně odpovíme amen chatufa (ukvapené Amen), tj. kde „A“ je vysloveno jen jako krátké „e“ anebo odpověď Amen zazní dřív, než druhý dořekl požehnání. Nutno také dát pozor, aby odpověď nebyla amen jetoma (osiřelé Amen), tj. když odpověď nezazní bezprostředně za požehnáním, anebo když nevíme, na jaké požehnání odpovídáme.
Význam Amen
10. Amen znamená „je to pravda“. Ten, kdo odpovídá Amen, potvrzuje slova požehnání, jež právě slyšel. Např. odpoví~li Amen na požehnání Še ha~kol nihja bi~dvaro (Jehož slovem všechny věci povstaly), říká tím „je pravda, že všechny věci povstaly B~žím slovem“.
Odpovídá~li někdo Amen na požehnání, které je prosbou, např. na prostřední požehnání Šmone esre, má Amen další význam ~ aby prosba byla v budoucnu splněna, např. „je pravda a kéž je Jeho vůle, aby tyto věci nastaly“.
Amen řečené po kadiši se obrací jen do budoucnosti: „Kéž je Jeho vůle, aby tyto věci se splnily a B~ží jméno bylo brzy oslaveno a vyvýšeno.“
Odpověď Amen, když se člověk právě sám modlí
11. Je mnoho modliteb, které nesmí být přerušeny mluvením, např. při šacharitu se nesmí přerušit od Baruch še~amar až do skončení Šmone esre; během těchto modliteb člověk nesmí ani odpovědět Baruch hu u´varuch šemo, když slyší druhého říkat požehnání.
Pokud jde o Amen, v některých oddílech modlitby se smí odpovědět, v jiných nesmí. Přehled v kpt. 7, bod 29 uvádí, kdy člověk smí přerušit své modlitby odpovědí Amen. Šmone esre se nesmí přerušit až do skončení posledního odstavce, Elokaj necor.
Když někdo slyší, že druhý říká požehnání, nesmí přerušit svou modlitbu, aby odpověděl Baruch hu u´varuch šemo či Amen s úmyslem být tím osvobozen z tohoto požehnání (např. kiduše nebo havdaly).
Říká~li člověk požehnání, nesmí je přerušit kvůli odpovědi Amen nebo Baruch hu u´varuch šemo. Pokud někdo vyslovil jen Baruch ata, ale ještě ne B~ží jméno, smí odpovědět Amen na požehnání druhého a pak začne své požehnání od začátku.
V následujících kapitolách budou probrána požehnání, která se říkají během jídla (např. Al netilat jadajim, Ha~moci, Birkat ha~mazon), dále Birchot ha~nehenin (nad požitkem z něčeho). Nejčastější požehnání chvály jsou uvedena v kpt. 15.
