KŠA, Kapitola 10., Tfilin

1. Rovněž tfilin jsou důležitá micva, neboť celá Tóra se přirovnává k tfilin, jak čteme v Ex (13:9): „A budeš je mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech byl B-ží zákon“. (Kidušin 35a) Ti, kdo si nenasazují tfilin, jsou počítáni k hříšníkům Izraele, kteří hřeší svým tělem, poněvadž odmítají podřídit své tělo uctívání Všemohoucího. Kdo si nasazuje vadné tfilin, nejen znevažuje B-ží příkaz, ale i pronáší mnoho požehnání bezúčelně, a to je těžký hřích. Muž by tedy měl dbát na to, aby si obstaral tfilin u zodpovědného a bohabojného písaře, a rovněž řemínky k tfilin koupit u hodnověrné osoby, aby bylo jisté, že řemínky byly zhotoveny jen pro tento speciální účel a z kůže košer zvířete. V naší hříšné době se stalo běžnou chybou, že lidé kupují tfilin tam, kde jsou levnější, bez ohledu na jejich platnost. /1/ Bohabojný člověk by měl uvážit: Jsem-li ochotný utrácet za své ošacení a další potřeby tolik, aby byly co nejkvalitnější, oč víc bych to měl dělat, když jde o věci, které žádá Všemohoucí, budiž požehnán! Nebudu tedy šetřit a škaredit se kvůli penězům, ale koupím jen to, co je zaručeně přijatelné k danému účelu, bez ohledu na cenu. Člověk by si měl všímat, zda batim (domečky) i řemínky jsou takové, jak je předepsáno, a zda jsou černé. Řemínky se mají průběžně mazat tukem, aby zůstaly černé. /2/ (K mazání by se neměl používat olej z nekošer ryb.) Pokud jsou tfilin poškozeny anebo nitě, jimiž jsou sešity, se trhají, měl by se muž neprodleně dotázat rabínské autority, zda tfilin jsou košer. Zvlášť velká pozornost se musí věnovat rohům, zejména u tfilin šel roš (tfilin hlavy), neboť se často odřou a v kůži se objeví propadliny a boule, které je činí nepřijatelnými. /3/ Stává se to často po mnohaletém nošení tfilin. Pokud se něco ze svršku kůže oddělilo, tfilin jsou nepřijatelné. Je nutné dávat na to pozor. Když člověk bedlivě plní micvu tfilin a zachází s tfilin uctivě, jeho dny budou prodlouženy a bude mít podíl v budoucím světě jistý, jak praví Iz (38:16): „Ó, Hospodine, těmito věcmi lidé žijí a ve všem tom je život mého ducha; tak dáš mi zdraví a zachováš mi život“. (Menachot 44b) Slovo tfilin má kořen p-l-l (pochybení, hřích), to naznačuje soud a varování; tj. tfilin je potvrzením a svědectvím toho, že B-ží Přítomnost na nás spočívá, jak praví Dt (28:10): „Všechny národy světa budou vědět, že se nazýváš Hospodinovým jménem“. Naši moudří, požehnané paměti, vysvětlují, že to odkazuje k tfilin šel roš, na němž je vytlačeno písmeno šin, začátek slova Šadaj — Všemocný (Menachot 35b). Je proto zakázáno tfilin na hlavě úplně zakrýt talitem.

KŠA, Kapitola 9., Cicit

1. Micva cicit je velmi důležitá, poněvadž shrnuje všechny příkazy Písma a všechny jsou na ní závislé, jak praví Nu (15:39): „Abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání“. Numerická hodnota slova cicit = 600. Každý cicit má 8 pramenů a 5 uzlů, dohromady tedy 613, což je počet micvot v Tóře (Menachot 43b). Každý muž by tedy měl mít talit katan a nosit jej celý den. /1/ Talit katan by měl být z bílé jehněčí vlny /2/ a mít předepsané rozměry, tj. 3/4 lokte na délku /3/ a 1/2 lokte na šířku. Některé autority tvrdí, že by měl mít rozměry 1x1 loket na délku i šířku. /4/ Kdo nosí talit katan s boky sešitými, musí dbát na to, aby větší část obou stran byla nesešitá, nespojená ani háčky. Muž musí mít také talit gadol, jímž se zahalí při modlitbě. Měl by dbát na to, aby talit byl pěkný a vkusný, neboť všechny micvy by se měly vykonávat pokud možno elegantně — je psáno (Ex 15:2): „On je můj B-h a já Ho velebím“. Naši moudří to vysvětlují: Ukaž se před Ním v plné nádheře, když plníš micvot. Muž musí dát pozor, aby koupil třásně od důvěryhodné osoby, aby bylo jisté, že byly spředeny a stočeny jen k tomuto účelu a podle ustanovení zákona, a že mají předepsanou délku.

KŠA, Kapitola 8., Co je zakázáno od úsvitu až do ranní modlitby

1. Čas pro ranní modlitbu začíná úsvitem — tj. od prvních záblesků denního světla na východním obzoru. I když to není nejlepší doba, kdo se v této chvíli modlí, splní svou povinnost (vysvětlení viz kpt. 18, b. 1). Dokud se člověk nemodlil, nemá dovoleno začít s jakoukoliv prací /1/ či obchodní záležitostí, ani vydat se na cestu /2/, jak stojí v Ž (85:14): „Spravedlnost půjde před ním; on bude kráčet v jejích stopách“. „Spravedlností“ se míní modlitba, jíž hlásáme spravedlnost našeho Tvůrce. Teprve po ní můžeme obrátit své kroky k hmotným věcem. /3/ (Berachot 44a)

KŠA, Kapitola 7., Ranní požehnání

1. Halachické autority se různí, zda ten, kdo slyší požehnání „La´asok be-divrej Tora — zabývat se slovy Zákona“, má nebo nemá odpovědět Amen. Jedni tvrdí, že požehnání zde nekončí, ale spolu s „Vehaerev-na — Učiň příjemnými“ tvoří jeden celek, tudíž se Amen říci nemá. Druzí tvrdí, že je to konec požehnání a Vehaerev-na je další samostatné požehnání, tedy se musí odpovědět Amen. Abychom se vyhnuli situaci vzbuzující pochybnosti, je nejlépe říci toto požehnání potichu. /1/

KŠA, Kapitola 6., Brachot — požehnání. Amen

1. Dříve než člověk pronese požehnání, musí vědět, jaké požehnání má říci, aby při vyslovení B-žího jména (které je jádrem požehnání) již věděl, jak požehnání zakončit. Říká-li požehnání, nesmí přitom dělat nic jiného. Požehnání se nemá říkat chvatně, ale soustředit se na smysl slov. /1/ Sefer chasidim — Kniha zbožných k tomu říká: „Když si myjeme ruce (nad chlebem) či říkáme obecně známá požehnání nad ovocem nebo nad micvot, musíme zaměřit svou pozornost na to, abychom chválili jméno Tvůrce, který nám ve své obdivuhodné laskavosti dává ovoce či chléb, z něhož jíme a přikázal nám plnit tuto micvu. Neměli bychom říkat slova automaticky, bezmyšlenkovitě. Jinak vzbudíme B-ží hněv, jak nám to On říká prostřednictvím Iz (29:13): „Přestože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, jejich srdce je daleko ode mne a jejich bázeň přede mnou je jen navyklým lidským ustanovením“. B-h řekl Izajáši: „Podívej se na chování mých dětí. Je jen povrchní. Zachovávají mé zákony, jako člověk uchovává a dodržuje zvyky svých předků. Přicházejí do Mého domu a odříkávají modlitby bez vnitřního zaujetí, jako by to byl rodinný obyčej. Myjí si ruce a recitují požehnání nad mytím, lámou chléb a říkají Ha-moci lechem, pijí a odříkávají příslušná požehnání, jako by to byl jen vžitý zvyk. Odříkávají slova, ale nesoustředí se na to, aby Mě chválili.“ Kvůli tomu se probudil Jeho hněv, přísahal při Svém vznešeném jménu, že zničí moudrost jejich moudrých mužů, kteří Ho poznali, a přesto mu vzdávali chválu jen ze zvyku a bez účasti srdce. „Proto já zakročím ... a zanikne moudrost jeho moudrých.“ Proto nás naši Moudří varují (Nedarim 62a): „Dělej ty věci kvůli jejich Tvůrci“. Měli bychom si navyknout říkat požehnání nahlas, neboť zvuk hlasu posiluje soustředění mysli.

KŠA, Kapitola 5., Čistota místa, kde se modlíme a studujeme

1. Je psáno (Dt 23:14-15): „Své výkaly přikryješ, vždyť Hospodin, tvůj B-h jde s tebou po tvém táboře, ... ať je tedy tvůj tábor svatý, aby On nespatřil u tebe nic mrzkého ...“. Odtud vyvozují naši moudří, požehnané paměti, že kdykoli Hospodin, náš B-h jde s námi, tj. kdykoli se zabýváme svatými věcmi, např. modlitbou, studiem Tóry apod., musí být i místo svaté, takže bychom neměli mít před očima nezakryté výkaly, ani nic neslušného (sexuálně vzrušujícího).